...tak tohle byla nejbolestivější věta, kterou jsem od své matky kdy slyšela.
Maminka kouřila od střední školy. Bohužel časem se dopracovala až na 2 krabičky cigaret denně. Otec na tom byl s kouřením stejně jako maminka, takže doma to byla docela slušná udírna.
Jako malá jsem to moc nevnímala, ale s postupující pubertou mi to začalo dost vadit. Ani ne tak to, že jsem kouřem strašně cítit - což mne v té době ani nijak nenapadlo, já to samozřejmě necítila, ale spíše se mi špatně dýchalo a po delší době v zakouřené místnosti jsem byla strašně unavená až malátná. Na to bohužel moji rodiče reagovali tím, že mám svůj pokoj a že tam mi nikdo nekouří, takže jsem se snažila doma zdržovat co nejméně.

Na mé neustálé narážky, že kouření způsobuje rakovinu a celkově poškozuje zdraví, oponovala mamka slovy, že na něco umřít přece musí. To je sice pravda, ale je rozdíl, jestli předčasně na rakovinu plic, nebo někdy v 80-90 letech na stáří. Na to už jen mávla rukou se slovy, že jsou lidé, co nekouří, a rakovinu mají také. Co na to odpovědět? Nic, asi jako na většinu nesmyslných argumentů kuřáků na obhajobu kouření. Bohužel s mojí matkou nepohnulo ani to, že svoje vnoučata viděla jen málo, děti tam moc jezdit nechtěly, vadil jim ten zakouřený prostor.

Loni na jaře onemocněla mamka nějakou virózou, k lékaři nešla, protože paralen a kapky na kašel si přece umí koupit sama.
Bohužel moc jí nezabíraly, takže začátkem listopadu jsem ji odvezla na doporučení lékaře do nemocnice na plicní oddělení na podrobné vyšetření.
Již druhý den, když jsem ji byla v nemocnici navštívit, jsem od ní slyšela tu smutnou větu... holčičko moje, ty jsi měla pravdu.
Víc už ani říkat nemusela. Za dva dny měla hotová všechna vyšetření a lékař mi potvrdil, co už jsem vlastně věděla. Bohužel, už se s tím nedalo vůbec nic dělat. Měla zasažené plíce, průdušky a hlasivky. S tímto jsme si ji odvezli domů a tam se o ní střídavě s otcem do konce ledna, kdy zemřela, starali…  Před 3 lety zemřel matčin otec také na rakovinu plic, ale jeho průběh nemoci nebyl tak drastický jako u mamky. Péči o takto nemocného člověka bych naordinovala každému kuřákovi.

Takže závěrem přeji všem kuřákům příjemné pokouření a pro ještě lepší požitek z cigaretky byste si při tom kouření mohli natáhnout přes hlavu nějaký pytel - je to přece vaše cigárko a za vaše peníze, tak proč by to měli dýchat i lidé ve vašem okolí. Nebuďte takoví grandi.

Přeji všem moc hezký, cigaretami nezapáchající den.
Nekouřící Zdendula.


Milá Zdendulo,
děkuji za příběh, který asi nebylo snadné psát, ale doufám, že některé ženy, které s přestáním jen tak koketují, konečně „nakopl".

Reklama