Poslední zveřejněný příběh k dnešnímu tématu je od čtenářky Helenky. Je to příběh o Františkovi.

Dobrý den milá redakce a milé čtenářky
Původně jsem psát nechtěla, protože je to už tak dávno, co jsem já sama přinesla domů vysvědčení. Je to i dávno, co přinesla vysvědčení moje dcerka, dokonce i vnučka už nenosí vysvědčení, ale pouze zápočty. Říkáte si, co tedy může taková babička k takovému tématu napsat?

Pár řádků přece jen.

Léta jsem pracovala jako vychovatelka ve školní družině. Byla to krásná práce, děti mám moc ráda, a protože nám pánbůh nadělil jen jedno, byly to všechno takové moje další děti.

Do družiny chodil i jistý František. Věčně usmrkaný chlapec s odřenýma kolenama a roztrhanou školní brašnou. A tento František se rok co rok, když přišlo vysvědčení, schovával v družině pod stolem a bál se jít domů. Nebyl to žádný všeználek, to ne, židliček měl na vysvědčení hodně, když si ale vybavím jeho rodiče, neměl být ten kluk po kom chytrý. Jeho rodiče byli takoví malinko jednodušší lidé.
Tohoto Františka jsem rok co rok v den vysvědčení doprovázela z družiny domů. Když byly závěrečné prázdniny, družina už byla většinou ten den zavřená, ale on stál u dveří a čekal na mě, nemohla jsem ho zklamat.

Jeho rodiče mi říkali paní učitelko, i když jsem žádná učitelka nebyla, jenom družinářka. Když jsme přišli k Františkovi domů, bylo to stále stejné: „Paní učitelko, jste moc hodná, ale ten kluk dostane takový nářez, že se neposadí. Co jen z něho bude?“
„Bitím nic nespravíte“, oponovala jsem Františkovým rodičům.

Jestli ten nářez po mém odchodu dostal, to jsem se nikdy nedozvěděla. Chudák asi ano, jinak by se tolik nebál. Já jen věřím, že byl ten výprask menší, protože za tu dobu co jsem u nich seděla, tak rodiče malinko vychladli. Snad jsem mu trochu pomohla. 

Jeho rodiče už nežijí, ale František k nám chodí dodnes. Nikdy se neoženil, je to taková místní figurka. Tu mně opraví střechu, tu pomůže posekat trávník, a nikdy nezapomene zmínit, že je to za ty školní doprovody.

Helenka

pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven

________________

Helenko, Vy máte tolik krásných příběhů. Děkuji Vám za jejich posílání a pozdravujte Františka. Co nemá v hlavě, to má v rukou :)
Pěkný den
Saša

Téma dnešního dne 31. ledna 2012: Pololetní vysvědčení

  • Jak vzpomínáte na svoje vysvědčení? Bály jste se nebo těšily?
  • Trestáte své děti za špatné vysvědčení?
  • Byla jste vy sama trestána?
  • Chválíte své děti za pěkné vysvědčení?
  • Byla jste vy sama chválena?
  • Pokládáte pololetní vysvědčení za stejně důležité jako to závěrečné?
  • Nebylo by místo pololetních známek u malých školáčků lepší jen písemné ohodnocení?
  • Jezdíte na pololetní prázdniny?
  • Zastáváte názor, že pololetní vysvědčení je taková varovná předzvěst vysvědčení závěrečného?
  • Máte špatné zkušenosti s učiteli?

Já myslím, že záchytné body stačí.
Vše o škole, o vašich dětech, učitelích a také o vašich vzpomínkách na vysvědčení pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Těším se na vaše příspěvky. Jedna z pisatelek dostane pomyslnou jedničku s hvězdičkou a návnadou veselou knihu spisovatelky I. Knightové: Největší špeky mýho života a k tomu deodorant spray Adidas.

darekk

Reklama