Milé žínky Inky,

častěji se mluví jen o depresivnějších stránkách života. O tom, kdo komu co ukradl, sebral, zašmelil, ublížil atd.
Ale kdo komu kdy pomohl? Něco dal bez ohledu na to, zda očekával vrácení, nebo jen z lásky k bližnímu?


Co to je za otázku, že?

Láska je především dávat, ne přijímat.

Když milujeme, není nic lepšího dávat, než pořád dávat, život, myšlenky, tělo, všechno, co člověk má; a cítit, že dávám, a všechno vsadit na to, abych mohl dávat stále víc.
       
        GUY DE MAUPASSANT


Mám hodně narvaný život svými koníčky, povinnostmi, denními starosti, a mou největší radostí je právě to, když můžu i v tomhle časovém presu někomu pomoci.
A jak již psala čtenářka, skoro mám chuť i poděkovat za to, že mohu pomoci.
Je to tak příjemné zjištění, že člověk tu může být prospěšný pro druhé a ne jen žít konzumní život pro sebe - urvi, co můžeš.
A jsem štastná, že i ze svého nevelkého platu, mohu někomu finančně pomoci.
I přesto, že nejsem úplně nejlepší člověk na planetě, mohu někomu pomoci s tím co on tak neumí.
A není to proto, že čekám to poplácání a pochvalu! Naopak často se za ni stydím a nevím, jak se v té chvíli zachovat, a připadám si trapně, když o tom ten dotyčný ještě někde vypráví :-))).



Taky se mi často stalo, že jsem se nesetkala jen s kladnými reakcemi... Ale to nic nemění na tom, že člověk by měl dělat správné věci.

Ale přesto se v mém životě stala jedna věc, která mě z těch mnoha hodně zasáhla. Tak, že na ni do dnes nemohu zapomenout a stále přemýšlím, jak asi pokračovala dál.

Bylo pondělí před třemi lety, musela jsem ráno k lékaři a v práci mě zastupovali jen moji praktikanti. Takže co budu povídat, byla jsem nervózní, abych byla co nejdříve zpět. Letím na autobus, a najednou mě před autobusákem zarazí  hlouček lidí, kteří se na něco chodí koukat na lavičky a vrací se s ucpaným nosem.....
Nemusím být u všeho, ale přesto mi jejich reakce vrtala hlavou a nevydržela jsem zvědavost. A prošla kolem o něch laviček, a co jsem viděla, byl úděsný pohled, na který jen tak nezapomenu, a ten zápach hnijícího masa. A to všechno patřilo k člověku, evidentně bezdomovci, nad kterým ostatní místo pomoci ohrnovali nosem a chodili se na něj koukat jako na atrakci, jak je odporný. Noha oteklá a v okolí kotníku rozbředlá směs hnijícího masa, kdysi kusů obvazů a v tom červy a mouchy, udělalo se mi hrozně špatně.

Odešla jsem a čekala na autobus a přemýšlela, co dělat? Najednou mi osud toho člověka přestal být lhostejný, věděla jsem, že pokud s tím něco rychle neudělá zemře. Nejdříve jsem se pokusila s tím spícím člověkem navázat kontakt a přes tu odvahu se mi strachem klepala kolena... Začal si se mnou povídat, že potřebuje jen obvazy a že si do té nemocnice dojde. Byl tak překvapený, že o něj má někdo zájem. Koupila jsem mu požadované věci a zavolala sanitku, už jsem vzdala, že se do práce dostanu včas.....

Saniťák ho ani nechtěl naložit do auta, byl na něj hrubý, fakt smutné... se sebezapřením jsem mu pomohla do sanitky (co budu vyprávět, smrděl a čistý nebyl ani náhodou), usadila se s ním a jela do nemocnice. Vůbec to nebyl můj plán na ten den, strach, co bude tam, a jestli nás oba nevyhodí. Vše relativně dobře dopadlo, pána zachránili, nohu už bohužel ne. Ale zarazila mě na tom všem jedna věc, pokud bych se o to nezasadila, nikdo by si ho nevšiml, do nemocnice by ho vůbec nevzali.
Hodně mě to zklamalo, já vím, jsou to bezdomovci, často pomatení lidé, ale je na tom podstatné, že stále LIDÉ!

Dodnes si pamatuji jeho obličej, krásné modré horečnaté oči, jak mě štastně držel za ruku a říkal: "Vy jste můj anděl..."

Možná jsem příliš sentimentální, možná mě to příliš zasáhlo, protože mi v té době zemřel otec, který byl v jeho věku, ale na toho pána už asi nikdy nezapomenu...

Krásný únorový den všem a nezapomeňte víc myslet na druhé, i úsměv je dar

Kočička
Nejste sentimentální a pochopila jste, o čem dobrodiní je. Že všichni s úsměvem říkají, že je samozřejmé někomu pomáhat, oni by to udělali taky, ale neudělali. Děkuji vám, mezi ně nepatříte.
Pomohli byste i člověku tak nemocnému, jak o tom píše Kočička?
 

Téma na středu?
KOMU BYCH NIKDY NEPOMOHL

Jsou lidé, kterým byste nikdy nepomohli?

Proč?
Myslíte, že by se vaší pomocí stejně nenapravili?
Pomohli jste někomu a vymstilo se vám to?
Má se pomáhat úplně všem?

napište na:
redakce@zena-in.cz

Svatební soutěž! Vyhodnocení

SOUTĚZ BOHŮ ZAČALA - informace ZDE

Reklama