Vztahy

Hledá se babiččin Francouz!

Milá redakce,
před časem jsem do tématu o seznámení posílala příběh o babiččině lásce k Francouzovi Andrému. Tehdy jsem to psala podle matných vzpomínek na babiččino vyprávění. Ten příběh mě vždycky fascinoval, a tak mě napadlo, že by nebylo špatné babičku znovu vyzpovídat a poslat článeček do nějakého časopisu. Babička se nejprve zdráhala, ale pak vyprávěla. Já to sepsala a včera jsem jí to nesla ke schválení. Když dočetla, mnula si oči a říkala, že nějak špatně vidí. Pak odešla do kuchyně a byla tam celkem dlouho a já vím, že plakala, i když se to přede mnou snažila skrýt.

Napadlo mě, že bych se mohla pokusit Andrého najít. Vím, že šance na to, že je ještě naživu, je mizivá, ale znáte to, naděje umírá poslední. A babičce by se splnil sen. Přiznala mi, že se jí dokonce začalo o Andrém zdát. Jenže nevím, kam se mám obrátit, kde začít... Mám Andrého příjmení i někdejší adresu (na dopise), ale je to už 80 let...

Váš magazín má vysokou návštěvnost, která je ještě umocněna letní soutěží. Třeba se mezi čtenáři najde někdo, kdo by mi dokázal poradit, pomoci.

Předem díky, Sepy


Babiččina láska

Psal se rok 1942, babičce bylo 19 let. Odjížděla z domova, tak jako spousty dalších mladých lidí. Byla totálně nasazená do továrny, kde se vyráběly součástky na ponorky. Továrna byla v Hirschbergu, Jelení Hoře.

Babička si tu našla spoustu kamarádek z různých koutů světa – z Čech, Moravy, ale i z Ruska nebo Itálie. Ztratila zde svá nejkrásnější léta, své mládí, přesto se všechno snažila brát s humorem. A pak přišla láska!

Babiččinou náplní práce bylo skládání latí. Jednou jí mistr řekl, aby šla na pilu latě rozřezat. Pila byla v malé místnosti, takové komůrce. Když babička vešla dovnitř, uviděla kluka, který řezal dříví a prozpěvoval si: „Praha je krásná…“
Babička se ho zeptala: „Vy jste Čech?“
„Pas compris!“
„Francouz?“
„Qui, qui!“

... jmenoval se André. Byl zde v táboře jako zajatec na nucených pracech. Přestože se mezi sebou lidé z jednotlivých baráků nesměli stýkat, tento zákaz se porušoval. A tak babička začala s Andréem chodit. Uměla pár francouzských slovíček ze školy, André se snažil mluvit česky nebo používali němčinu. Znáte to, zamilovaní se vždycky nějak domluví. Chodili spolu randit do lesa a André babičce zpíval do ouška české písničky. Zkrátka romantika, i když za tak nepříjemných okolností.
Dokonce se jednou v jídelně strhla o babičku bitka. André versus italský mladík Gino, který babičku bezmezně miloval. Gino prý ale vždycky jen položil babičce ruce na tváře a volal: „Madona mia, Madona mia!“ A jednou, když jeli vlakem kopat zákopy, ji políbil na tvář, což Andrému kamarádi donesli, a tak se spolu poprali. Gino byl sice fešák, ale s Andréem se dalo mluvit, a to bylo důležitější.

Chodili spolu asi rok a půl a pak je paradoxně rozdělila blížící se ruská fronta. Zajatce nahnali do tzv. „táborů smrti“. Byli nuceni cvičit venku v mrazech jen v trenýrkách, měli zabílená okna, aby neviděli ven. Babička chodila k plotu v naději, že svého milého alespoň na chviličku zahlédne. A najednou kouká do hlavně samopalu! „Was machst du hier?!“
„Vyliž si prdel!“ (omlouvám se za sprosté slovo, ale je v tom kus odvahy takhle odpovědět, když na vás někdo míří samopalem, nemyslíte?)
„Was ist das vyliž si prdel?“

V tom se pootevřelo okénko v baráku a André česky zavolal: „Nezapomeň!“ Toho dne se s babičkou viděli naposledy. Tak jak se blížila ruská fronta, byli přeživší zajatci převáženi dál do koncentračních táborů…

Pak přišel únor 1945 a lidé z továrny se rozhodli, že utečou přes hranice do Čech. Převáděl je mladý český kluk, jmenoval se Kašpárek, ve skupinkách po deseti. Utíkali pěšky, přes Krkonoše, brodili se do půli těla ve sněhu. V Trutnově nasedli na vlak a jeli každý do svého domova.
Babička měla rodinu v Blansku. Pamatuje si, jaký byl všude zmatek, každý někam utíkal. Viděla své ruské kamarádky, které v houfu hnali kamsi přes louku. Jindy zase v příkopě vyzáblého kluka v proužkovaném mundúru, umíral, byl to Polák, nedalo se mu pomoci. Ta bezmoc byla hrozivá!

Po válce babička napsala Andrému dopis na pařížskou adresu, kterou jí dal. Čekala a čekala, pomalu přestávala doufat. Asi po půl roce dostala dopis, poznala Andrého písmo a měla takovou radost, že skákala snad metr vysoko. André psal, že babiččin dopis dlouho bloudil, protože adresa, na kterou psala, už neexistovala, místo bylo vybombardované. Ale tehdy panovala mezi lidmi ochota a pošta se adresáta snažila najít za každou cenu. André také psal, že z 82 zajatců přežili jen 2.

On a jeho kamarád Jean-Pierre, který se později profesionálně věnoval lyžování a babička ho dokonce viděla v kině, v týdeníku. André v koncentračním táboře zhubl ze 75 kg na 39 kg. Když ho viděla jeho maminka, zemřela. Snad z toho šoku, že nepoznala vlastního syna. Kdo ví… Onemocněl těžkou formou tuberkulózy.

Vyměnili si ještě pár dopisů, ale pak se babička vdala a měla děti…
Na svého Andrého nikdy nezapomněla a troufám si říct, že to byla její životní láska. Tajně sní o tom, že ho ještě někdy uvidí…

Sepy

   
04.08.2006 - Láska a vztahy - autor: Richard Klíčník

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [103] yolla [*]

    Tak jo, už se těším...
    já zase objevila kroniku rodu od roku 1835, takže stránečky budu brzo obohacovat o nějaké ty překvapení.
    Třeba taky najdu nějaké další příbuzné.

    superkarma: 0 28.08.2006, 08:48:47
  2. avatar
    [102] Sepy [*]

    No babička je celá hotová, pořád mě uhání o informace Až budu mít víc materiálu, tak něco sepíšu...

    superkarma: 0 27.08.2006, 21:28:58
  3. avatar
    [101] yolla [*]

    Tý brďo...
    tak blahopřeju, že se ti to podařilo...
    Co na to babi?

    superkarma: 0 27.08.2006, 21:09:33
  4. avatar
    [100] Sepy [*]

    Mám ho :-) Bohužel již nežije, ale píší jeho děti, vnuci...

    superkarma: 0 26.08.2006, 20:01:56
  5. avatar
    [99] Sepy [*]

    yolla: zatím nic

    superkarma: 0 18.08.2006, 14:26:54
  6. avatar
    [98] yolla [*]

    Ahoj Sepy, už máš nějaké novinky?

    superkarma: 0 16.08.2006, 08:53:52
  7. avatar
    [97] myšule [*]

    moc krásný je málo opravdové lásky

    superkarma: 0 13.08.2006, 12:56:32
  8. avatar
    [95] Sepy [*]

    yolla: díky moc a dopísky si určitě přečtu, jen s tou anglinou bude trochu problém, budu se muset začít snad pořádně učit... nebo mi to kámoška přeloží, byla 8 let v Anglii

    superkarma: 0 07.08.2006, 22:12:49
  9. avatar
    [94] yolla [*]

    Už jsem ji našla, je to úvodní stránka, jsou na ní odkazy na fóra, která jsou tématicky rozdělena:
    http://forum.axishistory.com/
    Snad se tu do diskuse mohou dávat odkazy tak kdyby někoho zajímalo, jaký starosti měly za války naše prababičky tak se mrkněte na
    http://www.dopisyzvalky.estranky.cz/
    přepsala jsem tam dopisy prababičky a pradědečka, které jsem našla při předělávání domku (z tátovy strany - ta co jsem o ní psala níže byla z máminy strany)
    snad se budou líbit, mě se to zdálo jako zajímavé téma.

    superkarma: 0 07.08.2006, 21:47:09
  10. avatar
    [93] Sepy [*]

    yolla: budu ráda, díky

    superkarma: 0 07.08.2006, 21:37:18
  11. avatar
    [92] yolla [*]

    Já jsem taky potomek podobného milostného vzplanutí - ale z první světové - moje prababička a nějaký prý Jugoslávec - nebo alespoň v Jugoslávii vlastnili nějaké hotely (mám ale pocit, že jeho jméno Ignác Fleischer - nevím přesně jak se to píše - zní spíš Německy než Jugoslávsky). Dlouho ho po válce hledala, nikdy ho nenašla. Zůstala v té době svobodnou matkou a to byl myslím velký kus odvahy.
    Taky by mě zajímalo, jestli někde žijí nějací mí příbuzní a někde v oblíbených mám uložený diskusní fóra (v AJ) o I. i II. sv. válce tak mě už napadlo, dát tam třeba jeho fotku a jméno, jestli by tam někdo nepoznal pradědu...
    Jestli najdu tu www adresu, napíšu ti ji sem.

    superkarma: 0 07.08.2006, 21:29:07
  12. avatar
    [91] Meander [*]

    rozina: Dej si vlažnou, heřmánkovou lázeň. Uklidňuje

    superkarma: 0 07.08.2006, 17:37:43
  13. avatar
    [90] Sepy [*]

    Kocicka: ozvala se mi paní, co je provdaná do Francie, zatím čekám...

    superkarma: 0 07.08.2006, 17:29:39
  14. avatar
    [89] Kocicka [*]

    jak to pokračuje ?

    superkarma: 0 07.08.2006, 17:04:31
  15. [88] rozina [*]

    Krásná opravdová láska, moc mi to připomíná příběh mého známého- také jeho babička se zakoukala do Francouze, a nejen zaloukala- byl z toho kluk jako buk, a babička se nejdříve styděla to přiznat, ale místní věděli jak to bylo,. Našel se dobrodinec, který si jí chtěl i dítětem vzít, ale ona NESVOLILA. Lásku si vzala do hrobu. on, MOŽNÁ ANI NEVÍ, ŽE MÁ SYNA, ALE DNES UŽ SE ASI SEŠLI- TAM NĚKDE V NEBI. a KDYŽ SE PŘIPUSTÍ ŽIVOT PO ŽIVOTĚ věřím, že se našli sa jsou spolu !!Jen přemýšlím, zda dnešní mladí by byli něčeho takového schopni- střídají partnery jako ponožky a děti trpí!! Tak se mějte všichni moc rádi. Ahojky. R

    superkarma: 0 07.08.2006, 13:33:52
  16. [85] lvicem [*]

    hezký příbeh zkusila bych oslovit někoho z medii ve Francii byl Jan Šmíd

    superkarma: 0 06.08.2006, 18:21:55
  17. avatar
    [83] Hysteria [*]

    Tady jasně vidíte,že na skutečnou lásku,se nedá zapomenout.Kéž by se setkali!

    superkarma: 0 06.08.2006, 07:33:27
  18. avatar
    [82] pajda [*]

    to je moc pěkné. moc bych jim přála, aby se to vyplnilo.

    superkarma: 0 05.08.2006, 15:53:21
  19. avatar
    [81] edith1975 [*]

    To je krásný a smutný příběh. Kéž by se ještě setkali. Kdyby to vyšlo v nějakých francouzkých novinách, byla by šance

    superkarma: 0 05.08.2006, 14:44:07
  20. avatar
    [80] xjannickax [*]

    romantika..držím palce

    superkarma: 0 05.08.2006, 14:04:05
  21. [79] milag [*]

    Je to hezký příběh, ale po tolika letech asi už nebude naděje ho sehnat.Pokud by žil u nás tak snad ale v zahraničí

    superkarma: 0 05.08.2006, 12:41:20
  22. avatar
    [77] monca13 [*]

    Taky držím palce - a mimochodem pro Francouze a francouzštinu jsem vždycky měla slabost .

    superkarma: 0 05.08.2006, 11:18:25
  23. avatar
    [76] átéčko [*]

    Měli jste hledat dřív!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

    superkarma: 0 05.08.2006, 11:17:56
  24. avatar
    [74] Stana55 [*]

    Držím palce při hledání

    superkarma: 0 05.08.2006, 10:15:55
  25. avatar
    [73] Slůňátko [*]

    Přeji hodně štěstí na shledání

    superkarma: 0 05.08.2006, 09:52:39
  26. avatar
    [72] Jupíí [*]

    V našem příbuzenstvu se stalo něco podobného. Šlo o vojáka , který osvobozoval Plzeň. 50 let měli každý jen společnou fotografii z těch dnů. Oba prožili plodný a ne příliš šťastný život s jinými partnery.Dneska už Maruška bydlí 10 let v USA a je šťastná jako nikdy předtím.

    superkarma: 0 05.08.2006, 08:37:01
  27. [71] kornoutek [*]

    Tyto příběhy já prostě miluju. je to kásné, jak se lidé hledají po tolika letech... moc držím palce

    superkarma: 0 05.08.2006, 08:35:23
  28. avatar
    [70] Janecka [*]

    Doufám, že se shledají.Hezky podané.

    superkarma: 0 05.08.2006, 08:21:17
  29. [69] Lidka110 [*]

    moc dojemné a moc hezky napsané škoda že nemůžu pomoct ale držím palce

    superkarma: 0 05.08.2006, 02:13:45
  30. avatar
    [68] mirca [*]

    Hezký a dojemný příběh.

    superkarma: 0 05.08.2006, 01:23:53

Další příspěvky

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme