Snad každý z nás, kdo úspěšně složil zkoušky v autoškole, má nějaký ten zážitek, jestli ne mnoho. „Tu nožičku z té spojky už můžeme sundat,“ nebo „Ne, po dvojce tam pětku nerveme, uberme“ a podobně.

Osobně si pamatuji mnohé.

auto

Nepřekvapilo mě, že jsem po absolvování zkušební jízdy po městě na trenažéru pozvracela výstupní stupínek a motala se jako notorik.

Rozjížděním na ručku, které dnes již samozřejmě brilantně ovládám, jsem v kopci pod Bulovkou přemístila popelnici o několik metrů směrem k zahradě blízkého domku.

Zvláště lahodné pak je si splést chladič s nádrží na olej. Ne, auto vodou nenamaže.

Já vám ten klakson podržím, gentlemane

Představte si, že jedete nejistě po městě jako Praha, za vámi se tvoří dlouhá kolona a do toho vám instruktorka nahlásí, že máte asi něco s kolem. „Podivně to klepe.“ Pochopitelně se vyděsíte a sešlápnete brzdu. Řidič za vámi si vyrobí parádní otisk čela na předním skle a následně vás naštěstí neslyšně zasype chválou.

I vystoupíte společně s instruktorkou z vozu a počnete obhlížet kolo. Kolona stojí. Řidič za vámi se vás usilovným troubením snaží přinutit, aby své auto odnesli.

S klidem Angličana se vaše instruktorka odebere k němu a s milým úsměvem praví do staženého okénka: „Co kdybyste se nám na to podíval, gentlemane, já vám ten klakson klidně chvíli podržím.“

Budu couvat!

K závěrečným jízdám jsem mimo paní instruktorky vyfasovala 150 cm vysokého zavilého policistu. „Ničeho se nebojte, paní řidičko, a v klidu se připravte k jízdě.“
Bála jsem se všeho. Bála jsem se i jeho výšky, byť byl menší než já. Srovnala jsem zrcátka, upravila sedačku a sahám po klíčku.

„Opravdu jste udělala všechno, co jste měla?“ pravil přísně.
„Ano“

Opakoval otázku.

Opakovala jsem nejistě odpověď.

„No tak si vystupte, nepospěla jste!“ Narostl o dobrých půl metru.
„A proooč????“
„Protože jste se nepřipoutala,“
pravil zkušeně.

Hade mrňavej – projelo mi hlavou.

„BUDU COUVAT!“ Spásná myšlenka na poslední chvíli.
„ V tom případě, i když nevím proč, ale... dobře.“

Prospěla jsem!

Reklama