Domácnost

Hokej? Oukej...

V lednici se permanentně chladilo pivo a dostat mužského někam mimo dosah bytu ve chvíli, kdy zazněla znělka šampionátu, bylo stejně marné, jako vysvětlovat tchýni, že v neděli k ní nebudeme chodit na oběd, protože chceme zůstat doma. Výsledek je takový, že neděli co neděli chodíme pravidelně na oběd k tchýni a v době důležitých hokejových zápasů jsme s miláčkem nehnuly.
Ano, je to tak, milé dámy. Mohly jsme si najednou jít, kam jsme chtěly, pokud jsme ovšem nenutily manžílka, druha, otce či bratra, aby nás doprovodil. Mohly jsme si dělat, co jsme chtěly, pokud jsme ovšem u toho nedělaly hluk, abychom nerušily, mohly jsme si dělat, co jsme uznaly za vhodné, pokud jsme náhodou nechtěly svévolně přepnout na jiný televizní program než ten, kde se mluvilo o hokeji ve všech pádech.

Nutno dodat, že v některých rodinách se fandilo kolektivně. Kolektivně ovšem neznamená, že se držely palce pouze jednomu týmu. "Já osobně, když mě mužskej vytočí, tak naschvál fandím tomu druhému týmu, a je mi celkem jedno, kdo to je, i kdyby to pokaždý měl být jiný celek," prozradila kolegyně v práci.

"Ideální samozřejmě je, když ten můj mančaft, pokud se tomu tak dá v hokeji říkat, vyhrával. To pak u nás doma bylo hodně živo. Děti, ty se obvykle rozdělily spravedlivě mezi nás, kluk fandil s tátou a dcera ze solidarity se mnou. Nebrali jsme to zas tak moc vážně, abychom na sebe kvůli tomu tři dny nemluvili, ale jiskry lítaly, to ano. Mělo to výhodu, že jsme tím někdy vyventilovali i dlouhodobé napětí, které se v nás z nejrůznějších důvodů střádalo, jindy to byla skvělá milostná předehra. Všem propříště vřele doporučuji, ať už to berou tak či onak."

A přidala také radu, že si prohru svého celku nemáme nikdy brát příliš osobně. "Už proto, že jsme hokejový tým ani jednou netrénovaly, takže za to až takovou zodpovědnost neneseme a neponeseme," vysvětlila s úsměvem.

Pravda je, že ono společné fandění hokeji má něco do sebe. Rodina má v době šampionátu svůj pevný řád a běda, když ho někdo poruší. A říkejte si co chcete, vztahy v rodině to utuží. Už proto, že i když každý držíte palce někomu jinému, tak vlastně všichni děláte totéž. A je to taky perfektní příležitost, jak se soustředit na to, co se odehrává mimo náš byt, na ledě. A tudíž můžeme zapomenout na každodenní ubíjející starosti a povinnosti, které stejně často nejsou v tu chvíli řešitelné.  Škoda jen, že už je to za námi... 

   
10.05.2004 - Dům a byt - autor: Annamarie

Komentáře:

  1. avatar
    [23] *Kotě* [*]

    Přivést dítě ke sportu v raném věku se mi zdá velice dvojsečné. Na jedné straně má dítě zájem, "nefláká se", jak říká Lucijána (i když pochybuju, že by se třeba 10-leté dítě flákalo s partičkou), na druhou stranu tím je značně omezeno v dalších možnostech vývoje - kromě toho sportovního. A co když bude muset s vrcholovým sportem předčasně skončit?

    Mám poměrně odstrašující příklad v rodině mého manžela. Jeho sestřenka od dětství závodně plavala - a byla velmi dobrá. Znamenalo to 5x týdně trénink, vstávat ve 4 ráno, chodila na tréninky i večer. Jak začala závodit, nevěnovala se vůbec ničemu jinému, ve škole měla individuální plán, ale moc tomu nedala. Jako dorostenka byla pořád ještě dobrá, tak závodila a závodila, nešla na žádnou pořádnou školu... ale ouha, asi v 18 se ukázalo, že na vrcholové plavání na světové úrovni prostě NEMÁ a nikdy mít nebude. Tak toho nechala.

    No a teď? Je jí 25, nemá pořádné zaměstnání, žádné vzdělání, ani žádný rozhled, nikdy nepřečetla žádnou knihu, je neuvěřitelně duševně omezená (pozor, ne hloupá!). Snaží se si vzdělání doplnit, dělá si nějakou nástavbu, učí se jazyky, bohužel ale ví, že už je na to všechno trochu pozdě.

    Řekla bych, že takhle skončí většina lidí, kteří dělají vrcholově nějaký sport, protože kolik je těch, kteří opravdu mají na to, aby jej dělali na špičkové úrovni? Kolik je průměrných až špatných hokejistů na jednoho dobrého? A co když přijde nějaké zranění, které jim zabrání se sportu špičkově věnovat?

    Bohužel ve vrcholovém sportu nevidím nic dobrého ani přínosného. Stejně jde jen o peníze, nikoli už o ten sport samotný. A staré sportovní ideály o harmonii těla i ducha jsou dávno mrtvé.

    superkarma: 0 11.05.2004, 22:49:55
  2. avatar
    [22] Charmed [*]

    Lucijána: Tak s tím nesouhlasím, že s hokejem se musí začít v 5 letech. U nás v tým jsou i 45 letý ženský, takže se nevymlouvej .

    A co se tvrdosti týče - v lize je jeden tým z Karviné, kde si před každým zápasem jejich trenér domlouval s rozhodčíma, že se nemá hrát "na tělo"... ať se na mě nikdo nezlobí, ale každý vím, že hokej je kontaktní sport a pokud se to těm Klokankám z Karviné nelíbí, tak si mělu vybrat jiný sport... třeba tenis a nebo balet .

    superkarma: 0 11.05.2004, 12:31:15
  3. avatar
    [19] Charmed [*]

    Lucijána: A co ti v tom brání, abys hrála hokej??? A nevymlouvej se, že jsi ženská

    V ČR se hraje pravidelná soutěž již 16 sezón. Zejména v Čechách je řada kvalitních týmů. Na Moravě je liga teprve 9 let. V současnosti je v Čechách 8 a na Moravě 6 klubů.

    Ženský hokej je součástí Českého svazu ledního hokeje a řídí jej samostatná komise, která ale nemá v rámci ČSLH žádné významné pravomoci.

    V sezóně 2000/01 došlo opět ke změně hracího systému. Moravská část "B" se hraje dvoukolově, přičemž 2 nejlepší týmy se mezi sebou utkají o postup do finále. Finálovou skupinu tvoří 3 nejlepší týmy z Čech a nejlepší tým z Moravy.

    superkarma: 0 10.05.2004, 21:43:20
  4. avatar
    [12] medved [*]

    me taky zajima hokej vic nez ...nikdy me nezajimal, ale od te doby, co jsem chodila z prace vzdycky kdyz byl na radiozurnalu porad s mikrofonem za hokejem (pripadne fotbalem), se ze me sta nechtene fanousek ...jak to do me furt huceli, tak jsem zjistila, ze vim o hokeji resp. fotbale plno veci...kdo vede, kdo prestupuje, kdo poslednich 5 kol nevyhral a tak...jsem proste fanousek z donuceni... se tomu je smeje ...jo a byli jsme na jednom zapase v arene a supr vyborna atmosfera...televize je v tomhle na houby

    superkarma: 0 10.05.2004, 13:46:37
  5. avatar
    [9] Sama [*]

    U nás jsme taky koukali všichni - děti jen do rozumné doby, mi až do konce :-))

    superkarma: 0 10.05.2004, 13:26:08
  6. avatar
    [4] Vivian [*]

    *Kotě*: u nás je to to samý, podepisuju tvůj příspěvek

    superkarma: 0 10.05.2004, 09:28:37
  7. avatar
    [1] *Kotě* [*]

    No, když musí vztahy v rodině utužovat hokej, to je fakt smutný...

    Myslím, že mám velké štěstí, protože mého hokej nezajímá. Mistrovství šlo jaksi mimo nás. Abych řekla pravdu, zbožnění českého hokeje, který je téměř všude jinde na světě - kromě asi pěti zemí - okrajovým sportem, dost dobře nechápu a ztotožňování se sportovci je mi cizí.

    superkarma: 0 10.05.2004, 01:16:36

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme