Mít souseda chlíváka není žádné terno, obzvláště, když vám dospívají dcery. Své o tom ví paní Radka, která si před několika lety jednoho takového užila. Dokud šlo o ni, brala to s humorem, umí vystřelit odpověď, ale pokud už jde o jejich dcery, střelila by nejraději souseda samotného.

kukátko

Příběh paní Radky

Už osmnáct let bydlíme ve starším činžovním domě, jsme tady spokojeni, protože to nejsou klasické paneláky, ale poctivé cihlové domy s velkými místnostmi, a navíc má každý před domem i kousek své vlastní zahrádky.

Když jsme se sem stěhovali, byli jsme ještě bezdětní, postupně se nám zde narodily dvě dcerky, dnes sedmnáctiletá Klárka a o dva roky mladší Adélka. Na baráku bydlí jenom šest rodin, s námi na patře bydleli Hurníkovi, podotýkám bydleli, protože soused je už tři roky vdovec. Jeho paní zemřela na rakovinu, mají jednoho syna, a ten bydlí v Americe, domů moc nejezdí. Soused byl vždycky taková veselá kopa, už když jsme se před osmnácti lety nastěhovali, tak jsem si řekla, že bude asi kapánek na ženský, jeho první slova totiž byla: To budu mít ale pěknou sousedku. Jindy zase: Do vašich očí bych se díval celý den a o něco níž celou věčnost. Já se mu snažila stejně vtipně odpovídat a brala jsem to spíš jako legraci.

Jeho slova však přestávala být legrační ve chvíli, kdy přišla Klárka, ta starší, domů a říkala mi, že ji soused pozoroval v kukátku ode dveří, když se obouvala. Prý slyšela, jak tam něco mluví. „Tak třeba byl opilý,“ řekla jsem jí, protože po smrti manželky si občas přihnul.

Pak si mi však stěžovala i mladší Adélka, že jí pan Hurník řekl něco ve smyslu, že se jí nadouvají ňadérka jak malému ptáčátkovi. To už se mi nelíbilo, a když jsem pana Hurníka potkala na schodech, poprosila jsem ho, aby jeho vtípky na naše holky nezkoušel, že ony se pak stydí.

„Ále, jděte, vždyť už jsou to holky k pomilování.“
„Pane Hurníku, tak to už trochu přeháníte, ne?“
Odpověděla jsem mu. „Nechci, abyste se s nimi tak bavil, nebo to řeknu manželovi.“

Vcelku náš soused není špatný, ještě když žila jeho paní, tak jsme k nim i párkrát zašli, poslední dobou však z něho mívám čím dál horší pocit, trochu se i bojím o holky, protože zase mi ta starší nedávno říkala, že ji pozoroval kukátkem, když se vrátila domů.

S manželem jsme to probírali, říkal, že mu urazí hlavu, jestli by se jich jen dotknul, ale to jsou taky jen takové ty chlapské řeči. Hlavu by mu samozřejmě neurazil, ale nějak bychom to řešit měli. Holky už se pomalu bojí chodit ze dveří, že je zas bude pozorovat kukátkem.

 

Reklama