Zdraví

Holky, já si to snad dám ještě jednou!

Pokusím se o srovnání porodů mých dvou dětí - dcera téměř 9 let, syn téměř dva...
 
Předporodní příprava:
porod 1: důkladná - návštěva kurzu, četba literatury. Důsledkem bylo, že jsem nepoznala, že mi odtekla plodová voda (všichni říkali, že najednou je kaluž vody, mně to odkapávalo, tak jsem si toho nevšímala...) a taky jsem pak u porodu tak dodržovala ono doporučené dýchání, až jsem se málem udusila (trochu přeháním)
podod 2: žádná - to bylo bezvadné, všechno jsem od prvního porodu zapomněla a říkala jsem si, že příroda si poradí...
 
Cestování: (obě těhotenství byla naprosto bez problémů, pohodová)
těhotenství 1: lékař 1 - mi nedoporučoval jezdit autem (otřesy prý škodí), nedoporučoval mi vlastně téměř všechno ..)
těhotenství 2: lékař 2 - "Cítíte se dobře? Dobře, leťte na víkend do Londýna..Ano, můžete letět i do Bulharska na hory..Cvičte, když vám to dělá dobře.." Tak jsem ve druhém těhotenství cvičila do 6. měsíce aerobik, lítala letadlem, pracovala až do porodu (pracuji doma na PC), chodila s kamarádkami na kávu a prostě jsem si to UŽÍVALA! Jé, jak já jsem byla aktivní...
 
Strach s porodu:
porod 1: žádný - tolik ženských porodilo, já to taky zvládnu. Nastupovala jsem do nemocnice s pocitem velkého prvorepublikového odhodlání ve stylu "vyhrnem si rukávy.." Již asi v polovině celého procesu jsem zapřísahala sestru, ať mi okamžitě dá narkózu, že už umírám...
porod 2: poměrně značné obavy. Velmi mi ale pomohl článek z jednoho časopisu, kde se psalo, že matka nemá myslet na svůj strach a bolest, ale má porod vmínat jako "týmovou práci", protože to miminko prožívá mnohem větší stres než matka. Když jsem pak měla stahy, chválila jsem drobka, jak se pěkně tlačí dolů a jak je šikovný. Snažila jsem se ho povzbudit v jeho úsilí dostat se "tam na světlo", pohupovala jsem se a snažila "neklást mu odpor" v jeho cestě ven..Bylo to opravdu mnohem rychlejší než první porod a cítila jsem svou aktivní roli narozdíl od prvního porodu, kdy jsem byla neohrabaným broukem převaleným na záda a pasivně čekajícím co se stane...
 
Délka porodu:
porod 1: 27h (od prvních stahů)
porod 2: 4h
 
Personál:
porod 1: byla jsem "šokována" jak mě mohou nechat tak trpět a vykládat si ve vedlejší místnosti o TV seriálu když já tam téměř umírám...Velkým poznání pro mě bylo, že ten chlap, který se během porodu postavil tak "aby mi tam viděl", není náhodný nemocniční zřízenec co se přišel povyrazit o pracovní přestávce. Silně mi vadil, takže jsem žádala sestru "ať ten chlap na mě nezírá.".Bylo mi řečeno, že je to pan doktor, který dohlíží na zdárný průběh. (S panem doktorem můj požadavek, který slyšel, ani nehnul, tak mě pak zpětně napadlo, jestli to nebyla vosková figurína, aby nemocnice ušetřila..)
porod 2: "Maminko, nekřičte, vyplašíte nám prvorodičky.." (Druhorodičky už to asi nebolí, že jo..)
 
Závěr porodu:
porod 1: křičeli na mě ať netlačím, ale já jsem vůbec netlačila, to se nedalo ovlivnit jak dcera vystřelila v závěru na svět jak zátka šampaňského
porod 2: křičeli na mě ať tlačím, že už se to malému nelíbí. To jsem vůbec nečekala, když u prvního chtěli ať netlačím, dokonale mě to zmátlo a nakonec jsem zjistila, že NEVÍM jak mám tlačit. Ale to už sestra volala "Potřebuju pomoc na trojce" a už si to ke mě šinula sestra velikosti naší velké skříně po babičce a mateřským tónem mě povzbuzovala "tak pojďte maminko..". Přišla kontrakce, sestra mi zatlačila na břicho a junák byl venku.
 
Poporodní euforie:
porod 1: únava, vyčerpanost, štěstí
porod 2: naprosté štěstí, kdyby mě nechali, slezu, vezmu syna a jdu domů...
 
Přítomnost manžela:
porod 1: měl zelené chirurgické "tričko", které si pak zakoupil na památku. Uklidňovala mě jeho přítomnost, rozhodně jsem byla ráda, že tam byl a pozměnil si své naivní představy o porodu (dlouho o tom ještě mluvil)..
porod 2: tentokrát zakoupil dlouhou chirurgickou zástěru..neumím popsat přesně co mi jeho přítomnost dala, ale podle mně je všeobecně přítomnost otce u porodu takový pilíř rodinného života
 
Děti máme zdravé a spokojené. Nikdy jsem si nemyslela, že by mě taková skutečnost mohla někdy dojmout, ale časy a role se mění....
 
Holky, já si to dám snad ještě jednou!
 
Marta
---------------------
 
Milá Marto, rozhodně, jdi do toho! Měj se krásně a díky za Tvůj příspěvek...
   
28.04.2005 - Zdraví - autor: Čtenářský příběh

Komentáře:

  1. [4] Natálka73 [*]

    superkarma: 0 17.12.2006, 21:15:04
  2. avatar
    [3] Žábina [*]

    snad první příspěvek, u kterého jsem nebrečela, ale smála se - nejvíc mě dostalo - ať na mě ten chlap nezírá

    superkarma: 0 29.04.2005, 08:29:50
  3. avatar
    [2] Agnes X [*]

    Ale Merylko, strach s porodu ? Jinak je to moc hezky napsané

    superkarma: 0 28.04.2005, 22:46:01
  4. avatar
    [1] alušenka [*]

    perfektně napsané
    běž do toho!!!

    superkarma: 0 28.04.2005, 18:51:04

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Akce pro čtenářky: Velikonoční pečení a vaření s Globusem
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme