…a ne jeden. Je to spousta genů, kterým vděčíme za to, co jsme zdědili po rodičích, prarodičích, předcích. Ne ze všeho jsme ovšem nadšením bez sebe.

Nos jako ramínko mám po otci, taktéž poprsí a placatý zadek po mamince.

Zdědila jsem ale i spoustu kladů, hlavně povahových. Tedy vedle vlastností, ke kterým jsem se propracovala vlastní pílí.

Kdo byl tak laskav a odkázal mi genetickou cestou fobii z uzavřených místností, nevím, ale jistě to byl dobrák od kosti.

Naštěstí, od té doby, co mám auto, již tak neřeším fakt, že se v hromadné dopravě udržím při vědomí jen dvě, při dobrém počasí a konstelaci i tři stanice.

Moje holčičky jsou podobou po svých otcích, avšak báječné jsou logicky po mě. :-)))

Dnešní celý den věnujeme veselému tématu o tom, co jsme po kom podědili a jak moc nám to dělá radost, co po nás podědili naši potomci, a co naopak bohužel nikoli.

Dle příspěvků, které již teď na e-mail redakce@zena-in.cz, dorazily, to vypadá, že vás dnešní téma baví, což je prima.

Během dneška také napravíme restík v podobě nevyhlášené soutěže, vyhlásíme borce a chcípáka dne a dáme i nějakou rychlosoutěž, aby vás den bavil.

Přeji všem KRÁSNÉ RÁNO!

V Praze je exklusivně hnusně, tak si to uděláme pěkné alespoň po netu.

Reklama