Slezina s kamarádkami ze cvičení. Sedíme v kavárně a nad ginem s tonikem přišla řeč i na partnerské problémy. „Vůbec nevím, proč vlastně vyhazuju peníze za antikoncepci,“ směje se Klára. „Skoro nikdy se nestane, abychom si šli lehnout ve stejnou dobu. Když já padám na hubu, sedí ještě Petr u počítače. Jindy se rozhodne zalehnout už v deset, ale to mi zrovna začíná film.“ Kupodivu, druhým dvěma holkám to moc humorné nepřipadá. „Když jde Kája spát dřív než já, mám pocit, že mezi námi něco není v pořádku,“ svěřuje se něžná blondýnka Libuška. Ta třetí, povoláním učitelka, zase přiznává, že se většinou dostane do postele o dvě hodiny později, než by doopravdy chtěla, jen aby mohli jít spát s přítelem současně - a potvrdit tak, že k sobě doopravdy patří.

Je na tom snad něco špatného, když se vám chce spát v různou dobu, každému se líbí jiná hudba a věnujete se rozdílným koníčkům? Znamená to, že se k sobě prostě nehodíte a váš vztah nemá dlouhodobou perspektivu?

 

Není pochyb o tom, že dnešní dvojice jsou na sobě nezávislejší, než byly ještě v předcházející generaci. Jsou sebevědomější, neohlížejí se tolik na společenská očekávání, ale nebojí se narýsovat si vlastní hranice.

Trend, kdy se mladí lidé sestěhovávají a berou o deset let později než dřív, tomu jen napomáhá - oba mají totiž dost času na vybudování vlastní, pevné skupiny přátel, kteří jim mohou poskytnout podporu. Nemusíme už požadovat po partnerovi, aby plnil veškeré naše potřeby – pokud s námi nechce nebo nemůže tančit, diskutovat o filmech nebo pěstovat jógu, vždy se najde někdo, s kým můžeme svoje záliby sdílet.

Umění být dvojice spočívá v nalezení rovnováhy mezi časem stráveným společně a časem vyhrazeným sami pro sebe. Společné zážitky pomáhají budovat pocit blízkosti a důvěry, rozdílnosti zas vnášejí do vztahu dynamiku. Ne nadarmo se říká, že protivy se přitahují! Dvojice choleriků se pobije a dva flegmatici se nikdy k ničemu nerozhoupou; vezmeme-li ale od každého jednoho, krásně se navzájem doplní.

Ideální stav si můžete představit jako dům, ve kterém má každý nájemník svůj vlastní pokoj. Společný čas tráví pohromadě v obýváku, a můžou se i navzájem navštěvovat na pokojích. Svůj privát má ale každý zařízený podle svého vkusu – a když se to druhému nelíbí, chodit tam nemusí.

 

Hokej, má láska nebeská

Zdá se to naprosto jasné – stále ještě ale existuje spousta žen i mužů, kteří nezávislost považují za zradu. Tak jako moje bývalá kolegyně Markéta, která znenadání propadla fotbalu, když začala chodit se svým bývalým přítelem. „Sotva bych dokázala spočítat, kolik krásných sobotních odpolední jsem strávila na tvrdé lavici pocintané pivem mezi chlapy řvoucími góóól,“ říká dnes uštěpačně. „Byla jsem ale přesvědčená o tom, že když on tohle miluje, já musím taky.“

Moje sestřenice Kateřina zvolila lepší cestu. „Odmalička jsem blázen do tance. Potřebuju ho k životu! Přesto se mi nějak přihodilo, že jsem si vzala chlapa, který má spoustu předností, ale když ho vidím v pohybu, vybavuje se mi Prodaná nevěsta: Já nejsem medvěd, já jsem Vašek! I když mi chce vyjít vstříc a jde se mnou tančit, je to na nic - on se přemáhá a ani já si to neužiju. Tak proč se navzájem trápit?“ Za poslední roky Katka vyzkoušela dance aerobik, břišní tanec a flamenco. V současné době tráví jeden večer týdně na kursu salsy - jejím tanečníkem je kamarád ze školy. Oba se při tanci odreagují, nachechtají a zapotí a ke svým rodinám se vrací naprosto spokojení. 

Reklama