Reklama

Svatý Ondřej byl patronem nevěst, takže hodně zvyků a obyčejů souviselo s tím, že děvčata zkoumala, jestli se v příštím roce vdají, nebo budou muset ještě čekat. Byl to magický den. Lidé věřili, podobně jako o Štědrém dni, že se věštby skutečně vyplní.


Všechny praktiky, které mladí lidé konají na Štědrý večer, jsou vlastně původu ondřejského. Na Štědrý večer je přestěhovala církev, která chtěla advent oprostit od radovánek a přimět lid, aby se skutečně připravoval na příchod Vykupitele se vším všudy, tedy i v chování a zvycích.

K Ondřejovi patří spousta věšteb kolem mladých vdavekchtivých dívek. Například - odkud se ozve pes, tam bydlí budoucí ženich. Dívky také bouchaly na kurník. Když se jim ozval kohout, byla svatba, když zakdákala vyplašená slepice, tak z veselky příští rok nic nebylo. Dodnes děvčata praktikují "bačkorovou" metodu předpovídání budoucnosti. Vrhají střevíc směrem ke dveřím, aby zjistila, odkud přijde jejich vyvolený.

K věštění se hodilo třeba i dřevo na zátop. Dívka nabrala do náruče polínka, rozhodila je před sebe a odpočítávala - sudá, lichá... Když poslední číslo vyšlo sudé, svatba byla na obzoru. Polínka se užívala i k předpovídání vzhledu budoucího chotě. Děvče se otočilo k hromádce polínek, jedno si vybralo a podle toho usuzovalo, jaký bude její budoucí ženich. Když vytáhlo krásné polínko, byl na obzoru pohledný manžel. Zatímco křivé nebo obrostlé kůrou představovalo ženicha, který jejím představám asi moc neodpovídal, prostě nic moc.

Když se děvče nemohlo rozhodnut, jestli si má dát slib s Tondou, nebo Pepíkem, oloupalo si slupku jablka v jednom kuse. Hodilo ji za sebe a podle útvaru, který tak vznikl, usuzovalo na začáteční písmeno jména mládence, potencionálního mužíčka.

 

A kdo byl svatý Ondřej? Bratr svatého Petra, jeden z apoštolů. Byl rybářem u Genezaretského jezera. Prý to byl on, kdo Petra přivedl k Ježíši. Byzantská tradice by to potvrzovala - nazývá jej totiž "protoklos", první povolaný. Po smrti Ježíše putoval po břehu Černého moře, až nakonec zakotvil v Řecku. Podle legendy zde například zahnal ďábla, který mu nadbíhal v převlečení za prostitutku. Ale pak ho dostihl osud. Vyléčil manželku římského místodržícího ze smrtelné nemoci. Ta přestoupila na křesťanství, a navíc ji prý Ondřej navedl, aby odpírala muži jeho manželská práva. Místodržitel Egeus jej roku 60 nechal ukřižovat na kříži netradičního tvaru "X".

Kříž můžeme  spatřit na britské vlajce, kde symbolizuje Skotsko, jehož je Ondřej patronem. Jeho ostatky jsou v Amalfi nedaleko Neapole. Hlavu však nalezneme v řeckém Patrasu. Dostala se tam v r. 1964. V 15. století se totiž kupčilo s ostatky a hlava svatého Ondřeje se dostala do Říma. A ten ji o několik století později vrátil tam, kde Ondřej zemřel.