Bulvár

Helga Čočková: Původně jsem měla hrát v Nemocnici roli vrchní sestry Huňkové

Když jsem se známým chlubila, že budu mít rozhovor s Helgou Čočkovou, všichni svorně zvolali: „To je Irenka z Nemocnice, viď?“ Tato herečka však není jen seriálovou dcerou doktora Štrosmajera, těch zajímavých věcí je u ní daleko víc.

Hned v úvodu na mě Helga spustila: „Hlavně o mně nepiš moc medově. Raději ostře, tvrdě, přirozeně.“

u

Že to medově nepůjde, jsem zjistila vzápětí. Helga Čočková je živel. Po energické nabídce na tykání mi hned v úvodu prozradila začátek její umělecké kariéry. Stalo se to před mnoha lety v severomoravské metropoli, v Ostravě.   
Už jako malá jsem měla spoustu koníčků. Jedním z nich byl i divadelní kroužek, kdy jsme dělali v ostravském rozhlase akustické zkoušky na dětské role. A protože jsem byla úspěšná, tak jsem se po čase dostala i dál, do ostravského Státního divadla, odkud to byl už jen malý kousek k roli první dětské televizní hlasatelky.

Kolik ti v té době bylo let?
Deset, jedenáct…, tak nějak, zrovna začínala televize. Pamatuji si, že jsem dělala na kameru různé úšklebky, byla jsem ještě dítě. (smích)

Kdo tě přivedl prvně ke zmíněným akustickým zkouškám do ostravského Rozhlasu? Rodiče?
Ne, lidé z rádia tehdy obcházeli školy a z ostravského rozhlasu přišel jistý Václav Erben (známý také jako autor detektivek), který v té době působil v dětské redakci, a právě on si mě vybral. Už v dětství jsem moc ráda četla a myslím, že jsem měla oproti svým vrstevníkům o hodně víc načteno, což mi poskytovalo velký rozhled. Ale neležela jsem jenom v knihách, nemysli si, také jsem třeba závodně plavala.

No vždyť to říkám, živel. A ještě k tomu vodní. (smích)
Řekni mi, když ses stala dětskou hlasatelkou, co na to spolužáci? Nezáviděli ti?

Vůbec ne. Občas jsem se dokonce i zesměšnila. Byla jsem totiž také redaktorkou školního rozhlasu a jednou, když jsem četla zprávy, tak jsem tam v nějaké souvislosti přečetla: labouristická strana, ale doslova, jak je to napsáno. Vůbec jsem netušila, jak se to čte. Když jsem se pak po odečtení zpráv vrátila důležitě do třídy, všichni si ze mě dělali obrovskou legraci. Takže celé to moje rozhlasové účinkování se ve spojitosti se spolužáky odehrávalo spíše z legrace, než že bych byla za nějakou hvězdu.

studiaKterý předmět tě ve škole bavil nejvíc? Předpokládám, že český jazyk.
Budeš se divit, ale byla to fyzika a chemie. Po jedenáctiletce jsem si dokonce podala přihlášku na průmyslovku, ale poslali mně ji zpátky s tím, že na takový obor se přijímají převážně kluci, holky prý nemají v tomto oboru žádnou perspektivu, protože se většinou hned vdají. (smích)

Taky ses hned vdala?
Ne, hned ne. Ale z toho odmítnutí jsem byla bezradná, vůbec jsem nevěděla, kam mám jít. Nakonec na základě toho, že jsem se hodně pohybovala, jak v rozhlasovém, tak i v divadelním prostředí, tak mi tehdejší ředitelka loutkového divadla řekla, že v Praze existuje škola pro herce, DAMU. To jsem vůbec nevěděla. První kolo jsem prošvihla, ale v druhém kole přijímaček jsem se dostala. 

DAMU vystudovala spousta budoucích hereckých hvězd. Kdo byli například tvoji spolužáci? Také někdo ze slavných?
To byl velmi silný ročník. Láďa Mrkvička, Jirka Krampol, Josef Abrhám, Jaroslava Tvrzníková, Jana Drbohlavová, anebo také Jindra Rathová, která později se svým manželem, scénografem, emigrovala do Švédska. Tam její manžel dokonce nějaký čas spolupracoval i se slavným filmovým režisérem Ingmarem Bergmanem.

A Ty...
Byl to ale také ročník, který poznamenala jedna nečekaná událost.

Ano. Jeli jsme tehdy celý ročník na zájezd do Itálie, na Divadelní festival univerzitních divadel, který se konal v Parmě, a my jsme tam byli pozváni s naším absolventským představením Čapkovy hry: Ze života hmyzu. A studentka divadelní režie, Yvone Zelenková, tam zůstala. Když jsme se vrátili, bylo chvíli ticho po pěšině, ale pak byl majáles a demonstrace studentů na Petříně a už na nás měli avízo. I když jsme vlastně nic neudělali, byli jsme pouze Yvonini spolužáci, už jsme měli černou nálepku. No a já jsem se tehdy navíc při své účasti na tomto majálesu nabídla jako svědek jednomu studentovi, kterého bezdůvodně  zadrželi pod Petřínem, načež mě z DAMU vyhodili. V té době jsem právě dokončovala svou první velkou roli ve filmu Transport z ráje a nesměla jsem se objevit ani na titulcích. A na jeho pražskou premiéru jsem se musela dokonce propašovat tajně.

Co jsi dělala, když tě vyhodili?
Šla jsem pracovat do fabriky a teprve, když se situace trochu uklidnila, tak jsem DAMU dodatečně absolvovala.

transportFilm Transport ráje dostal později hlavní cenu na filmovém festivalu ve francouzském Locarnu. Jde o působivý snímek z prostředí terezínského ghetta podle povídkové knihy Arnošta Lustiga. Ty jsi tam měla v pouhých jedenadvaceti letech jednu z hlavních ženských hereckých rolí, jak ses k tak krásné roli dostala?
Jen pro upřesnění, druhou hlavní. Tu první měla herečka Jiřina Štěpničková, hned poté, co ji propustili z kriminálu.
A jak jsem se k té roli dostala? Režisér Zbyněk Brynych si volal mladé začínající herce, mezi kterými jsem byla i já, a byl tam tehdy také i mladičký Láďa Potměšil, který nakonec dostal moc hezkou roli, „Kůzle“ se jmenovala. Vzpomínám si, že režisér Brynych si nás posadil oba naproti sobě a měli jsme mu zahrát určitou situaci. Láďa byl tenkrát opravdu strašně roztomilý, působil prostě jako skutečné kůzle a mne to velmi dojalo, tak jsem se na něj v jistý okamžik tak nějak soucitně, možná až mateřsky podívala, a to byl přesně ten okamžik, ten zlomek vteřiny, který režiséra zaujal. Nepředvídatelný, nehraný, spontánní, autentický projev. Projev citu. Vlastně když se teď zpětně ohlédnu, napadá mne, že všechny zajímavé role, které jsem kdy hrála, jsem získala na základě takovýchto mých spontánních, herecky nekonvenčních, citových reakcí. Já tomu říkám vteřiny vytrysklé ze srdce.

Těch vteřin bylo hodně. Ještě před Transportem z ráje si tě režisér Jiří Krejčík vybral do menší epizodní role ve filmu Probuzení, poté následovala zlatá léta šedesátá a šla jsi z role do role.
To byla opravdu zlatá léta šedesátá a já jsem měla to štěstí, že jsem byla ve správný čas na správném místě. A také si myslím, že jsem asi nebyla zase až tak neschopná... (smích)

Určitě ne. Vždyť jsi hrála vedle takových hereckých bardů, jako byli Vladimír Menšík, Stella Zázvorková, anebo také Pan herec Jaroslav Marvan, se kterým ses potkala při natáčení seriálu Hříšné lidi města pražského. Jaký byl? Neměla jsi před ním trému?
Já jsem znala pana Marvana už z Národního divadla, z naší první společné inscenace Goldoniho Čtyři páni hrubiáni, kde jsem hrála jeho nezbednou dceru. Tehdy při zkouškách jsem ještě moc zkušeností neměla, byla jsem také hrozně ztrémovaná a pan Marvan, který byl tenkrát v ND velká hvězda, se mnou věru mnoho trpělivosti neměl.
V Hříšných lidech už to bylo o něco lepší, to už mi „nenadával“ a také jsem už byla na jeho styl partnerské pracovní komunikace lépe připravená. (smích)

Hříšní lidé města pražského / Helga Čočková na „kanapi“, coby tuberkulozní dcera Stelly Zázvorkové

Ty jsi hrála i v Národním divadle?
Ano, členkou činohry Národního divadla jsem byla 25 let.
Moje první  angažmá bylo v činohře SDO (Ostrava), po nabídce filmového studia DEFA, na hlavní ženskou roli v německém filmovém muzikálu podle Shakespearova „Večer tříkrálový“ jsem během tohoto angažmá rok a půl natáčela v Německu, a tatáž role Violy mně byla současně nabídnuta v hostování i v Berlíně.

Mluvíš tak dobře německy?
Mluvím dobře německy a během natáčení mi také ještě poskytli učitelku jevištní řeči. No a když jsem se pak vrátila zpět do Ostravy, tak tam právě ve Státním divadle tehdejší šéf činohry Národního divadla „kupoval“ mladého herce za Jana Třísku, který odešel z Národního divadla ke Krejčovi do Divadla za branou. „Koupil“ kolegu Oldřicha Vlčka a bezvadného, velmi talentovaného kolegu Bohouška Čápa. A k mému velikému překvapení i mne.

Tak to jsem nevěděla, že jsi hrála i ve Zlaté kapličce.
Třeba jsi ještě nebyla na světě? (smích) Z činohry ND jsem pak odešla v roce 1993.

Škoda, alespoň bych poznala takové herecké bardy, jaké jsi měla možnost poznat i Ty…
Kromě divadelních prken a filmové kamery ti není cizí ani televizní prostředí. Hrála jsi ve spoustě televizních inscenací, byla jsi dokonce i hereckou milenkou tehdejšího lamače ženských srdcí, Jiřího Bartošky, zahrála sis i v kontroverzním majoru Zemanovi, ale bezesporu největší popularitu Ti přinesla role Irenky, vypočítavé dcerušky doktora Štrosmajera v Dietlově seriálu Nemocnice na kraji města.

Ano. Ta role mi přinesla popularitu, která, řekla bych, trvá až dodnes. Byla to roztomilá role a díky skvěle napsanému scénáři se i dobře hrála.

V ukázkách z hereckého mistrovství Miloše Kopeckého alias doktora Štrosmajera, neleznete také Irenku / Nemocnice na kraji města, první serie (1977)

br

s Vladimírem Brabcem v kontroverzním seriálu Třicet případů majora Zemana

bartoska

s lamačem dívčích srdcí Jiřím Bartoškou na jedné z přátelských fotografií

Dělala jsi na Nemocnici konkurz?
Ne. Už předtím jsem totiž pracovala s režisérem Dudkem ve velké roli na TV inscenaci: Nechte maličkých. Ta inscenace měla obrovský úspěch a na základě toho mi ještě před podepsáním smluv na „Nemocnici“ volali, jestli bych místo Ireny nechtěla hrát roli vrchní sestry Huňkové. Ivě Janžurové totiž tehdy nevyhovovaly termíny natáčení. Já jsem ale váhala, protože už od začátku se mi víc líbila role Irenky. To víš, bylo mi tehdy 26, byla jsem trošku ješitná, mladá holka, která by raději hrála zajímavou koketku než nějakou nepříjemnou, nevzhlednou vrchní sestru. Tak jsem tu Huňkovou odmítla. Iva si pak nějak srovnala termíny a já si dodnes myslím, že jsem se rozhodla správně. Protože Ivina Huňková byla nepřekonatelná.

Nemocnice na kraji města má ještě dvojí pokračování, které se už ale s takovým ohlasem u diváků nesetkalo. Proč myslíš, že tomu tak je? A bavila tě pak ještě role této už poněkud „uklidněné“ Irenky?
Nevím, proč tomu tak je, ale myslím, že určitě to vědí diváci, kteří to viděli.
Bohužel, s velikou lítostí musím konstatovat, že Irenka z pokračování „Nemocnice“, kromě totožného jména v posledních pokračováních a totožného jména interpretky, neměla s Dietlovou Irenkou a její původní „DNA“ v novém příběhu společný ani jeden jediný gen. Takže, bohužel, ono ani nebylo co „uklidňovat“.

Pojďme zabrousit z televizního rodinného prostředí i trochu do toho reálného, soukromého.  Ty jsi byla vdaná za filmového režiséra Júliuse Matulu, s nímž máš dva syny. Kolik je jim dnes let a co dělají?
Ano, byla jsem vdaná sedmnáct let. A moji synové? Jednomu je nyní 34 let a žije v australském Sydney, kde vystudoval IT. Druhému synovi je 41 let, vystudoval ČVÚT, je úspěšným architektem a žije v Praze. Díky němu jsem i šťastnou, a jak mne má nezbedná vnoučata škádlivě nazývají, „bábinkou polívčičkou“ (čočková). (smích)

Vnoučátkům je kolik?
Julince čtyři a Oliverovi šest.

Helgo, a nestýská se ti po tom mladším synovi?
Vždyť je dospělý! A pamatuj si, největší dar, který může matka svému synovi dát, je odstřihnout pupeční šňůru. Vyžeň ty své děti ven! Pusť je! Ať poznávají svět. Je to to nejlepší, co pro ně můžeš udělat. Věř, že ty děti to ocení a v dobrém se ti to navrátí. Nenič své děti tím, že je budeš držet u své sukně. Matky to dělají často a vědomě a je to sobecké. I dříve se přece chodilo do světa na zkušenou. Můj syn tehdy před lety odjížděl jako divoký, zmatený mládenec, a přijel jako hotový chlap. Zkušený, klidný, zorientovaný, sebevědomý chlap. S dobře vybudovanou existencí.

syn

„Pusťte ty své děti do světa!“ Na fotografii se synem Igorem, který žije v Austrálii

syn

syn s přítelkyní

Tak teď jsi mi to dala. Já jsem totiž přesně ta s tou sukní. :(
S výchovou dětí jsi měla tedy jasno, a co muži? Proč už ses podruhé nevdala?

Dvakrát do téže řeky nevstoupíš. (smích) Ale úplně sama nejsem, mám přítele. A také umím být sama sobě velmi dobrým společníkem.

Jsem opravdu moc ráda, že jsme se spolu sešly, protože v poslední době, vyjma třetího pokračování Nemocnice, Tě na televizních obrazovkách moc nevídám. Podle mě je to škoda. Není zájem z tvé strany, nebo z té druhé?
Úplně ve všem hrát opravdu nemusím. A úplně všude už všichni přece stále jsou. (smích) Také život občas člověka donutí jít zcela jinými cestami, než by si zrovna přál, a v takových případech už je to pak i otázkou osobních priorit. U mne rozhodně ano.

blZaslechla jsem, že píšeš knihu.
Ne, fáze grafomanie mne patrně teprve čeká, zatím jsem stále ještě ve fázi intenzivního čtenářství, zdá se mně to smysluplnější. Ale nikdy neříkej nikdy. Třeba až zblbnu úplně, začnu o sobě také „spisovatelovat“. (smích)

Ještě mi nedá, abych se nezeptala na velkou změnu tvojí image. V paměti tě máme spíš jakou kudrnatou, okatou brunetku, ale ta blond ti sluší, hodně tě omladila. Proč ses rozhodla pro tak razantní změnu barvy vlasů?
Tak v prvé řadě odstraň ty kudrny, ty nemám už tři sta let. (smích) Život mi je narovnal. A proč blond? Jako pravá černovláska jsem začala silně šedivět, logické vysvětlení. Normální, čistě ženské důvody.

Přála bych našim čtenářkám, aby tě viděly nejen prostřednictvím fotografii, ale aby tě také slyšely. Máš úžasný smích, působíš optimisticky, nabitá energií… jak to děláš?
No víš, já dlouho a vydatně spím. Dvacet tři hodin se pořádně vyspím a tu jednu hodinu mi pak nedělá problém být veselá a optimistická. (smích)

Helga Čočková v roli vlídné a chápající profesorky v hudebním retro snímku Filipa Renče / Rebelové (2001)

To jsem ráda, že jsem trefila tu volnou hodinu. (smích)
Tak jestli ti to takhle stačí, já toho moc na sdělení nemám. A když tě o mně napadne něco negativního, klidně to tam dej. (smích)

Nic negativního mě nenapadlo. Snad jen že je škoda, že při vyslovení jména Helga Čočková každého napadne jen Irenka. Přitom je to, Helgo, omlouvám se za ten výraz, skvělá životní šoumenka. :)

soumenka

poskytnuté foto: Helga Čočková a archiv ČT
černobílé fotografie: z filmu Transport z ráje (1962) a s Evelynou Steimarovou ve filmu Neobyčejná třída (1965). Helga Čočková „řádí“ vlevo.

 Vizitka:

  • Helga Čočková se narodila 26. 11. 1941 v Ostravě
  • V roce 1963 vystudovala pražskou DAMU.
  • Známá ještě také jako Helga Matulová, začala filmovat v 60. letech.
  • Poprvé se objevila v epizodní roličce v dramatu Jiřího Krejčíka Probuzení (1960).
  • V roce 1962 byla obsazena do druhé, hlavní ženské herecká roli, ve filmu režiséra Zbyňka Brynycha: Transport z ráje.
  • V 60. letech ve filmech vytvářela výraznější dívčí postavy.
    Např. Žalobníci (1961), Dva z onoho světa (1962).
  • Hrála také v Schulhoffově špionážně kriminálním filmu Strach (1964).
  • Z dalších filmů jmenujme: Neobyčejná třída (1965), Bylo čtvrt a bude půl (1968), Partie krásného dragouna (1971), komedie Hroch (1974).
  • Později se přehrála do postav zralých žen.
    Filmy: Indiáni z Větrova (1979), Kariéra (1985), Muž na drátě (1986), Hauři (1988) Stupně poražených (1988).
  • V 90. letech se objevila například i v Renčově Válce barev (1995) a o pár let později v jeho muzikálu Rebelové (2001).
  • Velkou popularitu jí přinesla role Irenky v seriálu Nemocnice na kraji města (tři série)
  • Hrála také v seriálech Josef a Ly (2004), Trapasy (2007) ad.
  • Zatím poslední filmovou roli získala ve filmu Zoufalci (2009), televizní ve filmu Vůně kávy (2011), objevila se i v seriálu Kriminálka Anděl (2012) a dotočila v krimi filmu Cirkus Bukowsky (2013)
  • Helga Čočková byla vdaná za filmového režiséra Julia Matuly, s nímž má dva syny.

Přečtěte si také:

   
24.05.2013 - Rozhovory - autor: Alexandra Stušková

Komentáře:

  1. avatar
    [30] LudPa [*]

    Paní čočková je moc sympatická a rozhovor se opět povedl.Hezké čtení.

    superkarma: 0 26.05.2013, 19:05:11
  2. avatar
    [29] marde [*]

    Zajímavý život a blond jí opravdu slušíSml22

    superkarma: 0 25.05.2013, 21:36:09
  3. [28] V19 [*]

    Jindriska8 — #27 vyzerá naozaj superSml22

    superkarma: 0 25.05.2013, 15:07:07
  4. avatar
    [27] Jindriska8 [*]

    Pěkný rozhovor a ty leta ,bych ji nehádala.Sml16

    1. na komentář reaguje V19 — #28
    superkarma: 0 24.05.2013, 22:53:46
  5. avatar
    [26] gerda [*]

    Já si vzpomínám na jeden její dávný rozhovor, kdy vzpomíná, jak byla v porodnici, přinesli jí syna, který měl přes celou nožičku napsáno ČOČKA.

    superkarma: 0 24.05.2013, 19:22:46
  6. avatar
    [25] gerda [*]

    Páni, to to utíká, já ji mám pořád za čtyřicátnici!Sml2

    superkarma: 0 24.05.2013, 19:21:45
  7. avatar
    [24] ekleinovka [*]

    Moc hezky se rozhovor četl, je opravdu ,,vymakaný" od začátku do konceSml67Sml67Sml67

    superkarma: 0 24.05.2013, 19:02:27
  8. avatar
    [23] arminka [*]

    Sml67 pěkně jsem si početla Sml22

    superkarma: 0 24.05.2013, 18:54:40
  9. avatar
    [22] tajnostii [*]

    Hezký rozhovorSml22

    superkarma: 0 24.05.2013, 17:52:14
  10. avatar
    [21] Eva_CZ [*]

    No - rozhovor je fakt uzasnej, ale pani Helga pro me neni herecka. V Nemocnici jsem ji neverila ani prd. Podle me hrala velmi mizerne.

    superkarma: 0 24.05.2013, 17:32:46
  11. avatar
    [20] daska59 [*]

    Sympatické povídání. A paní Helga má pravdu, že v Nemocnici ty role byly rozdané dobře Sml22

    superkarma: 0 24.05.2013, 17:18:17
  12. avatar
    [19] *Lefff* [*]

    Další úžasný rozhovor. Děkuju za něj! Sml7

    Z role Irenky, dcery MUDr. Josefa Štrosmajera, se mi ježí chlupy. Rozmazlená, vypočítavá, manipulativní a závislácká hysterka. Nechutný tvor, perfektně zahraný. Na tuto roli jsem si vzpomněla i v jedné scéně Indiánů z Větrova, kdy Fanda Blesík, řečený Bystrá Liška, zapírá a tvrdí, že nikde ve škole neviděl umělé pivoňky - které ovšem zdobí jeho indiánskou čelenku. A jeho učitelka (paní Helga Čočková) na něj udeří: "Tak tys je neviděl, jo?! Nelži mi do očí, máš je na hlavě!" - Ten ječák, ta dikce... Chvilku jsem měla pocit, že znova slyším Irenku Sml16

    superkarma: 0 24.05.2013, 15:31:32
  13. [18] magic11 [*]

    Díky, Sašo, za další z řady skvělých rozhovorů Sml59Sml67

    superkarma: 0 24.05.2013, 14:04:32
  14. [17] holčice [*]

    Ano, sluší jí to, v „Nemocnici“ měla  pěknou roli, moc hezký rozhovor Sml16

    superkarma: 0 24.05.2013, 13:51:32
  15. [16] iiifff [*]

    Pěkné počteníčko. A paní Helze to moc sluší Sml67

    superkarma: 0 24.05.2013, 13:30:17
  16. avatar
    [15] Altamora [*]

    Helgu Čočkovou jsem prvně zaregistrovala v televizní inscenaci o dívce, která upadla v tanečních. Hrála tam s Milanem Stehlíkem, ale už nevím, kdo hrál její rodiče. Od té doby vím, že: "In unserem Haus ist ein Zentralheizung. " Sml16 Tenkrát jsem si přála vypadat jako ona. A jak tak koukám na fotky, i dnes bych si to přálaSml16

    superkarma: 0 24.05.2013, 12:29:38
  17. [14] Danulka K. [*]

    Pfěkně jsem si početla, ale paní Helgu jsem již dlouho nikde neviděla.

    superkarma: 0 24.05.2013, 12:28:11
  18. [13] jija [*]

    Sašo, opět superrrr Sml67

    superkarma: 0 24.05.2013, 11:30:30
  19. [12] Alexandra Stušková [*]

    Pokud máte dobrého "protihráče", tak to jde samo Sml16

    Děkujeme všem za krásné ohlasy Sml16

    ... a pěkný víkend Sml16

    S.

    superkarma: 0 24.05.2013, 11:14:16
  20. avatar
    [11] samecka [*]

    díky za skvělé počtení!Sml67

    superkarma: 0 24.05.2013, 11:08:39
  21. [10] Alla 11 [*]

    Se zájmem jsem celé přečetla. SuperSml67

    superkarma: 0 24.05.2013, 11:02:24
  22. avatar
    [9] ToraToraTora [*]

    fešanda i po letech.Sml67

    superkarma: 0 24.05.2013, 10:34:28
  23. avatar
    [8] kobližka [*]

    Člověk má pocit,že sedí někde vedle vás dvou a poslouchá,co si povídáte...bezva rozhovor Sml67 Jó a paní Čočkové to náramně sluší.

    superkarma: 0 24.05.2013, 10:26:12
  24. avatar
    [7] Hanula [*]

    Sml16... tu roli zahrála skvěleSml59

    superkarma: 0 24.05.2013, 10:18:10
  25. avatar
    [6] enka1 [*]

    Suzanne — #2 Já letmo ne, jen si zas nikdy nevybavím jménoSml30, teď už ho snad nezapomenu, díky té " bábince polívčičce"

    Parádní rozhovorSml67

    superkarma: 0 24.05.2013, 09:07:23
  26. avatar
    [5] tauferova monika [*]

    Zajímavý článek a paní Helga je pořád pěkná a sympatická ženskáSml22Sml67

    superkarma: 0 24.05.2013, 08:02:55
  27. [4] Evuš [*]

    Pěkný rozhovor, paní Helgu si pamatuji z filmu Neobyčejná třída, ten jsem jako holka měla moc ráda, ani se mi nechce věřit zda je pravda ročník narození.

    superkarma: 0 24.05.2013, 07:56:23
  28. avatar
    [3] Eva_CZ [*]

    Saso, ty jsi Rozhovorka Perfektni!Sml67Sml67Sml67Sml67Sml67Sml67

    superkarma: 0 24.05.2013, 02:16:45
  29. avatar
    [2] Suzanne [*]

    Zase báječný rozhovor Sml16Sml67 Paní Čočkovou jsem znala vlastně jen letmo, nyní je mi velmi sympatická, září optimismem Sml59

    1. na komentář reaguje enka1 — #6
    superkarma: 0 24.05.2013, 00:31:47
  30. avatar
    [1] peetrax [*]

    Přiznávám, že při vyslovení jména mě nenapadla ani ta Irenka. Paní Čočková je podle rozhovoru moc sympatická dáma a ohromně jí to sluší. Sml67

    superkarma: 0 24.05.2013, 00:25:42

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme