Štěstí je pojem, pod kterým si asi každý představí něco jiného, já osobně se ho po několika kopancích od osudu naučila hledat v každodenních maličkostech.
Návštěvy příbuzných, během kterých se pravidelně dozvídám, co bych měla a neměla, provázeno nekonečnou ukázkou infantilních mluvených vyzvánění na mobil, na které si jeden z nich vášnivě potrpí, překonávám se šťastným úsměvem, protože vím, že přijde chvíle, která mne přivede do naprosté extáze. Momentu, kdy za nimi mohu zaboucnout dveře, se přece nic nevyrovná. V uších mi sice stále zní " já zvoním, já stále zvoním...." ale můj vnitřní hlas mě hladí po duši a říká... " minimálně do příštího měsíce vám neotevřu, zvoňte si jak chcete..."
Ve chvíli, kdy jsem zamčená na zachodě a na mé přemlouvání " otevři mamince" se zpoza dveří ozve hlásek mého skoro tříletého potomka " ty nejsi maminka, maminka má jiný hlásek, ty jsi vlk", jsem hrdá na to, jak sečtělé mám dítě. A vůbec nepropadám panice, protože vím, že po zvolení vhodného úplatku, budu zase šťastně vypuštěna z onoho potupného zajetí do láskyplnné náruče malého trýznitele, který se ke mně bude pnout jako psí víno a s výrazem " mně se tak stýskalo, tohle už mi nedělej", se bude nesměle dožadovat slíbeného.
Dokonce i doporučení své praktické doktorky na vyšetření mozku kvůli vyloučení nádoru, jsem vítala s úsměvem. Měla jsem konečně písemný důkaz o vlastnictví orgánu, kterým se většina mužů pochlubit nemůže.
A když už se dostáváme k mužským, jsem šťastná za toho svého, podařilo se mi sehnat nad očekávám podařený exemplář, i když si stále ještě plně neuvědomuje, co ve mně má. Konkrétně včera jsem se ho snažila přesvědčit ke koupi štěněte severského saňového psa, vysvětlijíc mu, že je to vlastně pro jeho dobro. Vzhledem k tomu, jak ho neustále trápí klouby na nohách vůbec neví, jaká ho čeká budoucnost a musher přece zní o dost lépe než invalida, ne? On to ale kupodivu vůbec neocenil.

Štěstí je prostě něco, co si každý musí najít sám v sobě. Když ale slyším tohle slovo, vybavuje se mi rohovor dvou maminek malých dětí, který myslím krásně vystihuje podstatu toho, jak je tenhle pojem různorodý. Jedna maminka si stěžovala té druhé, že její malá dcerka pastelkami pomalovala celou nově vymalovanou zeď. Ta ji trpělivě vyslechla a s milým úsměvem nevzrušeně odpověděla.... " co se rozčiluješ, můžeš být šťastná, že malovala pastelkami a ne ho.... jako náš Toníček" :o)))

Z_U_Z_U


Milá Z_U_Z_U,
myslím, že se s vámi většina žen shodne, že štěstí je právě v těch drobných radostech...A ještě větší štěstí je uvědomit si to a nečekat, že nás kopne  a řekne: "tady jsem"

Reklama