Určitě nejoblíbenější zábavou všech malých holčiček je hraní si s panenkami. Ke každé panence patří samozřejmě i kočárek. Ale vždy tomu tak nebylo. Třeba ještě naše prababičky považovaly kočárek za velký luxus i pro své děti, natož tak pro panenky.

kočárek

I přesto, že v posledních letech začala spousta maminka (zejména ve velkoměstech) používat tzv. šátky na nošení dětí, není nad pohled na krásný kočárek. Zejména nyní, v jarních měsících, kdy jsou jich plné parky. Historie kočárků je stejně kouzelná jako kvetoucí jarní příroda.

První vývoj „malého vozítka“

První vznik „vozítek“ sahá hluboko do historie. Zpočátku se jednalo o pouhé využití vynálezu dřevěných kol k „dopravě nákladu“. Významný posun pak způsobil až vznik a vývoj korby, tedy koše. Už od roku 450 n. l. se však v některých částech východního světa začala používat i jakási „stolička na kolech“, sloužící pro přepravu nemocných vladařů. Na obrazech od konce 17. století jsou na těchto stoličkách vyobrazeny už i děti!

Nejvýznamnějším stupněm vývoje se stal nápad zmenšeniny velkého otevřeného kočáru. Nejstarší dochovaný kočárek tohoto typu je vystaven na zámku v Moritzburgu v Německu a pochází z roku 1708. Skutečně prvním sériovým výrobcem kočárků byl podle historiků Angličan Lewenson, který v roce 1840 založil se svým synem továrnu na výrobu dětských vozítek: Lewenson – syn. V roce 1877 pak začal v Anglii podnikat jistý William Wilson, který si v roce 1898 otevřel ve White House Street velkou továrnu a začal užívat slavný název výrobku SILVER CROSS. Tato značka se stala jedničkou na trhu a získala punc velké elegance. Tyto kočárky používala například i britská královská rodina. V ostatních částech Evropy byl vývoj dětských kočárků pomalejší a v podstatě Německo a Velkou Británii kopíroval.

Historie kočárků v Čechách

V žádné všeobecné encyklopedii vydané v Českých zemích v 19. a 20. století ještě odkaz na slovo kočárek nenalezneme. Tento název byl později pravděpodobně převzatý od slova kočár – tedy tažné vozidlo. (V tehdy hojně užívané němčině vzniklo ze slova vůz – wagen označení Kinderwagen, tedy dětský vůz. Samotný název kočár se pak odvíjí od označení vozu vyrobeného v maďarské obci Kocz v roce 1457).

Kočárky v Čechách byly ovlivněny především blízkostí Německa. Nejdříve se ovšem objevila vozítka ve stylu „pojízdné bedny“, která byla určena výhradně bohatým rodinám.

Léta 1875–1900 V tomto období začali výrobci v USA a celé Evropě napodobovat tzv. anglické typy kočárků. Vyznačovaly se tím, že byly tlačeny zezadu, byly hluboké, měly boudičky a byly odpérované. Na pomyslném vrcholu už tehdy stály jakési sportovní kočárky – trojkolky, kočárky pro již chodící děti.

Léta 1901–1918 Období, které je považováno, co se týče vzhledu dětských vozítek, za nejkrásnější. Začaly se vyrábět nádherné kočárky. Co do provedení designu, tak i techniky a barevnosti. Začaly se už také objevovat první zmenšeniny dětských kočárků jako hračky.

Léta 1919–1938 Mezi dvěma světovými válkami nastalo období korbových kočárků. Někdy se těmto hlubokým kočárkům z překližky, lepenky, popřípadě ze dřeva, říká rovněž anglické. Působí opravdu ponuře jako mlha v Londýně. Výjimkou není ani černá barva korbičky a boudičky. Ještě do tohoto období spadají i jedny z nejpopulárnějších kočárků naší historie Kukaň a Osmipérák. Kukaň začala svoji éru v roce 1936. Tento kočárek uvedla na trh firma HIKO. Je popsán jako koš z pedigového rákosu se zvláště silným držadlem. Střecha byla z čalouněné koženky, vozík byl opatřený celochromovým rourovým rámem a šestispirálovými péry. V roce 1937 uvedla na trh tyto kočárky i konkurenční firma LIBERTA. Další legendární kočárek osmipérák, byl původně vyroben z impregnovaného textilu, později z omyvatelné koženky. Jeho charakteristickým znakem bylo pérování, které se přesunulo z korby na bok kočárku.

kočárek

Léta 1939–1945 2. světová válka měla vliv i na průmyslovou výrobu kočárků. Nedostatek peněz a materiálů se projevily nejen v cenách, ale i v kvalitě provedení. Dochovalo se minimum dětských vozítek. Korbičky se tehdy totiž vyráběly převážně z lepenky a jejich dno z papírových náhražek. Podvozek byl buď dřevěný, nebo zhotovený ze starého železa. Převládala fabrická šeď.

Léta 1946–1965 Radikální změnu přineslo v padesátých letech využívání nových materiálů. Ve velkém se začala používat umělá hmota a bakelit. Velký důraz byl kladen na hmotnost a velikost. Například v roce 1964 se snížila hmotnost kočárku v průměru z 23 kg na 15 kg! Na počátku 60. let dvacátého století začaly výrobci také hojně využívat barevnou plastikovou kůži. Tato léta byla rovněž chrakteristická používáním plymó, což byly ozdobné dečky v kočárcích.

kočárek

Léta 1966–1989 Snad více než kdy jindy platilo, že všechno už tu jednou bylo. Porovnáme-li kočárek z doby secese s kočárkem ze 70. let dvacátého století, nalezneme jistou podobnost. Kočárky začaly mít opět vysoká kola, barevnost odpovídala době. U některých typů kočárků byla hluboká korbička zaměnitelná za variabilní sporotvní. Tento kočárek byl označen jako dvojkombinace. Začaly se objevovat i kočárky z dovozu. Ty byly k dostání většinou jen v tzv. Tuzexu. Ale Liberta začala mít konečně po desítkách let zdravou konkurenci.

Léta 1990–současnost Z pohledu českých výrobců představuje toto období rychlý ústup z trhu. Kočárky v ulicích českých měst jsou prakticky všechny z dovozu. Fantazii se meze nekladou. Kočárky jsou barevné, lehké, vzdušné a snadno úložné. I když některé z nich odpovídají svojí velikostí spíše kočárku pro panenku. Luxusní je nejen vzhled, ale i cena. Kdoví, jak budou tyto kočárky hodnoceny třeba za dalších 50 let.

kočárek

A v jakém kočárku jste se vozili vy?

Zdroj: Kočárky, FONTÁNA, 2007

Reklama