Vím, jaké to je mít hlad jako herec. Vím, jaké to je mít na něco chuť, a nevědět na co. A vím, jak chutná přesvědčení, že některé jídlo nesním ani pod hrozbou smrti hladem!

„To sníš!“ tyčila se nade mnou a studenou krupicovou kaší učitelka ve školce a městská babička nad nedělní kachnou, ve které jsem se rýpala. „Dělej, tumluj se!“ Jídlo mě, díky diktátorským povelům těch, kteří to se mnou a mým žaludkem mysleli dobře, nebavilo. A zdržovalo od daleko důležitějších činností. Nepociťovala jsem často hlad, ale chuť, a tu je daleko těžší uspokojit, protože se na ni musí přijít. Chutě, na které jsem si přišla sama a pamatuji si je na jazyku dodnes, žaludek nenaplnily, přinášely však pocit nasyceného spiklenectví. Angrešt od sousedů, třešně ze stromu u okresky a šťovíky z louky.

Fikaně na mě šla babička z městyse. Chleba s medem nakrájela na úhledné kostičky a do velkého hrnku, který měl na dně malý obrázek, uvařila kakao. Nad horním rtem otisklo legrační knír. A já bez reptání vše snědla a vypila. Věděla jsem, že si babička dala práci. Nikdy mě nepobízela, nenutila. Věděla jsem, že se občas zlehka otočila a s úsměvem kvitovala, jak mizí jedna medová kostička za druhou. Babička z městyse to se mnou uměla.

 

hlad

Setinu jejího porozumění jsem u své budoucí tchyně hledala dlouho, ale nenašla.

Kdo nepracuje, ať nejí! Po mé nezdařilé asistenci při zabíjačce a fiasku na bramborovém poli, kde mě zeštípaly vosy, ušklíbla jsem se nad domácí koprovkou, která kdyby prošla žaludkem, mohlo to dopadnout. Někdy to zkrátka nedopadne a trávicí účinek je opačný. Jídlo sbližuje jen někdy a jen s někým. A mohou to být zdánlivě obyčejné šunkofleky nebo lečo.

Však tě hlad naučí! Městská babička kachnu schovala do trouby, zelí na sporák a knedlíky pod peřiny. A učinila tak šmytec mé touze s rozběhem do nich skočit. Tak jako jsem to měla dovoleno u babičky z městyse. Hubovala jen na oko. Někdy se i děda přidal a smáli jsme se u toho všichni. U babičky z městyse jsem často – během poskakování – svobodná bez sugerování chutí druhých – přišla na tu svou až tak, že jsem na ni dostala hlad!

Reklama