Reklama

tak vypadal výtvor na hlavě naší čtenářky s nickem LudPa, když se chystala strýci na svatbu a otec ji nechtěl pustit prostovalsou. Zachánila ji až babička háčkovaným baretem. A pak že jsou čepice k ničemu.

Hezký den,  vzpomněla jsem si na jednu příhodu. Bylo mi krásných 17 let. Zrovna jsme se chystali jít mému strejdovi na svatbu. Nosila jsem vlasy až do pasu a myslela jsem si, že je rozčešu a sváteční účes bude hotový. Jenže můj otec byl jiného názoru. „Nepůjdeš na svatbu jako Viktorka, pořádně se učešeš.“ Protestovala jsem marně. Bylo rozhodnuto, že mi sousedka učeše drdol. Ten se tehdy jaksi nosil. A tak v osudný den dorazila sousedka a česala a česala, tupírovala a lakovala, no děs. Spíš než drdol, který si představoval otec, vypadala moje hlava jako helma na motorku pro mimozemšťana. Chtělo se mi brečet. Situaci začala zachraňovat babička.“Přece bys neplakala, podívej, co jsem ti uháčkovala.“

Vytáhla z tašky háčkovaný baret neurčité barvy (ten se také tehdy nosil) a razantně mi ho chtěla nasadit na hlavu. Samozřejmě to nešlo. Na mé natupírované vlasy by musela baret doháčkovávat ještě tak dva dny. Začala mi baretem šmejdit ve vlasech a spiklenecky na mě mrkala. Když zasáhl otec, ale bylo už pozdě. Ten úžasný účes vzal definitivně za své. Babičku se kárat neodvážil.

Ta mě vzala do koupelny, vlasy jsme umyly, rozčesaly, usušily a na nic jiného nebyl čas. Odjíždělo se na svatbu. Takže ten babiččin baret mě zachránil a i když se mi nelíbil, nosila jsem ho.

Od té doby ale žádnou pokrývku hlavy nenosím.

LudPa

Milá LudPo, možná máte tak husté vlasy, že vás hřejí a čepici nepotřebujete

Text nebyl redakčně upraven

Jak jste na tom s pokrývklami hlavy vy, milé ženy-in? Nosíte je? Jaké jsou vaše nejoblíbenější? Nenosíte je? Proč?

Vzpomenete si také na nějakou příhodu?

Napište nám také na dnešní téma na redakce@zen-in.cz