Reklama

Hetty Greenová se neproslavila v umělecké, ani vědecké oblasti. Byla „jen“ bohatá. Mimořádně bohatá! Díky promyšleným investicím nahromadila závratné jmění, a stala se tak nejbohatší ženou světa - v době, kdy byznys drželi ve svých rukou výhradně muži. Myslím ale, že jí její život závidět nemusíme…

Hetty Greenová (1834 – 1916) se narodila do bohaté rodiny majitele velrybářské flotily ve městě New Bedford ve státě Massachusetts. Vydělávání peněz bylo hlavním smyslem jejich života. V útlém dětství Hetty vychovávali prarodiče. Přestože to nebyli zrovna žádní chudáci, žili nesmírně skromně. A jejich styl života přijala malá Hetty za svůj.

Hetty byla prakticky jedináček, mladší bratříček zemřel brzy po narození. Byla miláčkem dědečka i tatínka, kteří byli hrdí na to, jak dokázala odmalička šetřit. Místo aby si s ní hráli, učili ji počítat a kalkulovat. Od šesti let, když se Hetty naučila číst, ji její otec využíval k tomu, aby mu z novin předčítala informace týkající se financí, na které díky svým špatným očím dobře neviděl.

V osmi jí otevřeli vlastní účet, na nějž si ukládala každou drobnost, a od třinácti let se jí otec nebál svěřit starost o rodinné finance. Její matka hrála v rodině druhé housle, neustále se prý cítila nemocná a vlastně na výchovu své dcery neměla žádný vliv.

Hetty GreenO Hettině pověstné lakotě kolovaly přímo legendy… Otázkou samozřejmě zůstává, co všechno bylo pravda. Když ji prý poslal otec na pobyt k rodině do New Yorku, dal jí slušné kapesné, aby si tam koupila něco pěkného na sebe. A ona? Nakoupila si cenné papíry, které se ziskem prodala, a chodila dál v těch obnošených, až se za ni newyorská příbuzná styděla. Proto ji za vlastní peníze koupila nové šaty. Jenže Hetty prý bylo líto je nosit, a tak hned spřádala plány, kde by je výhodně prodala. Často šokovala i vlastní, velmi spořivou rodinu. Při oslavě plnoletosti v 21 letech odmítla zapálit na dortu svíčky. Považovala to za zbytečné mrhání peněz. Svíčky sundala a odnesla do obchodu, aby jí vrátili peníze.

Po smrti matky se přestěhovala k bohaté ovdovělé tetičce Sylvii, která jí slíbila, že bude po ní dědit. Na oplátku jí zase radila, jak peníze nejlépe zhodnotit. Ostatně jako „investiční poradkyni“ ji začali uznávat a využívat i vzdálení příbuzní. Tetička Sylvie to s ní neměla zrovna jednoduché. Hetty ji neustále peskovala, že moc utrácí. Zdálo se jí, že má zbytečně velké výdaje za domácnost. Nejspíš si tak chránila své budoucí dědictví.

Když bylo Hetty třicet, zemřel její otec, ve světě byznysu přezdívaný „Černý jestřáb“. Kromě dluhopisů jí odkázal i hotovost v hodnotě asi 7,5 milionu dolarů. Po několika týdnech zemřela i její tetička. Té se zdálo, že Hetty zdědila po otci dost, a tak před smrtí v závěti věnovala dva miliony dolarů na charitu a neteři odkázala pouhých 65 tisíc dolarů. Hetty napadla závěť a vlastnoručně vyrobila novou a tvrdila, že tu jí tetička nadiktovala na smrtelné posteli. Soudní proces trvající pět let nevyhrála. Došlo ale ke kompromisu a z těch dvou milionů si vyhádala alespoň čtvrtinu. Ty okamžitě investovala tak výhodně, že se její jmění opět rozrostlo nebývalým způsobem.

V mládí  Hetty rozhodně nevypadala nejhůř, muže si však dlouho vůbec nepřipouštěla k tělu. Všechny totiž podezřívala, že se zajímají jen o její peníze. Vdávala se teprve ve 33 letech, na tu dobu tak trochu „po záruce“. Jejím vyvoleným se stal bohatý obchodník Edward Green. V předsvatební smlouvě se ale musel vzdát nároku na její majetek. Svatba nebyla ani trochu okázalá. Žádná romantika na zámku, jak bychom možná čekali. Skoro se tomu ani nechce věřit, že si svatební „hostinu“ nechala vystrojit v obyčejné pizzerii.

Novomanželé se odstěhovali do Londýna, kde žili v přepychovém hotelu. To se sice Hetty bytostně příčilo, nicméně hotel platil manžel, tak se s tím zatím smířila. V Londýně chytře investovali do amerických obligací, o které Angličané nejevili zájem, a opět na tom ohromně vydělali.

Edward byl zkušený byznysmen. Ač nebyla Hetty žádná začátečnice, vedle něj se toho ještě hodně naučila. „Táhl“ nejen celou domácnost, ale díky manželské smlouvě o oddělených financích neměl na majetek své ženy sebemenší nárok.

Zpočátku bylo tedy manželství, z pohledu Hetty, relativně šťastné. Narodily se jim dvě děti – syn Edward, kterému říkali Ned, a dcera Sylvie. Když se po několika letech manželé vrátili do New Yorku, Hetty měla opět šťastnou ruku a období, kdy se dalo výhodně investovat, dokonale využila. Přesně podle své zásady levně nakoupit, draze prodat. Její manžel však měl jinou povahu. Vydělával, aby si mohl peníze také užít. V Americe se mu zdaleka nedařilo jako jeho ženě. Díky špatným investicím promrhal podstatnou část majetku a později se dokonce dostal do velkých dluhů.

HettyKdyž banka Hetty vyzvala, aby Edwardovy dluhy zaplatila, ta jen suše odvětila, že ji to nezajímá. Banka brzy zkrachovala. A Hetty zanedlouho manžela i s dětmi opustila.

Mohla si žít přímo královsky, ale na to prostě neměla náturu. O módu se nezajímala. Nosila jedny a tytéž černé šaty, u nichž si v nouzi nejvyšší nechávala čistit jen spodní lem, a na hlavě mívala klobouk, co už dávno nebyl in. Doma netopila, teplou vodu také nepotřebovala, na hygienu nedbala. Nešetřila jen na sobě, téměř nic nedopřála ani svým dětem. Zásadně jim nekupovala nové oblečení.

Dceru poslala do klášterní školy, protože tam nemusela za její vzdělání platit a navíc se správně domnívala, že ji tam povedou k šetrnosti! Nejvíc se ale podepsala na svém synovi. Když si poranil koleno, bylo jí zatěžko zaplatit za lékařské ošetření a „léčila“ ho raději sama. Jako mladá dívka totiž absolvovala zdravotnický kurs a od té doby doktory neuznávala. Když se ale noha stále nehojila, zkusila vzít chlapce do nemocnice pro chudé. Lékaře ale neoklamala. Požadoval po ní peníze. To ji rozzuřilo, a tak pokračovala v domácí léčbě. Neúspěšně. Došlo to tak daleko, že se po čase zánět změnil ve smrtelně nebezpečnou gangrénu a jediným řešením byla amputace nohy.

Hetty úspěšně operovala na burze a podnikala především v oblasti nemovitostí. Skupovala pozemky, investovala do železnic a dolů. Radila, jak získat výhodně hypotéky, půjčovala nejen soukromníkům, ale hlavně městům. Před krachem prý zachránila New York či Chicago, kterým už nechtěla půjčit žádná banka. A to byla ta pravá chvíle pro Hetty. Máloco se jí nepodařilo.

Na stará kolena přece jen trošku „změkla“. I když manžela nechala padnout do velké bídy, před smrtí, kdy už byl vážně nemocný, se o něj postarala. Dlouho ovládala i své děti. Nejdříve se odstěhoval syn Edward, kterému v dospělosti umožnila získat prestižní právnické vzdělání. Stal se z něj také úspěšný podnikatel. Často cestoval, dohlížel na matčiny nemovitosti a společnosti a postupně mu Hetty umožnila podílet se na některých jejích finančních transakcích. Dcera Sylvie s ní žila dlouhá léta po návratu z kláštera. Všechny její nápadníky obviňovala ze zlatokopectví. Nakonec jí přece jen našla vhodného ženicha, a tak se Sylvie v 38 letech provdala za muže téměř o dvacet let staršího a velmi bohatého. Podobně jako Hettin manžel ovšem musel i on podepsat předmanželskou smlouvu, že si nedělá nároky na Sylviin majetek.

syn EdwarsNa konci života se rapidně zhoršilo Hettino zdraví. Měla kýlu, ale odmítala operaci, protože jí bylo líto zaplatit za ni 150 dolarů! Jenže nakonec díky bolestem skončila na vozíčku. Přidávaly se další zdravotní problémy, v důsledku studených bytů bez teplé vody prodělala zápal plic a několik infarktů a taky se zhoršovala její paranoia. Nepřátele usilující jí o život viděla všude. Hetty zemřela ve věku nedožitých 82 let v New Yorku. V té době žila u svého syna, který najal a dobře zaplatil speciální zdravotnice, aby o matku v závěru jejího života profesionálně pečovaly.

Svým dětem Hetty odkázala ohromný majetek odhadovaný mezi stem až dvěma sty miliony dolarů. Syn i dcera dědictví rozmnožili výhodnými investicemi, ale na rozdíl od matky už nešetřili. I když oba pamatovali i na charitu a dcera nechala v New Yorku postavit velkou nemocnici, zbylé peníze po mamince nedokázali do konce svého života utratit…

Foto: Wikipedie

 

Na našem webu jste si také mohli přečíst: