Hezké pondělní ráno
všem ženám-in a milovnicím květin zvlášť.
Abych vás zbavila všech chmurů, které na nás většinou při pondělku padají, posílám vám první květinovou novinku.

Květinky, kytičky, květy,
jsou s námi ženami spojeny věky.
Křehké a voňavé, barvami zářící,
jsou jako my, smysly nám spoutají.

Neznám ženu, které by květina radost neudělala.
Neznám malou holčičku, které by se květinka nelíbila.
Čím to je, že jsou pro nás tak kouzelné?
Možná tím, že jsou jako my.
Rostou a rozvíjí se, uvnitř poklad skrývají.
Mění se a časem okouzlí, když vyzrají.
A kolik jich je! Všude na světě.
Každá je jedinečná, jsou i podobné,
stovky barev, stovky vůní.

Květina je jako žena.
Má své kouzlo, charizma.
Prostá pampeliška, malé sluníčko.
Růže bílá, to dítě je nevinné,
růžová, sladká holčička,
broskvová, mladá slečna je
a růže rudá, to dospělá je žena.
Vůně květů naše smysly mámí stejně,
jako my mámíme smysly mužské.

Když oči zavřu, vidím louku,
plnou pestrých květů.
Když se mne někdo zeptá, co bych si přála,
jako dárek, první mne napadne květina.
Miluji květy, ty barvy, vůni.
Ale jejich život je tak krátký.

A tak občas přemítám, zda je lépe nechat květinu růst,
či utrhnout ji pro potěchu srdce.
Netrhám květiny, abych je zahodila, sotva k nim přivoním.
Každé lituji, co ve váze mi doma časem  zvadne.
Za mnoho vděčím květinám - za ty drobné radosti, kdy mé ruce hebké lístky okvětní pohladí a dům sladce provoní.
Zasadím semínko a květ mne pak překvapí, vždyť skorem nic mne to nestojí - péči a lásku pro radost.
                                                     
Gabi


Milá Gabi,
použila jsem vaši ódu na květiny jako zahajovací novinku a doufám, že tak poeticky naladím i ostatní čtenářky.



 

Reklama