Tak přesně tuto větu, týkající se oné špagátové smyčky, jsem slyšela od své kamarádky, když mi volala uprostřed její dovolené v Itálii, kam odjela na 14 dní se svým manželem a dvěma malými dětmi. Tříletou dcerou a půlročním synem. Blázen!

Irena jezdila k moři už odmalička. Napřed se svými rodiči, později s kamarádkami a poté s budoucím manželem. Léto bez moře si prostě nedokázala představit. Navíc trpí na rukou atopickým ekzémem, který ji u moře vždy přejde.
Když se jí krátce po svatbě narodila dcera, po porodu u moře nebyla. Krátce nato otěhotněla podruhé a narodil se jim syn. Tomášek se narodil v prosinci a Irena si uvědomila, že vlastně už třetí sezonu by byla bez svého milovaného moře.
A to ne. Nabídky cestovních kanceláří lákavé, a když se navíc dozvěděla, že i jejich sousedka z ulice byla u moře s půlročním miminkem, a v pohodě, rozhodla se, že letos už si moře uniknout nenechá. A dětem to určitě také prospěje.
Přišla se svým návrhem za manželem.
„No, já nevím, Irčo, není na to Tomášek ještě moc malinký?“
„Vždyť nechci nikam do tropů, můžem třeba do Itálie.“

Vybrali si italské letovisko Gargano a dovolenou si naplánovali na konec června a začátek července, kdy ještě není takové horko. Jeli vlastním autem s klimatizací.
Irena zařídila vše potřebné, včetně dokladů pro obě děti, lékařské prohlídky, očkování… dětem přibalila a namrazila vlastní stravu a vyrazili za mořem a za sluníčkem.

Asi v polovině jejich pobytu mi zazvonil mobil. Irena!
Čekala jsem natěšený hlas plný radosti a optimismu, a místo toho se ozval zoufalý hlas, patřící uzlíčku nervů, mé kamarádce Ireně.
„Já už nemůžu…“ Po plynulém monologu a popisu její dovolené, kdy neví, co dřív, jestli hlídat děti před vodou, před sluníčkem, před úpalem, před bodnutí hmyzem, až po dobu kakání (obě děti dostaly průjem) přes spaní, brečení, hádky s manželem, shon a stres… to vše zakončené větou:
„Holka, včera jsem myslela, že si to hodím.“

Ona taková dovolená s kamarádkami, nebo s přítelem, dejme tomu ještě s jedním dítětem, to je něco zcela jiného než s dvěma opravdu malinkými dětmi. Sama jsem měla možnost to poznat letos na dovolené, kde s námi byla v letovisku rodina s přibližně stejně malinkými dětmi. Maminka se od rána do večera nezastavila, u moře se byla podívat jenom jednou, neboť pořád seděla s dětmi jen ve stínu u bazénu. Večerních programů se neúčastnila, neboť uspávala děti, a ke konci pobytu na ní bylo vidět, že není vůbec odpočatá, ale uštvaná jako pes.

Podle mého názoru je lepší rok, dva, klidně i tři vydržet a jet s dětmi k moři, až když jsou už větší, a i ony z toho mají více rozumu, a moře si tak všichni společně užijí.

fotografiedetimore

foto ilustrační

Přečtěte si také:

Reklama