Reklama

„Mám svobodného kamaráda, hledá přítelkyni a rád by měl co nejdříve děti.“ To je věta, kterou si přeje slyšet nespočet žen, co už pomýšlí na založení rodiny, ale ten pravý stále nikde. Jenže většinou se za ní skrývá nějaký háček. Svobodných mužů po třicítce, kteří nejsou buď notoričtí sukničkáři, mamánci, nebo jiným nežádoucím způsobem poznamenaní, je žalostně málo. Ani Slávčin kamarád Lukáš není, bohužel, výjimkou. Ve svých pětatřiceti letech je stále sám. Ovšem ne proto, že by mu to vyhovovalo. Žádná mu není dost dobrá.

„Lukáš je fajn kluk, ale vždycky byl tak trochu kritik. Co si pamatuji, tak od našich pubertálních let pořád hledal holku. Neustále si stěžoval, jak je sám. Bylo mi ho líto, tak jsem se po vhodné partnerce rozhlížela za něj. Jenže když jsem třeba na diskotéce na nějakou ukázala, jen mávl rukou. Vždy našel spoustu argumentů, proč to není holka zrovna pro něj. Jednou byla moc malá, jindy mu zase nevyhovovala barva jejích vlasů nebo postava,“ vzpomíná Slávka na dobu, kdy Lukáše ještě litovala. Dokonce pro něho jednou podala inzerát na seznamku.

muž

„Já vím, možná to bude někomu připadat jako nesmysl, ale já mu vážně chtěla pomoct. Ozvalo se tehdy dost zájemkyň a já vybrala tři nejlepší. S nimi jsem se sešla, abych zjistila, jaké jsou ve skutečnosti. Všechny to byly pohodářky, přesně podle očekávání. Zabralo mi to dost času, a tak jsem čekala, že Lukáš projeví větší nadšení. Jenže on nad jejich fotkami seděl a nedůvěřivě si je měřil. Celá vzteklá jsem ho donutila k tomu, aby si dal rande alespoň se dvěma z nich. Když ale přišel s tím, že jedna z nich nerada vaří a druhá má takové divně malé zuby, myslela jsem, že ho něčím praštím. Holkám jsem se po e-mailu omluvila a nad Lukášem definitivně zlomila hůl,“ říká Slávka s tím, že tu a tam se v následujících letech po jeho boku nějaká dívka objevila. Nikdy to ale nevydrželo dlouho. A tak dodnes při každém setkání slyší, jak je život nefér, když mu nedopřeje mít svou vlastní rodinu.

„Absolutně nechápu jeho požadavky na přítelkyni. Lukáš není nijak ošklivý, ale model tedy taky ne. Prostě normální kluk, ke kterému by se hodila normální hodná holka. Jenže on kouká po modelkovských typech, a ty s ním nikdy nebudou. Nesoudím lidi podle toho, jak vypadají, ale většinou si pěkná žena hledá také pěkného muže a naopak. A když už jim neimponuje vzhledem, tak by měl alespoň penězi. Těch ale můj kamarád také nemá na rozdávání. S takovým přístupem bude sám navěky,“ svěřuje se s názorem, který mu ale do očí nikdy neřekla.

Jak na svůj „problém“ nahlíží sám Lukáš? „Nechápu, že si nemůžu najít holku. Odevšud slyším, jak se každá chce vdávat a mít děti, tak proč zrovna já na žádnou takovou nemůžu natrefit? Když už se mi nějaká líbí, dostanu košem. Prý nemá zájem o vážný vztah… Kamarádky mi věčně dohazují nějaké své známé, ale já zase nechci žít se ženou, která mě nepřitahuje. Může být fajn, ale když se mi nelíbí? Je mi jasné, že jsem asi trochu náročnější, ale moje představa o ideální partnerce není nijak přemrštěná. Pár vztahů už mám za sebou, jeden trval celý rok, ale vždy to na něčem ztroskotalo. Ať už to byl rozdílný názor na bydlení, nebo práce, ve které ta dotyčná trávila většinu času. Chci dokonalý vztah bez nějakých ALE, jako mají naši. Ve všem se shodnou, jsou spolu už čtyřicet let. Neříkám, že se nikdy nehádají, ale to výjimečně. Snad jednou taky takový budu mít...“ 

Čtěte také: