píše na závěr svého vzpomínkového příspěvku naše čtenářka s nickem Renicek. Mikuláš byl pro ni vždcyky předzvěstí vánoc a vzpomínka na dětské besídky zůstala v její paměti stále živá, jako by to bylo nedávno

Mikuláš pro mne odjakživa znamenal to, že se blíží vánoce. A byla to pro mne vždycky krásná, napínavá záležitost. Určitě si to budou některé ženy-in také pamatovat. Ty klasické podnikové mikulášské besídky. Pro děti zaměstnanců se nachystalo promítání pohádek – klasika – Potkali se u Kolína, Jen počkej zajíci a tak podobně. Mezitím se někde vzadu nejvyšší z pořádajících přestrojil za Mikuláše, ten nejpřísnější a nejhlasitější za čerta a sekretářka za anděla. Děti chytla nervozita, pobíhaly a tahaly za sukně maminky, které si s chutí popíjely „Ostravský kahan“ a klábosily s jinými maminkami, které viděly naposledy před rokem při té samé příležitosti. A pak to přišlo. S chrastěním řetězi vtrhl čert do místnosti. Rodiče se snažili uklidnit menší děti. Ty větší se statečně ušklíbaly, jako že je jim jasné, že je to jen jako, ale když byl čert pořádný, byl strach vidět i u nich.

Balíčky dostaly všechny děti stejné. Sladké dobroty, čokoláda a kolekce na stromeček, rokosová lízátka, která barvila jazyk, bonbony „jahůdky“, ale hlavně si dodnes pamatuji, jak jsme jednou v balíčku dostali kiwi. Moje babička ho později zkoumala a chtěla ochutnat. Vzala ho, omyla a snědla tak, jako když jíte jablko, i se slupkou.

Nikdo z nás tehdy nevečeřel, byly jsme nacpané cukrovím. Všude se povalovaly obaly od dobrot, tátové pili pivo a mámy kávu. Menší děti usnuly a větší tančily na pecku od Plavců „ V lese jó v lese na jehličí, koná se svatba trpasličí“ a na „Jožina z bažin“.

Vybavuji si dodnes tu jedinečnou atmosféru. Vánoce na krku a tudíž i prázdniny, kamarádi, mladí a zdraví a hlavně oba živí rodiče… podlaha, která lepila vylitou limonádou i anděla, který to asi přehnal a zvracel potupně před domem u garáží. Mám to tak dodnes. Dceři kupuji adventní kalendář, těším se na vánoce a 5. prosince courám po městě a hledám tu správnou nebesko – pekelnou trojici. Takovou, která by se nejvíc podobala té mé z dětství. Renicek

Milá Renicek, to byla opravdu živá vzpomínka. Jako bych všechno viděla před sebou. Díky

Text nebyl redakčně upraven

Reklama