Naší domácností prošlo celkem dost zvířat, ale věnovat se budu pejskům. Těch bylo taky víc, ale věnovat se chci tomu nejveselejšímu z nich, Ronkovi č. 2. Říkali jsme mu přesploťák, protože jeho tatínek údajně za jeho maminkou lozil (nebo skákal?) přes plot. Užili jsme si s ním spoustu srandy, ale zlozvyky měl asi tři.

Cokoliv našel na zemi, nebo v nevelké výšce, bylo jeho. Tyto úlovky pečlivě schraňoval v boudě, ve které ovšem nikdy sám nespal. Logicky, protože by se tam dost těžko vešel. Cokoliv jsme hledali, dalo se většinou najít u něj. Nejradši tahal boty, části oblečení, ponožky a sem tam uloupil brýle, noviny, nádobí a případně šperky.

Taky byl velký pařmen. Dokázal naprosto nepozorovaně proklouznout pod nohama a byl v trapu. Dlouho do noci se nevracel a párkrát už jsme se s ním i rozloučili. Ale většinou kolem 5-té ráno škrabkal na dveře. Sotva stál na nohách, oči oteklé a dva dny v kuse prospal. Jestli chodil za ženskýma, nebo s kumpánama do terénu, jsme nikdy nezjistili.

Ovšem jeho nejlepší kousek bylo prdění pod křeslem. Nejlépe když u nás byla návštěva. Nepozorovaně si zalezl pod křeslo, kde dotyčný seděl a "vypustil ducha". Návštěva se začala vrtět a slabší povahy odcházely. Pes se pochopitelně tvářil jakoby nic.

Fotku vám sem nedám, protože pes se nerad fotil. Jak se k němu přiblížil někdo s foťákem, hned utíkal. Když nebylo kam, tak se aspoň otáčel, klopil oči a celkově se tvářil jako blbec.

Mějte krásný den.

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Dnešní zvířecí téma končí. Za malou chvíli se dozvíte, koho odměníme.

Reklama