Hledá se ideální chlap! Zn.: Kde???

Milé čtenářky! Letní sezóně i mně na řeckém ostrově Santorini, z něhož jsem vám v létě pravidelně posílala pozdravy plné slunce v podobě deníku, je odzvoněno, a já jsem marně přemýšlela, čím se zahřát v nastávající zimě v Praze. A pak jsem na to přišla! Láska! Sex! Fyzická blízkost jiné osoby! To vše nám dodává hřejivý pocit, zároveň ale zamotává a komplikuje naše životy. Někdy jde o motanice komické, jindy bolestné, v mém životě i v životě lidí kolem mě jich je každopádně tolik, že jsem se rozhodla se o ně s vámi pravidelně dělit.

„Měla by sis najít někoho normálního, ne se pořád motat mezi těma tvýma muzikantama,“ sdělila mi maminka jednoho dne zásadní informaci, když jí připadalo, že už jsem podezřele dlouho bez vztahu. Ano, vzpomínám si, jak mě od dětství přesvědčovala, že muzikanti nejsou vhodnými partnery do života a ano, uznávám, že tito jsou opravdu jedinečný živočišný druh, po jejichž boku je těžké normálně fungovat a zachovat si zdravý rozum. Na druhou stranu, když se přes deset let v tomto a vlastně v jakémkoliv oboru pohybujete, je logické, že většina přátel spadá do stejného okruhu lidí a navštěvujete akce a místa pro tyto okruhy specifická.

muž Moudrá rada maminky mi však vrtala hlavou a tak jsem toto téma nadhodila nad vínem při debatě s kamarádkou, která má podobný „problém“. Dlouze se zamyslela. „No jo… Ale KDE chceš hledat nějaký normální chlapy?“ zeptala se mě pak. V tu chvíli jsem se dlouze zamyslela já. Je to už pár dní a já stále na nic kloudného nepřišla, a to ani po konzultacích s dalšími kamarádkami. Jak si vlastně najít chlapa, když je vám kolem třiceti a mladické možnosti jako škola, kolej, taneční či brigády padají?

Bary, koncerty, party, festivaly. Místa, kde nejčastěji dochází k seznamování. Jenže – procentuálně zde také nejčastěji dochází k seznamování na jednu noc, případně vás pod rouškou alkoholu okouzlí někdo, koho později za střízliva shledáte absolutně nepoužitelným. A to ještě v případě, že si zvládnete vyměnit, neztratit a použít kontakty.

Vztahy na pracovišti. Sice nejsme v Americe, kde často firmy interní vztahy ve smlouvách zakazují, nicméně pravidlo „co je v domě, není pro mě“ zde platí dvojnásob. Co když pokus o vztah dopadne katastrofálně a vy se budete muset vedle sebe snášet dalších x let? Ufff…

Dovolená. Léto, slunce, moře, pláže, západy slunce… To vše k letní lásce přímo svádí. Jde ale o to, že letní lásky zpravidla mívají život jepičí. Pokud si nabrknete domorodce, je vaše láska vlivem velké vzdálenosti s velkou pravděpodobností předem odsouzena k záhubě. Jestliže narazíte na rodáka, který je na dovolené s partou kamarádů, je téměř jisté, že přijel k moři za povyražením, ne hledat osudovou ženu. A pak – pokud jste nikoho nepotkaly v rodné zemi, jak je rok dlouhý, možnost, že se tak stane během deseti dní na pláži v italském Bibione, je celkem zanedbatelná.

MHD. Ale no tak… Když už se stane, že někdo sebere odvahu a osloví vás v MHD, vážně vám neproběhne hlavou myšlenka, že jde o úchyla, a pozvání na kafe radši neodpískáte?

Také pomalu propadáte zoufalství? V tu chvíli přicházejí na řadu přátelé „dohazovači“. „Mám pro tebe skvělou partii! Je jen dvakrát rozvedenej, a když není moc na světle, ani nepoznáš, že má pleš a šilhá!“ vybaví se mi věta z jednoho seriálu. Když už kamarády požádáte, ať vám někoho dohodí, většinou nabydou dojmu, že jste už opravdu zoufalé, a berou to šmahem. A to přece nechcete.

No a pak jsou tu seznamky. Ač se pár mých přátel takhle opravdu seznámilo a mají fungující vztah, jsem ze staré školy a tato možnost mi připadá jako nejvyšší stupeň zoufalství. Opravdu by láska měla být založená na virtuální realitě?

Pak už nezbývá, než spoléhat na náhody, kdy vám nějaký gentleman pomůže s taškou/podrží dveře/zapálí cigaretu. Ale ruku na srdce – pokud jste se už v dnešní době prosté gentlemanů do takové situace dostala, kolikrát se onen muž shodoval s vaším ideálem?

Mým jediným štěstím je, že mi single život zatím v podstatě vyhovuje a navzdory svému věku se zas tak nestresuji s tím, že nemám manžela a dvě děti. Slabý varovný hlásek kdesi vzadu v mé hlavě se už ale občas ozve a je mi jasné, že postupem času bude sílit. Zatím si však užívám volnosti a doufám, že jsem „toho pravého“ už neminula.

Jaká je ale budoucnost single žen? Jsme odkázány na osud, který nám přivane prince na bílém koni? Nebo se prostě ve chvíli, kdy tikání biologických hodin nepůjde přehlušit, smíříme s e zdánlivě přijatelným dárcem genofondu, abychom utišily volání přírody?

P. S. Jak jste se se svým partnerem seznámily vy, milé čtenářky?

Čtěte také:

Sexidolem teenagerů proti své vůli

21.12.2015 - Láska a vztahy - autor: Marta Pušová

starší příspěvky » konec >
Stránky: 2 1

[31] gazdina [*]

Určite vo dvojici sa ľahšie kráča životom, však .
karma: 0 19.01.2016, 09:48:54

starší příspěvky » konec >
Stránky: 2 1

[30] risina [*]

Hedáte chlapa? Řekněte si kolegyni Anai, třeba má někoho v záloze . seznamka

karma: 0 27.12.2015, 11:10:16
[29] peknaholka [*]

Kadla — #9 Já taky, už 5 let!!!
karma: 0 21.12.2015, 22:38:16
[28] bonda [*]

Když už nefungují tolik hormony a jen mozek, tak se vztah těžko vytvoří. Já jsem se vdala jen ze strachu, že zůstanu na ocet bezdětná, moje hodiny tikaly až hrůza. Prostě jsme na sebe zbyli s nic moc to nedopadlo.
karma: 0 21.12.2015, 21:37:35
[27] peetrax [*]

SNÍŽEK — #21
karma: 0 21.12.2015, 20:16:19
[26] Karo Líná [*]

Karo Líná — #20 Sakryš, to mělo být na gerda/4/. Omlouvám se.
karma: 0 21.12.2015, 20:05:00
[25] carmi [*]

free — #13 Měla jsem to podobně, Jenže se mi povedlo udělat tlustou čáru. Prostě jsem se rozhodla, že budu žít dál, na minulost nemyslím.
karma: 1 21.12.2015, 19:58:05
[24] Rikina [*]

datura — #11
karma: 0 21.12.2015, 19:15:11
[23] ova9 [*]

.....a co.... 40 letý 192cm ,bez závazků, VŠ nyni bydl. Praha, Chomutov.......najde se ideální žena?
karma: 0 21.12.2015, 19:09:09
[22] margot [*]

Eva_Fl — #1 tak kdyby náhodou, pilot je ještě volnej

diblice — #17 aspoň víme, kam pro něj

no, o vánocích oslavím 2 roky bez chlapa a popravdě mi to žíly netrhá. naštěstí mě ani s nějakým zájmem neoslovují a když se najde statečná (nebo zoufalstvím nepříčetná) výjimka, tak mě tolik vyděsí, že je bez šance. jo, kde jsou ty časy, když jsem se coby mladá děva přistěhovala do Prahy - to mě chlapi oslovovali každou chvilku - hlavně tedy ti s plackou "Chceš zhubnout? Zeptej se mě jak!"
karma: 2 21.12.2015, 19:00:58
[21] SNÍŽEK [*]

já jsem jela ke kamarádce podívat se na její miminko a její příbuzný k nim přišel na návštěvu.Byl dlouho jen kamarád,aby jsme se poznali.Po roce jsme se vzali a za 34 let mi ho vzala rakovina-letos v březnu.Nemám odvahu si už nikoho hledat,nechci,i když je mi smutno
1. na komentář reaguje peetrax — #27
karma: 0 21.12.2015, 18:54:38
[20] Karo Líná [*]

Rikina — #3 Znám to jinak: Co je v domě, není pro mě. Skoro nejhorší mi přijde seznámit se v práci, nejhůř s nějakým hodně blízkým spolupracovníkem. Pár takových příkladů znám a žádný nedopadl dobře. Vždycky to zasáhlo do chodu firmy, do pracovních vztahů a vždycky byl jeden z toho páru nakonec odejit. Taky se o mě kdysi ucházel kolega, navíc ženatý (údajně se zrovna rozvádějící), ale hned jsem to zavrhla. V některých firmách je to dokonce výslovně zakázáno

Jo ve třiceti, to se to seznamovalo. Když ženská dobře vypadá, jde to i ve vyšším věku. Mnohem těžší to máme my, co jsme už v letech a navíc se ani vzdáleně nepřibližujeme k obecnému ideálu krásy. Aneb jak se říká, že žena po 40 nemá hrát na schovávanou, neb by ji nikdo nehledal Seznamky mi nepřijdou jako žádná zoufalost, naopak. Ve třiceti ještě můžete obíhat nejrůznější akce a aktivity, ale po 45 už to tak jednoduché není a když žena není vyloženě hezká nebo pozitivně zajímavá, tak ji opravdu nikdo nikde jen tak neosloví. A k oslovení muže má asi málokterá odvahu. Já teda určitě ne, tu jsem neměla ani ve svých nejlepších letech, kdy by to ještě uvítali
1. na komentář reaguje Karo Líná — #26
karma: 1 21.12.2015, 18:52:07
[19] peetrax [*]

Seznamky bych nezavrhovala. Možná na to slečna taky dojde. Časem. Dost kamarádek takhle "sehnalo" manžela a ještě se nekonal ani jeden rozvod.
karma: 1 21.12.2015, 18:37:02
[18] Eva_CZ [*]

bobani — #15 nejlepsi cesta, jak najit idelniho partnera, je byt idealni partner.
karma: 6 21.12.2015, 18:03:42
[17] diblice [*]

no po 18 letech manželství mám pocit, že ho mám doma, ale zadařilo se až na druhý pokus
1. na komentář reaguje margot — #22
karma: 1 21.12.2015, 17:33:01
[16] Eva_CZ [*]

datura — #11
karma: 0 21.12.2015, 16:44:27
[15] bobani [*]

ideální chlap neexistuje , takže netřeba hledat
1. na komentář reaguje Eva_Fl — #18
karma: 0 21.12.2015, 15:34:28
[14] gerda [*]

free — #13myslím, že chlapi zralého věku se dost bojí závazků. Když budou od začátku vědět, že jde o dělání si společnosti, kamarádění, pak by se jich možná našlo i víc. Aby si ti ze začátku neznámí přestali být cizí, objevovali k sobě ladící struny. Vždycky je lepší do vztahu přecházet z přátelství, než tlačit na pilu a mocí mermo chtít rytíře na bílém koni. A nelézt ihned do postele s každým jen z obav, aby neutekl.
karma: 0 21.12.2015, 15:31:25
[13] free [*]

No jo, jenomže když si vezmete svoji první lásku, krom drobných neshod si naprosto ve všem rozumíte, manžel vás podporuje i ve vašich koníčcích, cítíte k němu i po třiceti letech silnou lásku ... a pak vám umře ..... to je ta laťka hrozně vysoko. Nejdřív jsem vůbec nechtěla a odmítala ale už je to pět let a začínám se cítit hrozně sama.
1. na komentář reaguje gerda — #14
2. na komentář reaguje carmi — #25
karma: 2 21.12.2015, 15:01:20
[12] Kadla [*]

datura — #11Hezké
karma: 0 21.12.2015, 13:52:28
[11] datura [*]

Já si ho vyhlídla, když se vrátil z vojny. Kladla jsem mu pasti, ale on ne a ne se chytit. Pak jsem vyrazila s partou na Majáles do okresního města. Moc se mi tam nechtělo, ale nakonec jsem jela. A můj idol seděl s námi u stolu. To jsem byla na infarkt. Jenže po něm vyjela moje spolužačka. A ta měla všechno to, co já ne, velká prsa, krásné nohy a dlouhé vlnité vlasy. Tak mi nezbylo, než se pustit do nerovného boje. Počkala jsem si na dámskou volenku a vytáhla jsem ho na parket. Zrovna hráli ploužák a to se mi hodilo. Při tanci jsem ho začala objímat a líbat, byl tak šokovaný, že držel, no a spolužačka si myslela, že spolu asi něco máme a prvním autobusem odjela domů. Já se mu omluvila, on řekl, že se mu to líbilo a začali jsme spolu chodit. Po čtyřech letech jsme se vzali a letos to bylo 46 let. Jen tchýně mi dodnes neodpustila, že mu nastávající vybrala sama, vozili mu ji na vojnu a po vojně jsem ho utrhla já. Ale to mě netrápí.
1. na komentář reaguje Kadla — #12
2. na komentář reaguje Eva_Fl — #16
3. na komentář reaguje Rikina — #24
karma: 2 21.12.2015, 13:47:33
[10] paníliška [*]

gerda — #5 Tesat do kamene.
karma: 0 21.12.2015, 13:34:33
[9] Kadla [*]

Pentlička — #8Sejít se na seznamce jen s 10 chlapy je málo.. Je jich potřeba přefiltrovat mnohem víc, než se najde někdo schůdný. Já mám ze seznamky super chlapa...
1. na komentář reaguje peknaholka — #29
karma: 1 21.12.2015, 13:30:21
[8] Pentlička [*]

Já svého jediného muže potkala na VŠ. Po rozvodu jsem myslela, že ještě nejsem tak stará, abych se nemohla s někým seznámit (46), ale jelikož neznám žádné svobodné muže v přiměřeném věku (no, ani v nepřiměřeném, prostě žádné), tak jsem vsadila na seznamky a setkala se s asi 10 muži a NIC. Že bych někoho omámila svým luzným zjevem a on mě oslovil třeba v tramvaji nebo na ulici, v divadle, či na výstavě, to si fakt nemyslím. (Jo, jednou mě jden pán oslovil v autobuse a dost dlouho jsme si povídali. Byl vdovec a zdálo se, že někoho hledá, jenže mně se nelíbil, byl skoro menší než já -163 cm a páchlo mu z úst. Byl ale příjemný a inteligentní, a kdybych dala najevo, že o něho stojím, tak jsem možná měla nápadníka). No a tak jsem si řekla, že vlastně o nikoho nestojím a zůstala sama. Je to už 10 let a je to čím dál tím lepší. Jsem samotář a introvert a neumím si představit mít kolem sebe neustále nějakého mužského. Když jsem byla mladá a chtěla jsem děti a rodinu, to bylo něco jiného. Ale přesto jsem docela hodně trpěla, když jsem musela být 24 hodin denně někomu k dispozici, neměla jsem ani hodinku sama pro sebe. To byl pro mě takový stres, že jsem z toho dostala silné deprese, které si léčím dosud a které stály i za mým rozpadem manželství. Každý se holt nehodí pro vztah a já jsem spíš solitér než párový člověk.

Kde se přirozeně seznámit, nevím. Asi tam, kam člověk normálně chodí - v práci, mezi kamarády. Rozhodně ne v baru nebo hospodě či na diskotéce, tam asi žádní kvalitní muži, hledající vážný dlouhodobý vztah a založení rodiny nejsou.
1. na komentář reaguje Kadla — #9
karma: 3 21.12.2015, 10:09:08
[7] zzandaa [*]

Svého manžela jsem poznala na škole. On učil, já studovala. Neučil přímo mě, jen jsme se potkávali na chodbách.
karma: 0 21.12.2015, 08:57:46
[6] misa.35 [*]

Byly doby kdybych za "normálního chlapa" vraždila. Nikde nidko se nevyskytoval, až v okamžiku, kdy jsem to odpískala, začala žít sama se sebou spokojeně se objevil ON.

Takže za mne netlačit na pilu, ale žít svůj život a k setkání dojde.

MMm byl to syn mého kolegy v práci
karma: 0 21.12.2015, 08:50:21
[5] gerda [*]

Rikina — #2Ve zralém věku je pořádných mužských do života opravdu pomálu. Musí se hodně slevovat...ono je vždycky něco za něco. A teď jde o to, jestli člověk trvá na svých ideálech, anebo z nich může ustoupit - vždycky jsou později situace, kdy se člověk chytne z hlavu a zařve "nebylo by mi líp samotné/mu?!" A když je člověk sám, zas můžu přemítat "lepší chlapa/ženskou s chybama, než ticho v bytě"... to si fakt nevybereš a vždycky je to bez záruky
1. na komentář reaguje paníliška — #10
karma: 1 21.12.2015, 06:05:10
[4] gerda [*]

"Nehledej partnera při tanci, ale při práci"....to je pořekadlo, ve kterém (obrazně) je naznačeno, kde se partner pro vážný dlouhodobý vztah hledat nemá.
karma: 1 21.12.2015, 06:00:01
[3] Rikina [*]

... jo a co že je s tou MHD? Tam cestují jen úchylové, nebo co? Není to náhodou hloupý předsudek?
1. na komentář reaguje Karo Líná — #20
karma: 0 21.12.2015, 01:42:48
[2] Rikina [*]

Seznámila jsem se všemi výše popsanými způsoby a ještě i jinými. Nevidím problém v tom se seznámit. Jenže co potom? Ten další vývoj je oříšek. Někdy z toho nebylo nic, někdy sex na jednu noc, někdy vztah na pár týdnů a jindy na pár let. Původně jsem tedy myslela, že zůstanu vdána do konce svých dnů za muže jedinečných kvalit, to se nestalo, tak potom došlo na to seznamování a vztahy různých délek a způsobů, no a to v podstatě trvá dosud. Jeden se mezi nimi vyskytnul, o kterého jsem doopravdy stála, ale osud rozhodl jinak. Tak to nechávám bejt, a v poslední době mám spíš problém, že zájemců je moc. Slovy dva. Bohužel ani jednoho nechci - oba jsou to pánové překročivší šedesátku, a svým uvažováním a způsobem života jsou mi vzdáleni. Ovšem to je odlišný problém od toho popsaného v článku, kde autorka chce muže pro život, budoucího otce jejích dětí. Takového já už nepotřebuju, mně by stačil chlápek, vedle kterého bych se nebála zestárnout, což teda v uplynulých cca 5 letech ani za poledne s lucernou jsem neviděla...
1. na komentář reaguje gerda — #5
karma: 3 21.12.2015, 01:39:49
[1] Eva_CZ [*]

je to tezky. Ja jsem mela kliku, ze jsem chlapa nehledala - a to mi bylo uz okolo 40ti. Chtela jsem ale na Sumavu a osud mi do cesty prihral fakt bajecnyho muzskyho, ktery tam na 10 dni pozval nejen me, ale i meho syna. Cely pobyt nam zaplatil, byl uzasny. Byl by i pouzitelny jinak, ale byl zenaty. No a ja jsem chvili poslouchala o nefunkcnim manzelstvi a rozvodu na spadnuti a odmavla jsem ho. Jenze on se FAKT rozvedl, postavil si dum a je sam.... Pilot. Takovej prima chlap. No a podruhy jsem chtela na Floridu, hahaha. A nasla jsem prima muzskyho, puv.profesi MUZIKANTA - a on me sem pozval. Tenkrat jsem si rikala : za mesic na Floride to vydrzim i s hnupem . No a uz jsem s nim 16 let. Na Floride. A beru ho teda s sebou i do Ceska.
1. na komentář reaguje margot — #22
karma: 3 21.12.2015, 00:54:26