Zeptala se smutně maminka naší čtenářky s nickem „bleblemcy“, když se vrátila ze školy v přírodě. Soudružka učitelka se postarala o první zvrzaný účes v jejím životě.

Dobrý den, úplně první špatný sestřih mi udělala soudružka učitelka při pobytu na škole v přírodě. Měla asi jakési nenaplněné kadeřnické ambice a tak se rozhodla realizovat si je pleněním mých dlouhých vlásků do chlapeckého sestřihu á la vzoru „kastrol“. Když jsem pak po návratu vystoupila z autobusu moje maminka mne nepoznala a já ji v tom všeobecném hemžení také nemohla najít. Bezradně jsem tam tedy stála, než se většina dětí rozprchla ke svým rodičům a pak jsme se teprve vzájemně uviděly. Hned jsem ji objala a držela se jí jako klíště. Ona mě hladila po těch sprzněných vlasech se slovy: „holčičko, co se ti to stalo s vláskama?“  Já místo odpovědi začala úlevou, že tam se mnou je hrozně bulet a abych nevypadala jako měkota, tak jsem jí plačtivě sdělila: „mami, já tam nechala cvičkýýýýý, béééé“

 Moje vlasy jsou nyní již delší dobu velmi krátké. Před porodem jsem měla nádhernou dlouhou hřívu, která se během těhotenství rozzářila do nevídaného lesku a krásy. Po porodu nastal pravý opak, vlasy mi začaly vypadávat a padaly a padaly... no jako ten sníh venku a co hůř začaly se mu podobat i barvou. Došlo tedy na úplné zkrácení a obarvení. Nyní mám permanentně tak třícentimetrový porost, který mi zastřihává můj muž strojkem. Pokud by mi hlavu oholil moc, pak si to s ním můžu klidně vyřídit ručně a bez servítků mu nabančit. To však u kadeřnice nelze, tedy leckdy bohužel.

Co se pamatuji tak z hlavy mi účesem stvořily objekt škodolibého posměchu různé kadeřnice hned třikrát.  Poprvé to bylo v mých sedmnácti, kdy letěla prstýnková trvalá a já si ji na svých po pás dlouhých vlasech přála mít. Navštívila jsem tedy kadeřnici, která si otevřela ve městě nové kadeřnictví. S myšlenkou, že nové koště dobře mete a tudíž si bude chtít svým dílem udělat reklamu, jsem se těšila na krásné kudrlinky. Koště jsem nakonec měla já na hlavě. Nechala mi totiž trvalou působit moc dlouho a tak jsem si jediným prohrábnutím z hlavy vytahovala chomáče vlasů. Byla jsem jak pelichající pes a tehdy jsem musela své vlasy poprvé zkrátit na mini vlásky.

Dalším případem byla v mých pětadvaceti kadeřnice, kterou jsem navštívila na popud kamarádky, která básnila o tom jak nádherně stříhá a sama měla opravdu účes perfektní. Měla jsem tou dobou opět dlouhé vlasy a chtěla jsem je ostříhat. Neměla jsem však jasnou představu o délce ani střihu a proto jsem se svěřila plně do rozhodnutí kadeřnice. S dokončeným účesem jsem vypadala jako o dvacet let starší usedlá dáma. Mělo to i svoje výhody všichni mi začali vykat a chovali se ke mně uctivě div mě nepouštěli sednout v autobuse. 

Pak jsem dlouhou dobu chodila do kadeřnictví, kde pracovaly asi čtyři kadeřnice a všem šlo střihání i barvení perfektně a nikdy jsem se nemusela bát, že bych po jejich zákroku strašila své okolí. Když jsem se měla vdávat, chtěla jsem se k nim objednat, ale na dveřích mne překvapil nápis ZRUŠENO. Dodnes netuším, proč se toto výborné kadeřnictví zrušilo a jestli se někam přestěhovalo. Narychlo jsem tedy opět dala na „dobrou“ radu kamarádky.  Ne té stejné co minule, přece jen nejsem až tolik důvěřivá, abych dvakrát naletěla na stejný špek.

Tentokrát jsem měla i naprosto jasnou představu o střihu a navíc jsem si přála červené proužky, jen tak lehce s nimi protáhnout a oživit vlasy. Kadeřnice se dala do díla a vypadala u toho jako člověk po divokém flámu, který myslí jen na to, jak se konečně vyspat. Uklidňovala jsem se myšlenkou, že přece ví, co dělá, ale přesto jsem ji pozorně sledovala v zrcadle, zda mi za zády neupadla do hlubokého spánku či komatu.

Katastrofa ve formě sice perfektního střihu, ale absolutně hrůzostrašného barvení byla tak nakonec výsledkem jejího ospalého snažení. Při pohledu do zrcadla se mi chtělo brečet, vdávat jsem se měla druhý den a vypadala jsem, jako by mi někdo o hlavu právě rozbil třešňový kompot. Vyřešila jsem to závojem, který jsem původně vůbec nechtěla, ale dílo ospalé Šípkové Růženky mě k tomuto zahalení hlavy donutilo. Moje maminka tenkrát jásala a nostalgicky i uronila slzu, protože jsem si musela narychlo vzít závoj, ve kterém se vdávala ona a po jeho pečlivém vybělení jsem v něm nakonec vypadala jako nevěsta a ne jako „ohnivá žena.“

Nikdy jsem tyhle vlasové průšvihy neřešila reklamací a vlastně jsem se neodvážila kadeřnici jakkoliv osočit ze špatně odvedené práce. Všechny mi tvrdily, že mi to úžasně sluší a já jsem taková neprůbojná ťunťa, co si stěžuje až doma. No a taky jsem si říkala, že jako příšerně rozvrkočený rozcuch odporného zabarvení to přijde jen mě. Až teprve po odsouhlasení hnusného dojmu z účesu dalšími nejméně pěti lidmi jsem se utvrdila v přesvědčení, že jsem měla bojovat o nápravu, ale po bitvě je každý generál.

Krásný vlasatý den přeji všem

Bleblemcy

Milá Bleblemcy, ten účes od soudružky musel být šok. Dnes by si to (naštěstí) asi nikdo nedovolil. A jak jsem tak četla váš příběh o svatebním účesu, začínám mít dojem, že je to nějaké prokleté

Text nebyl redakčně upraven   

  • Svěříte se nám také svými starostmi, (ale i radostmi) se svou kadeřnicí, či kadeřnicemi?
  • Našla jste si tu svou? Jak dlouho vám to trvalo?
  • Už vám některá z nich „zvrzla“účes? Chtěla se vám plakat, nebo křičet?
  • Co jste si pak s takovým účesem počala? Nechala jste si ho předělat někým jiným, nebo jste prostě počkala, až vlasy dorostou, nebo odrostou?
  • Co je podle vás větší katastrofa, špatný střih, nebo barva?

Napište mi o svých zážitcích z kadeřnictví. Na vaše příspěvky, ale třeba i fotky se moc těším na adrese: redakce@zena-in.cz

Za příspěvek vás čeká tato jedinečná kombinace dárků: Šampon od Vichy, kniha od Dagmar Březinové a kartáč od Syoss

cena

Reklama