Úplně první příspěvek přišel od čtenářky Helenky. Je psaný dojemně a s citem. Je to příběh o lásce, která vhání slzy do očí.

Milá redakce
obrazně řečeno, chopila jsem se pera hned po vyhlášení tématu.

Čím jsem starší, tím mě dojímá víc věcí. Rozpláču se nad pěkným vysvědčením své vnučky, dojme mě i televizní seriál, ale nejvíc mě dojímají vzpomínky. Hlavně jedna je velmi silná a už teď když to píšu, mám slzy na krajíčku, ale o tento dojemný příběh se s vámi moc ráda podělím.

Jak už jsem několikrát psala ve svých příspěvcích, máma se o mě a o bratra moc nestarala, vychovávala nás babička s dědou, kteří bydleli na samotě.
Moji mamku měli jako páté dítě dost pozdě, a tak když jsem se vdávala, bylo mě 22 let, ale babičce už bylo 80 a dědovi o dva roky víc.
Od manžela z práce jsme dostali podnikový byt, bylo to blízko ve městě a babičku s dědou jsem i potom hodně navštěvovala a pomáhala jim co bylo potřeba.

Jednou odpoledne jsem zase přijela, přivezla nákup a babička ležela v posteli. Co si pamatuju, nikdy nebyla nemocná, nikdy si na nic nestěžovala. Děda seděl u ní a zatlačoval slzy. Bylo nám jasné, že je to prostě stáří. Asi za měsíc babička umřela. Bylo jí 85 roků. Děda, jak byl na ní pořád zvyklý, připadal si najednou strašně opuštěný, přestal jíst, přestal pomalu i mluvit, jen se díval do stěny. Chtěla jsem, aby se aspoň na chvilku přestěhoval k nám, aby přišel na jiné myšlenky, ale nechtěl, prý by to babičce neudělal. Pořád s ní totiž doma mluvil. Skoro denně jsem za ním jezdila, až jsem ho za necelé dva měsíce od pohřbu babičky najednou našla sedět v křesle mrtvého . Jako by se usmíval a díval se na stěnu směrem k jejich svatební fotografii. Vím, že děda umřel žalem, už se mu bez babičky nechtělo žít.

Sama už jsem babička a často si vzpomenu na staroušky, kteří mě vychovali. Já jsem takovou pravou lásku bohužel nikdy nepoznala. S manželem jsme se rozvedli už po sedmi letech, ale tam mi tak krásné vzpomínky nezůstaly, tam by to byly spíš slzy vzteku a zklamání.

Helenka

pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven

________________

Helenko, děkuji že jste dnes napsala. Vaše příspěvky mám moc ráda. Babička s dědou vám určitě vedli ruku při psaní.
Pěkný den - a třeba i Vás ještě nějaká ta pravá láska potká.
Saša

 

Téma dne 20. února 2012: Dojmy a pocity

  • Kdy a nad čím jste se naposledy dojaly
  • Jste s přicházejícím věkem dojatější než dřív?
  • Skrýváte slzy dojetí před okolím?
  • U čeho se dojmete nejvíc? (film, děti, partner, zármutek)
  • Můžete psát i názvy filmů (včetně romantických), které vás zaručeně dojmou a rozbrečí.
    Jsem zvědavá na jejich tituly, stejně jako na vaše příspěvky a komentáře.
  • Pište dojemně a s citem, všechno co vás napadne, všechno co vás dojalo či dojme.
    Ať už jde o události veselé, smutné či na zamyšlení.

redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jednu z pisatelek odměním tělovou kosmetikou solutions od Avonu a vzorkem Weleda

kosmetika

Reklama