Reklama

Blížíme se pomalu k závěru, ale na nějaký příspěvek si ještě čas najdu. Na ten od čtenářky Helenky určitě. Je o vesnickém panu doktorovi Jabůrkovi, kterého měli chlapi rádi :)

Vážená redakce a čtenářky
Je zajímavé, že skoro při každém tématu se mi vybaví nějaká vzpomínka, ale u tohoto je obzvlášť živá. Je to vzpomínka na doktora, kterého svého času u nás na vsi všechny ženské nenáviděly.

Pravda, už je to nějaký ten pátek, ale v té době byli vesničtí lékaři nedostatkovým zbožím. Každý mladý doktor chtěl do nového, do města, nejlíp do krásné nemocnice, ale léčit hluché babky a dědky, ušmudlané děcka a poraněné vesnické psy, to se nikomu moc nechtělo. Jen jednomu, panu doktorovi Jabůrkovi. Když přišel k nám na vesnici byl už v důchodu, ale po vesnici se tradovalo, že nám ho sem dali asi za trest, protože pan farář si stěžoval, že chodíme málo do kostela.
Dostal ordinaci v přízemí školy,  chuďata děcka ho měly skoro hned naproti dveří. Já si ho také dobře pamatuju. Byl pořád veselý a smál se. Od pana učitele jsme se pak dozvěděli, že si rád sáhne na dno flašky, tehdy jsme tomu moc nerozuměly. Prostě chlastal jak duha, a k tomu všemu byl slepý jak patron. Když psal recepty, nikdo to po něm nepřečetl. Ale proč to vlastně píšu a jak to souvisí s dnešním tématem.

Tento pan doktor jak si rád přihnul, tak byl mezi místními chlapi velice oblíbený. Moc rádi k němu chodili, protože zatímco nám ženským předepisoval recepty a děcka léčil lízátkem, chlapům naléval kořalku. Nikdo ho neudal, byli by sami proti sobě a my ženské sme se zase bály, že když ho odvolají, tak budeme muset jezdit daleko do města. To on zas vyléčil, ne, že ne, sice po svém , ale vyléčil. A tak dokud tady byl, tak jsme od našich chlapů neslyšeli žádné : já se bojím: ale já jdu k doktorovi. Byla jich furt plná čekárna. Akorát že tam přišli po dvou a zpátky po čtyřech.

Má to také moc krásný konec. Když pan doktor umřel, v požehnaném věku 88 let, přejmenovala se tady naše hospoda na rohu na „hospodu u Doktora“, na jeho památku.

Tak to jenom k tomu tématu. Chlap nemocný nebo ožralý, to si nevyberete, nejlepší zlatý střed, ale takových je málo.

Helenka

pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven

________________________

Ano, těch je málo, ale takových panů doktorů Jabůrků také. (naštěstí :) A nebo naneštěstí :)…
Helenko, děkuji za moc milý a veselý příspěvek a dejte mu za mě na hrob kytičku))
Saša

Téma dnešního dne 2. května 2012: Chlapi u doktora

  • Jaké máte zkušenosti s těmi vašimi?
  • Jsou to spíše hypochondři, nebo je nedostane k doktorovi ani heverem?
  • Chodí na poslední chvíli anebo jsou v čekárně jako doma?
  • A co když jsou už nemocní? (teď nemyslím vážně)
  • Jak se chovají? Statečně nebo fňukají?
  • Musíte je přemlouvat: běž už k tomu doktorovi, nebo jdou sami?
  • Máte díky zanedbání prohlídky u lékaře, nedejbože i špatné zkušenosti?
  • Myslíte, že jsou muži vůči doktorům bojácnější než ženy?
  • A možná bych přidala i otázku z trochu jiného, i když podobného soudku:
    Jak se chovají, když jste nemocná vy? Dokážou se o vás postarat?
  • A ještě jednu otázku si neodpustím.
    Dokážete si představit, že by rodili chlapi?

Vše na téma: Chlap u doktora pište
na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jednu z pisatelek odměníme pěkným dárkem, biografií dvou známých osobností, kteří měli s doktory nemalé zkušenosti.
Knihy nakladatelství Petrklíč: Vlastimil Brodský a nakladatelství XYZ: Miloš Kopecký / Důvěrný portrét

knihy