Dobrý den!!

Vždy, když mám dlouhou chvíli, tak si tu pročítám příběhy a napadlo mě, že by mi bylo možná líp, kdybych se tu taky svěřila. Doufám, že píšu správně.

Začalo to loni asi tak v listopadu. Jednou jsem zase čekala na kamarádku, se kterou chodím do školy, že půjdeme společně na vlak. Bylo asi 5:45 - byla zima a tma a já ten den vyšla zrovna nějak brzo, tak jsem tam tak stála a čekala.

Kolem mě projelo auto a ten chlap se na mě tak díval. Pak zaparkoval kousek ode mě, a proto jsem přešla na druhou stranu cesty. Zase mě chvíli pozoroval a pak za mnou přijel a zeptal se mě, jestli bych nechtěla plyšáka.  Já prvně nevěděla, co mám říct, ale nakonec jsem si ho vzala (ale asi jsem to dělat neměla) a na oplátku jsem mu dala své číslo. On mi hned napsal, jak se mi plyšák líbí a tak, a já mu chtěla odepsat až ze školy, tak sem to nechala a po chvíli mi napsal, že mi ho dal, protože jsem se mu líbila a že by mě někam rád pozval..

To jsem ho už nemohla dál napínat, tak jsem mu odepsala, že mě to hodně překvapilo. Pak odpoledne jsem mu napsala, kolik mi je let (15) a večer, když jsme si zase psali, tak jsem zjistila, že mu je 27. Pak když mi psal, jestli bych s ním někam nezašla, tak jsem mu napsala, že nevím (myslela sem si, že je to nějakej úchyl, že ví, že mi je 15 a nějak to přešel).

Od té doby se o mě už nějak nezajímal a já na něho myslela čím dál víc. Pak jsem náhodou zjistila, že ho vlastně nepřímo znám.. Když jsem mu psala, tak měl vypnutýho mobila a já se smířila s tím, že už ho asi neuvidím. Pak mně najednou došla zpráva, jak se mám, a byla od něj, ale z jiného čísla. Měla jsem strašnou radost, že si na mě vzpoměl. Tak jsme si tak chvíli psali a on to potom ukončil. A já čekala, jestli se ještě ozve, ale to čekání bylo strašný, tak jsem mu napsala první já.

Na  Čarodějnice jsem mu napsala, co dělá, a zjistili jsme, že jsme na stejném místě, tak jsme se sešli. A jak už to bývá, jsme měli popito a něco spolu měli. Já si připadala jako nějaká princezna - do té doby jsem moc zkušeností s klukama neměla, a teď se o mě zajímal takovej chlap. Nasliboval mi, že mně druhý den napíše, že mě sveze na jeho motorce a takový keci, kterým jsem bezhlavě věřila. Ale druhý den nic. Sem tam jsem mu teda napsala, ale potom už se neobtěžoval ani mně odepsat, když jsem ho potkala, tak dělal, že mě nevidí a tak jsem se na něj pomalu snažila zapomenout. Strašně mě mrzelo, že není schopný ani napsat nebo říct, ať už ho neotravuju, že už nemá zájem nebo tak, prostě přestal úplně komunikovat..

Po 3 měsících jsem si na něj vzpoměla, jen když jsem byla doma, protože žádná kamarádka neměla čas, protože byla se svým přítelem a mně bylo líto, že jsem sama.. Jako vždy... :o(

Před 14 dny se mi podařilo jednu tu "zadanou" kamarádku vytáhnout na diskotéku, kde jsme si to opravdu užívaly - už jsem nemyslela, co asi Jára dělá, jestli tam náhodou nepříjde, prostě jsem se bavila, tancovala, úplně jsem ho ten večer už vypustila z hlavy...

A najednou se otočím a vidím ho. Zase jsem měla něco popito, tak jsem ho šla bez zábran pozdravit a on se ke mně strašně hlásil - jako by se vůbec nic nestalo, jako by všechno stálo na mně, jakobych mu tehdy měla napsat já, jako by jsme se vůbec nepotkali, .. Tak jsem tam byla s ním a nakonec jsem zjistila, že mu jde jen o to jedno. Prostě se mě úplně natvrdo zeptal, jestli "kouřím baldy" a pak, že by mně tam "ošukal zezadu". Mně už ale bylo z toho alkoholu tak zle, že jsem se na nic nezmohla, a tak jsme šli zase nazpět..

Kdyby mně v tu chvíli nebylo tak zle, tak bych to asi udělala, ale s odstupem času jsem opravdu ráda, že jsem se k tomu nesnížila - opravdu bych o to nechtěla přijít s někým, kdo si druhej den nevzpomene ani na to, že vůbec žiju. Já už na to neměla potom nervy, tak jsem odešla. V noci mi ještě 2x volal, ale já už spala, tak jsem mu napsala až ráno a on už se zase neozval.. Tak jsem mu asi po týdnu napsala, jak se má a ... Zase to má vyplý..


Bylo to ale moc krásný - jednou jsem se cítila jako holka, kterou má někdo rád. Bylo mi opravdu krásně, když mě líbal a hladil a ještě se ujišťoval, jestli ten další den opravdu platí..

A teď se cítím fakt strašně - snad každý večer brečím, proč zrovna já. Na začátku, když mi dal toho plyšáka, vypadal jako hodnej chlap, kterýmu by na mně mohlo záležet, a teď  tohle... Doufám, že se mi na něj zase podaří zapomenout - asi to bude trvat hodně dlouho, ale snad se mi to povede.. A jestli ho ještě někdy potkám a on se zase bude chovat, jako by se nic nestalo, tak mu řeknu, co bych chtěla, aby o mně věděl - že jsem až do této doby nebyla a ani neplánuju být nějaká holka na jednu noc. Asi to tím skončí, ale snad už se nebudu tak trápit.

Jeho číslo jsem vymazala, aby mě nelákalo mu znovu psát. Ale opravdu mě to všechno moc mrzí..

Reklama