Čtenářka Rosa Gloria Dei, ještě na poslední chvíli poslala příspěvek, ve kterém se přiznává, že je jí její ženská role milá. A že její muž ji přisuzuje nárok na kytku na 3x v roce. Dnes to podle ní asi nebude… Díky Roso Glorio Dei za příspěvek…

Vzdávám své pokusy o objektivní vyjádření se k otázce o rovnoprávnosti žen a mužů, mažu obě „áčtverky“, které jsem tu od včerejška vypotila, a naprosto subjektivně konstatuji, že rovnoprávnost mezi muži a ženami  v naší společnosti neexistuje kupodivu ani na počátku jednadvacátého století. Bohužel.
Vynechám všechna svá zamyšlení ohledně nerovnosti v oblasti platů, které ženy pronásleduje přeneseně v podobě důchodů až do smrti, nebudu zdůrazňovat nerovné příležitosti na poli práce či podnikání, nebudu citovat všechny ty sociologické či statistické studie, které říkají, že ženy jsou často oproti mužům citelně znevýhodňovány. Jsem ráda, že jsem žena, být mužem bych rozhodně nechtěla a osobně se necítím být ani diskriminována ani utiskována. Kupodivu, ač jsem to sama nečekala, jsem se dokázala přenést i přes okamžik, kdy jsem musela opustit svou kariéru a zůstat doma s dítětem. No, musela, nemusela, já překvapivě sama chtěla.
Ono je to v naší společnosti tak nějak divně zavedeno, naposledy jsem to pocítila, když jsme byli v únoru s partou na horách. Tak nějak automaticky se separovaly ženy od mužů, což se mi, přiznávám, ani trošku nelíbilo. Holčičky měly tendenci zůstávat s maminkami, větší chlapečci „šli mezi chlapy“. Každý z nás by se měl zamyslet především nad tím, jaký model fungování mužů a žen ve společnosti svým dětem ukazuje jako přirozený. Jeden z kamarádů má 2 syny a 1 dceru, jeden chlapeček je ještě malý, ale ten druhý běžně argumentuje proti své sestře slovy typu „co bys po ní chtěl, vždyť je to JENOM holka“. Tomuto postoji jej naučil jeho vlastní otec a už teď je mi naprosto jasné, jak se tento dnes desetiletý kluk bude v dospělosti chovat.
My s mužem máme zatím jen jednu patnáctiměsíční holčičku, možná jsem naivní, ale doufám, že se nám ji podaří vychovat tak, aby ona nikdy diskriminována ani utlačována nebyla. I když, kdo ví, třeba i ona po letech odpoví na otázku o nerovnoprávnosti žen a mužů v naší společnosti, že stále existuje. Výchovu dcery ovlivním, výchovu celé společnosti, tu vážně nezvládnu.
PS: V rámci MDŽ mi, prosím, ještě dovolte, abych vzpomněla na svého tátu. Ač na leckterá důležitá data v naší rodině zapomínal, na MDŽ a 1. máj nezapomněl nikdy. Můj muž to má trošku jinak, před pár lety vyslovil revoluční myšlenku, že teoreticky mám právo na kytku třikrát v roce - na narozeniny, na svátek a na výročí svatby. Prakticky mám být prý ráda, když ji dostanu alespoň k narozkám. Tak i o tom může být rovnoprávnost :-) Hlavně, že mě má rád…..
Krásný den vám všem přeje RosaGloriaDei
Text nebyl redakčně upraven


  • Dnes bylo na našem magazínu téma:
  • Cítíte se  ve společnosti diskriminována?
  • Stala se vám nějaká nepravost, jen na základě vašeho pohlaví?
  • Má ještě dnes smysl bojovat za ženská práva?
  • Mělo by být ve vedení firem, v politice atd. více žen?
  • Nebo vám lezou genderové bojovnice krkem?

Své příspěvky jste posílali na náš e-mail:

redakce@zena-in.cz

A za opravdu malou chvíli vám napíšu, komu už putuje domů kytice za odměnu…

Reklama