Sedmadvacetiletá zdravotní sestra Simona je na mateřské, žije na malém městě, kde je nouze o práci. Nedávno se jí naskytla výjimečná příležitost v oboru, ale druhý syn je na školku ještě malý a jesle  zrušili. Má práci odmítnout, nebo spíš hledat řešení s hlídáním?

GrannyVždycky jsem se těšila, až po mateřské nastoupím do práce a do rodinného rozpočtu přibude zase nějaká korunka. Jenomže to má pár háčků. Jsem zdravotní sestra a v našem městě zrušili nemocnici, jak už to na malých městech chodí, takže sehnat práci v mém oboru se zdálo skoro nemožné.

Byla jsem smířena s tím, že nastoupím kamkoliv i mimo profesi, až oba kluci povyrostou a budou ve školce. A vida, nedávno se nemožné stalo skutkem a dostala jsem nabídku pracovat jako zdravotní sestra pro pečovatelský dům. Zatím jako záskok, ale kdybych se osvědčila, dostala bych trvalou pracovní smlouvu. Vzala jsem to na zkoušku, dojížděla jsem ke klientům, rozvážela léky, píchala injekce, nebo s nimi rehabilitovala. Práce se mi strašně zalíbila a nerada bych si ji nechala ujít, ale nevím, co s mladším synem.

Na školku je ještě moc malý a jesle v našem městě zrušili už dávno. Kam s dvou a půlletým capartem, který je jak pytel blech?

Moje maminka, tedy babička nepřichází v úvahu. Ne že by ani nechtěla, ale nemá čas. Pracuje v třísměnném provozu a má toho pochopitelně plné „kecky“, jak se lidově říká. Dnešní babičky jsou zaměstnané aktivní ženy a s hlídáním vnoučat dopoledne s nimi nemůžeme počítat. Druhá babička už je sice v důchodu, ale do hlídání se moc nehrne, takže je mi trapné se doprošovat.

Zbývá tedy moje babička, tedy synova prababička.

Jenomže ta na tom není zdravotně zrovna nejlépe a hlídávání ji vyčerpává. Zatím to sice nějak zvládáme, pochůzky jsou jenom během dopoledne, ale nedokážu si představit, že by třeba onemocněla, nebo hlídání odmítla s tím, že na to nemá nervy ani sílu. Vůbec bych se nemohla divit, náš chlapeček utahá i mladého a zdravého, natož skoro osmdesátiletou paní.

Reklama