Po včerejším náročném dni, plném emocí a nekonečného čekání si odlehčíme. Vzpomeňme na všechny hrdiny našeho mládí i na ty, které jsme si třeba nechali rozmluvit a teď litujeme…

Nebo naopak nelitujeme a jsme vděčny rozumným maminkám nebo rozumu vlastnímu.

V dnešním tematickém článku jsem vzpomínala Honzu Maříka, který mi dal přežít ozdravovnu. Klidně mohl být mým Pištou.

V zásadě ale nejsem člověkem, který by výrazně litoval svých rozhodnutí nebo činů.

Snažím se to dělat tak, abych naopak nelitovala, že jsem něco neudělala. A taková jedna věc možná je… ovšem je značně nepublikovatelná …

Máte něco podobného, publikovatelného ve svých srdcích, vzpomínkách i vy?

  • Stalo se i vám někdy v životě, že byste si například nechaly vymluvit muže, například rodiči, na kterého jste pak nikdy nezapomněly?
  • Nebo jste to byly třeba vy samy, kdo ho vymluvil sobě?
  • Daly jste někdy přednost někomu, kdo se později ukázal jako hrubý omyl, ale už nebyla cesta zpátky?
  • Litujete, že jste někoho opustily, nebo nechaly dojít k něčemu, co byste dnes hodnotily zcela jinak?
  • Nebo máte ve vzpomínce naopak zakódováno: „Ještě že jsem zavčasu dostala rozum?“

To je téma pro vaše dnešní příběhy, které mi pište na redakce@zena-in.cz

Hrajeme o kvalitní rtěnku a voňavou aviváž.

Reklama