Také před každými Vánocemi trpíte, že dostanete nějakou pitomost, kterou vůbec nepotřebujete?
Jasně že se říká „Darovanému koni na zuby nekoukej!" ...proto raději vykřikuji hodně nahlas: Žádné dárky nechci, nic nepotřebuju, šetřete peníze!"
Není nic nepříjemnějšího než se křečovitě usmívat a nuceně radovat z květovaných utěrek, keramické vázičky, škrábavých kalhotek nebo kosmetiky na jiný typ pleti.
Na jednu stranu to sice chápu, co stále vymýšlet, ale na druhou stále hledám odvahu k definitivnímu zrušení dárků.
Co je to za hloupý zvyk, kupovat něco (co nikdo nepotřebuje, nechce a neocení) jenom proto, aby nebylo pod stromkem prázdno? K čemu ta snobská halda krabic, pěkně barevných, vesele opentličkovaných, když se z nich nakonec vyklube zklamání a pocit zbytečně vyhozených peněz?

Zrovna včera jsme s kamarádkou řešily, co s Vánocemi. Co dát matce, které praskají skříně ve švech, otci, který kdysi hodně četl, ale zrak už mu neslouží, a dcerám, jejichž vkus se mění jako aprílové počasí?

U holek je to ještě relativně snadné. Je jim sice skoro osmnáct, ale stejně po nich chci, aby si napsaly Ježíškovi. Teď se možná smějete, ale je to docela užitečný seznam, který samozřejmě proškrtám, něco nakoupíme společně, ale hlavně předejdu tomu, že vyhodím peníze za něco trapného".
Proč dělat jiným to, co sama nesnáším, že?

Maminku řešíme na rodinných radách sourozenců a vždycky se složíme na něco, co by si sama přála, a je jí líto peněz. Minule jsme jí koupili novou televizi. Ta stará ještě ukazovala" dobře, ale občas šel obraz do modra, jindy do zelena a neměla dálkové ovládání.
Kromě toho je televize maminčin nejvěrnější společník, takže jsme jí udělali opravdu radost.
Letos jsme se shodli na nové mikrovlnce, příště to bude třeba koberec.
Netradiční dárky, ale pořád lepší než kostičkované bačkory, květovaná zástěra nebo hrníčky, kterých má plnou kredenc.

Pragmatický, i když možná z našeho pohledu poněkud drsný názor na dárky má moje tchyně: Nic mi nekupujte, já už se chci věcí spíš zbavovat než je hromadit. Co si s tím vším haraburdím počnete, až umřu?"
A tak to respektuji. Stejně mi ty dárky za čas a pod nějakou záminkou vždycky přihrála zpět. Je to prostě drsanka, ale co nadělám, asi byly trapné. :-)

Jak předcházíte trapným dárkům vy, milé ženy-in?
Co s nimi děláte, když je dostanete?
Předáte je dál, nebo je doma hromadíte?
Jste si jistá, že trapné dárky nedáváte?
Jaký nejtrapnější dárek jste kdy dostala?

Reklama