Reklama


Genetika je nevyzpytatelná věda. Dědíme nejen po rodičích, ale i prarodičích, každý nám může poskytnout do vínku něco ze sebe.

Já podědila od každého něco. Nejvíce asi od babičky. Jsem úplně stejná povaha jako byla ona. Byla učitelkou češtiny, přísná, rázná, sebekritická, spořivá. 

Mě také čeština na škole bavila a nedělala mi žádné problémy, také jsem šla na vysokou školu, a jelikož jsme si byly povahově velmi podobné, tak jsme si hodně rozuměly. Měla jsem pocit, že si s ní rozumím víc, než s vlastní matkou. A moje mamka, jako by to cítila a dost na babičku /matku otce/ žárlila.

Takže charakter mám po babičce. Po matce mám fyzické dispozice. Obličejové rysy, blond vlasy, větší zadek, silnější stehna… a to prostě nikdy nezhubnu!!!

A právě když jsem byla mladší a začala jsem se „obalovat“ a žensky tvarovat, tak mamka prohlásila, že bych se měla hlídat, jinak až ztloustnu, budu vypadat jako ona. A to částečně přispělo k mé anorexii v dospívání.

Po otci mám zuby a zato jsem ráda. Takže se mi doufám vyhne dědičná paradontóza z matčiny strany.


Když se postavím vedle matky, je jasné, komu se podobám nejvíce. Netvrdím, že bych třeba nechtěla vypadat jinak, ale jsem ráda, že jsem taková, jaká jsem a časem jsem se smířila se svojí postavou.

Také by to mohlo být ještě horší. Mám kamarádku, která zdědila po otci epilepsii a rozhodně nemá jednoduchý život. Takže jsem vlastně ráda za to, co jsem od rodičů dostala do vínku já.

 

Jana


Milá Jano,

i když nás rodiče ovlivňují částeční tím, jaké vlastnosti po nich zdědíme a během dospívání také svými názory, nejdůležitější je, abychom se od nich dokázali odpoutat a vytvořit si vlastní názor nejen na okolí, ale především sami na sebe.

Zdá se, že Vám se to povedlo :-)!!!

Soutěž

matematická operace: přičtěte pět a odečtěte dvacet jedna

O soutěži tady