Bulvár

Hnusné medové bonbony - málem mne udusily!

Ahojky,
tak já mám těch fobií trošku víc, ale zase nejsou tak hrozné, aby mi nějak zvlášť komplikovaly život.

Ta první je fobie z dušení. Když mi byly dva roky, dusila jsem se bonbonem. Vidím to, jako by se to stalo včera. Vzala jsem do pusy takový medový bonbon a lehla si do křesla, a najednou mi bonbon zapadl do krku a já se začala dusit. Mamka ho prý ze mě nemohla dostat, nakonec mě vzala za nohy a doslova ho ze mě vytřásla. Od té doby jsem nepříčetná, když vidím, že někdo jí vleže. Všechny prosím, ať si sednou. Také jsem si tím asi "vypěstovala" alergii na med, nemůžu ho ani cítit... hned se mi vybaví ty "hnusné" medové bonbony.

Druhá fobie je z hluboké vody. To jsme jednou byli s taťkou na koupališti a já blbla s děckama v bazénu. Půjčila jsem si od jednoho kluka kruh a skočila jsem do vody. Jenže jsem si ho nějak špatně nandala, takže jsem ho měla na nohách, ty mi kruh držel nad vodou a já se nemohla vyhrabat na hladinu. Plavat sice umím, ale netroufám si do hloubky. Určitě se nikdy v životě nebudu potápět a nikdy neskočím šipku. Kvůli té šipce jsem vlastně nešla studovat vysokou školu. Na obor, který jsem chtěla studovat, se dělají přijímačky z tělocviku. A tam tu šipku musíte skočit, jinak dostanete 0 bodů, a tím pádem máte po šanci...

Třetí fobie je z uzavřených malých prostor. V normálním výtahu mám jen divný pocit, ale máme ve městě budovu, která má přes 20 pater, jsou tam různé kanceláře a třeba tam sídlí i jedna rekvalifikační instituce. V 16. patře. Jednou jsem tam musela, ale představa, že bych jela sama výtahem byla hrozná. Tady jsou totiž kabinky malé, zevnitř obložené kobercem, dveře bez okénka, no děs. Bylo mi 25 let, velká ženská... a víte, co jsem udělala, abych nemusela po schodech? Došla jsem si pro mamču, která v přízemí této budovy pracuje, aby mě doprovodila :-).

Také jsem se jedné fobie zbavila... mám dvě mladší ségry, o 5 a o 11 let. Když byly malinké, mamka mě neustále upozorňovala: pozor na hlavičku, ublížíš jim, nesahej jim na hlavičku, apod. Já pak měla strach pochovat miminko mladší 3 měsíců. Strachu jsem se trochu zbavila po absolvování praxe v kojeneckém ústavu. A když se mi narodil syn, "fobie z hlavičky" zmizela úplně.

Přeji všem, kteří nějaké fobie mají, aby byl boj proti nim úspěšný :-).

Sepy


Vážená Sepy, máte toho opravdu hodně! Škoda té šipky do vody, teď vám kvůli ní hrozí výtahy. Ještěže do té budovy nechodíte často!


Dusili jste se někdy? Bojíte se skákat do vody?

TÉMA do novinek NA PÁTEK:
FOBIE
Skáčete na stůl, když kolem proběhne myška?
Dusíte se ve výtahu?
Křičíte, když vidíte pavouka?
Opíjíte se před cestou letadlem?
Bojíte se otevřených oken?
Z čeho máte chorobný strach?
Napište nám na: redakce@zena-in.cz
za příspěvek můžete vyhrát zajímavé ceny

   
03.02.2006 - Společnost - autor: Míra Šindrbalová

Komentáře:

  1. avatar
    [5] Meander [*]

    No vida, tak hlavu pod vodu bych nedala ani s pistolí u spánku.

    superkarma: 0 05.02.2006, 15:57:07
  2. avatar
    [4] *modrá [*]

    Hlavu pod vodu taky nedám ..brrr, ten tlak kolem ušííí ..fůůůj

    superkarma: 0 03.02.2006, 14:17:26
  3. avatar
    [3] Sepy [*]

    jj potápění hlavy jsem taky nesnášela

    superkarma: 0 03.02.2006, 13:52:18
  4. avatar
    [1] Vrzi [*]

    To já nemám ráda potápění. Když plavu, nikdo mě nepřinutí, abych potopila hlavu. Bojím se, že pak nebudu vědět, kam plavat a nenajdu hladinu. Ale každý něco mít musíme.

    superkarma: 0 03.02.2006, 13:30:09

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme