Zdravím čtenářky žena-in.
Odpověď na otázku v zadání neznám.
Ale jelikož pracuji jako personalista, a setkávám se tak s různými lidskými osudy, a jelikož sama jsem v "rizikovém věku" (30 let, svobodná), který se často uvádí jako překážka pro hledání zaměstnání a tím pádem znám obdobné příběhy i ze svého okolí, dovolím si několik komentářů, nápadu a možná i rad.

Začnu "moudrem", které jsem nevyčetla z knih, ale nabyla zkušeností. Vlastní i zprostředkovanou.
Hledat si dobrou práci je stejné, jako si hledat dobrého chlapa/partnera.
Není to nic jednoduchého, to je pravděpodobně první asociace, která leckterou z nás při přečtení té věty napadne, a je to pravda. Ale zároveň obsahuje informaci, kterou považuji za velmi důležitou: práce je o partnerství. Člověk, který hledá místo, hledá firmu, která mu sedne, a stejně tak firma, hledající zaměstnance, hledá zaměstnance, kteří jí sednou.
Ano, vycházím z předpokladu serióznosti, hledání lidí pro dlouhodobou spolupráci a férovosti. Ale takovou práci přece většina z nás chce, ne? Má cenu si stěžovat na neseriózní jednání? Podle mého názoru nemá. Protože pro mne takové jednání přináší důležitou informaci: u této firmy bych pracovat nechtěla.

Budete si někde stěžovat, že chlap, se kterým jste se potkali, smrdí/pije/je vulgární... doplňte si, cokoli co Vás napadne. Asi nebudete, zanadáváte si možná s kamarádkou, pokud Vás tím obtěžuje a zapomenete na něj, nebudete o něm jako o možném partnerovi uvažovat. A stejný přístup si zaslouží firma, která s Vámi jedná neseriózně, nebo jen ne podle Vašich představ, protože práce pro takovou firmu by Vám pravděpodobně i do budoucna přinášela jen strázně a problémy.

Jak tedy hledat práci?
Doporučuji začít otázkami. Otázkami sama na sebe.

Co chci vlastně dělat?
Vyjít z toho, jaké mám zkušenosti. Co umím, co mě baví/bavilo v předchozích zaměstnáních. Pokud jsem po škole, tak třeba na brigádách.

Co od práce čekám? (Proč vlastně práci hledám?)
Jen to, že mi přinese nějaké peníze? Možnost rozvíjení se, postupu? Nebo je to, že hledám práci jen nezbytná nutnost, ať už mě k ní tlačí cokoli a chci si najít hlavně práci, kde budu mít svatý pokoj a nepředřu se?

Jaká je moje cena?
Tj. kolik mi musí nabídnout, aby se mi chtělo/vyplatilo o pozici uvažovat?

A ne nedůležitá otázka: u jaké firmy bych chtěla pracovat?
Lákají mne velké "kolosy" s jasně strukturovanými pravidly a mocenskou hierarchií? Nebo bych raději pracovala pro menší firmu, kde je pravděpodobnost rodinnější atmosféry?

A je to, co čekám reálně?
Odpovědi na tyhle otázky pak určují způsob, jakým práci hledat. Ale to by už bylo skoro na knížku :-).

Bohužel musím konstatovat, že se ve své praxi často setkávám s lidmi, kteří přesto, že jejich životopis vypadá zajímavě, v reálném kontaktu se právě ukazuje, že neznají odpovědi (pro sebe - na tyto základní otázky), což se projeví při pohovoru minimálně nejistotou, která v lepším případě zaviní to, že snižují svoji cenu. V horším tím, že se stanou pro zaměstnavatele nezajímavými a budou odmítnuti.
Ono totiž nejde až tak o to, kdo má jakou kvalifikaci. Ta sama o sobě nic nezaručuje, ale i o to, jak ji a tím sebe umí "prodat".
Vybavím si při psaní těchto řádků hned několik zájemců, které jsem odmítla, aniž bych pro to měla objektivní důvod. Ale prostě "to nebylo ono".
Hledání práce je totiž také o sebevědomí - nesmí ho být málo, ani moc, tak akorát: vědět, co chci a nechci a na co mám a nemám. Pak je reálné sehnat ono vysněné "dobré a stabilní" místo. Nepřipomíná Vám to něco?
Tolik pár postřehů,


Abete

P.S.: Vyplatí se to! Doplním-li osobní zkušenost, zažila jsem si dobu, kdy jsem byla bez místa a chvílemi to vypadalo dost beznadějně, ale vyšlo to, tam, kde pracuji, jsem 5 let a jsem víc než spokojená, i když to samozřejmě není pořád idylka.


 

 

 


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 Dnešní soutěž Poznejte naši kolegyňku - pravidla ZDE.


Milá Abete,

je zaujímavé čítať postrehy zo strany personalistov. Súhlasím s názorom, že každý má to, čo si zaslúži- neseriózna firma = neserioózni zamestnanci. No občas sa stáva, že váš výkon a efekt je maximálny a ten "seriózny zamestnávateľ nedodrží pravidlá hry" . Čo robiť v takýchto prípadoch?  

Ďalej si osobne myslím, že súčasný tuzemský pracovný trh nie je pripravený na "renesančné typy" osobnosti. Skor sa správa konzervatívne. Mám kamarátku, ktorá je práve takýmto typom osobnosti. Má veľmi kvalitné vzdelanie, skúsenosti (aj zahraničné) a životopis asi na 6 strán. Keď sa niekde uchádzala o miesto, takmer každý ju považoval za "exota". Nakoniec sa perfektne uplatnila v zahraničí, kde ju brali "hneď a všetkými desiatimi."  

Krásny deň :-)

 

Reklama