Vztahy

Hledám bohatého cizince!

DOPISOVACÍ MÁNIE

Dnes už jsem od psaní klasických dopisů upustila, protože přece jenom mail je daleko rychlejší a člověk si ho během chvíle může vyměnit několikrát. Navíc jsem zjistila, že od té doby, co víc miluji klávesnici než pořádnou tužku a papír, tak škrábu tak, že to i sama po sobě musím dlouho luštit, natožpak ten, komu psaní dojde....

Bývaly doby, kdy jsem v psaní dopisů neměla široko daleko konkurenci. Na základce jsme si dopisovaly s holkama ze třídy jen tak pro zábavu a denně si vyměňovaly dopísky. Vzpomínám si, že jsme došly až tak daleko, že padl los na dvacetistránkový dopis a opravdu jsem vlastnila tři a tři sama napsala (doplněné obrázky!) Tenhle pokus se samozřejmě konal jen jednou, podruhé si do toho nikdo netroufl jít. No taky nápad, psát si holkama, které spolu denně prokecají celé přestávky a hodiny volna!

Nastalo období „družby“ se sovětskými pionýry na věčné časy a nikdy jinak a začalo chodit dopisů, že jsme se mohly i jednou týdně chlubit novým úlovkem - u nich totiž měli obálky s obrázky a u nás jen bílé, někdy růžové a světle zelené a o něco později letecké, a to se nám líbilo. Po pádu komunismu jsem nelenila a rozhodila sítě do celého světa. Hrnuly se mi dopisy ze všech koutů zeměkoule a já samozřejmě vyměnila psaní s holkama za kluky, protože jsem se chtěla stát nevěstou nějakého boháče. Bohužel mi nejvíc chodily dopisy od ještě chudších z Afriky, kteří doufali, že sňatkem se mnou si polepší, a vymění tak lopocení na pozemku rodičů a devíti sourozenců za něco přijatelnějšího. Fotek a dopisů mám dosud schovaných plno, ale je pravda, že každý rok nějaké vyhodím, tak se má sbírka ztenčuje.

Vypíchnu třeba vzpomínku na Američana Owena. Owen byl zvláštní, psal velmi dlouhé dopisy na několik velkých stránek. Jenže mě moc nebavily, za prvé jsem u toho musela sedět dost dlouho se slovníkem a vyhledávat, co mi chtěl vlastně říct, a toho důvěrného tam zase moc nenapsal. A já chtěla číst, jak si mě vezme a odveze za moře a tam se o mě bude starat až do smrti. Psal o Chicagu, kde bydlel, psal o tom, že se bude stěhovat a že všechno bytové zařízení vymění a že by mi ho rád věnoval, jenže bohužel bydlím daleko. Owen mi také poslal svoji fotku, líp řečeno svého auta, ve kterém seděl. Auto nafotil na sněhu a z dálky, neviděla jsem z jeho hlavy ani kousek a poprosila ho o novou podobiznu. Nejspíš zapomněl, že mi tuhle poslal a přišla mi úplně ta samá fotka - jak sedí v autě a možná tam ani nesedí, jen dělá, že ho někdo vyfotil a já si ho můžu prohlídnout. Nelenila jsem a zase škemrala, protože jsem byla dost zvědavá, jak vůbec vypadá. Jenže už mi poslal fotku jen z nějakých prasečích závodů a k tomu balíček s tričkem s nápisem „Chicago“ na přední straně. Nakonec jsem si s  ním  přestala psát, i když měl auto a byt s novým zařízením. Přece jenom jistota je jistota a nechtěla jsem dopadnout jako kamarádka, která si fotku dopisovacího přítele vystavila na zrcadlo a dívala se na něho tak dlouho, až mi povídala: „Víš, že už jsem si na něho zvykla? Už nevypadá úplně tak hrozně jako poprvé!“   

Krásný den všem přeje
Margaretka


Moc pěkné! :-) Nevěšte hlavu, třeba se nějaký ten milionář ještě naskytne...



   
08.03.2007 - Láska a vztahy - autor: Eva Jedelská

Komentáře:

  1. avatar
    [4] Věrulinka [*]

    superkarma: 0 08.03.2007, 16:54:39
  2. avatar
    [3] Veroniké [*]

    Dobry!

    superkarma: 0 08.03.2007, 14:50:14
  3. [2] dany82 [*]

    Dobrý

    superkarma: 0 08.03.2007, 14:32:41
  4. [1] tanecnice [*]

    superkarma: 0 08.03.2007, 14:27:53

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme