Další příspěvek nám poslala čtenářka Slunečnice. Ta zavzpomínala na vlastní období puberty.

Tak to měla Vaše mamka štěstí, milá Slunečnice. Moc děkuju za příspěvek a přeju hezký den.


Naše děti už jsou dávno za pubertou, tak už ani nemám o čem psát. Bylo to asi jako všude - nechápavé pohledy, hloupé poznámky, pocit, že jsme všichni trapní...

Moje mamka ráda vzpomíná na mou pubertu. Ani o ní totiž nevěděla. Učila jsem se dobře, ve škole jsem neměla žádné problémy, divoké kamarádky jsem spíš krotila, než abych se k nim připojila. A navíc jsem trošku mírnila i svou sestru. Ta byla z divokých vajec... :-)

Pamatuju si, jak každý pátek i sobotu mamka přišla za mnou a prosila mě: Prosím tě, běž s tou Majkou na diskotéku, ať tam není sama, aspoň na ni dohlídneš... Bránila jsem se, protože jsem si nejradši zalezla s knížkou a celé večery si četla, ale nakonec jsem jako poslušná dcera šla dohlížet na sestru. Nebavilo mě to, i když občas se mi tam i líbilo. I když spíš až později, tak v 16, 17 letech, dřív mi to nic moc neříkalo. I sestra byla ale slušná, i kdyžvždycky jsme pily jen nealko, nikdy jsme nekouřily, aspoň ne v pubertě. Když o tom přemýšlím, mamka vlastně ani neměla důvod se zlobit, byly jsme hodné holky. Ale asi se bála, což dneska chápu.

Takže takovou pubertu dětí bych přála každému rodiči.

Slunečnice

Pozn. red.: Text neprošel redakční korekturou.

Téma dnešního dne: Jak komunikujete s puberťáky?

  • Máte doma puberťáka?
  • Dítě, nebo sourozence?
  • Jak spolu vycházíte?
  • Máte někdy pocit, že jste úplně mimo?
  • Pamatujete si na svou pubertu?
  • Máte pro nás ostatní nějakou užitečnou radu?

Napište mi, těším se na vaše příspěvky. Na jednu z vás čeká dárek, krásná kniha C. S. Lewise Letopisy NARNIE (nakl. Fragment). Pište do dnešních 14.30 hodin na redakční adresu redakce@zena-in.cz. Předem moc děkuju!

nar

Reklama