Vztahy

Helenka: Až venku nám došlo, že to byl Jan Werich

Jako úplně první příspěvek poslala už v pátek čtenářka Helenka. Nemohla jsem se dočkat pondělí, až ho konečně zveřejním. Přečtěte si příběh o letmém, ale zato velmi vzácném setkání.

Dobrý den

vaše téma u mě vyvolalo dávnou vzpomínku na setkání, které bylo opravdu vzácné. Bylo to na střední škole, myslím že ve třeťáku a naše paní třídní, která nás měla na ruský jazyk a literaturu zorganizovala pro skupinku studentů výlet do Národního divadla do Prahy. Všichni jsme se moc těšily, to víte , holky a kluci z vesnice, Praha pro nás byla něco jak pro pro pražáky výlet na měsíc.

Jelo se ve čtvrtek brzy ráno, první večerní představení začínalo v 5 hodin , paní profesorka nás nehonila po žádných památkách, ale dala nám rozchod a trvala jen na tom , že o půl páté musíme být všichni před vchodem u Národního divadla, že tam trefíme všichni. Kluci si ještě dělali srandu, že má asi paní profesorka v Praze nejakého frajera když nám dala volný program (opravdu ho tam měla :), protože ji pak večer doprovázel k divadlu.)

Dostaly jsme tedy rozchod, ale já ještě s dvěma kamarádkami jsme byly takové trdla a pořád jsme se bály, že se ztratíme a zpátky k divadlu netrefíme, tak jsme se pořád držely jenom v jeho blízkosti. Jedna z kamrádek navrhla, co kdybysme se šly podívat do vyhlášené pražské Čínské restauce , ve Vodičkově ulici, věděla o ní od rodičů. Před revolucí to byla velká rarita, čínské restaurace tady nebyly, tak jsme se tam během dopoledne vypravily a bláhově jsme věřily, že si sedneme a ještě se třeba i najíme. Ale kdepak, celé kapesné by nám na to jídlo nestačilo a číšník nám řekl, že místa se objednávají i 14 dní dopředu. Chvilku jsme zklamaně postály u dveří a šouraly se zpátky ke vchodu... a v tom se proti nám , také šouravým krokem, blížila postava a my jsme poznaly, že je to Jan Werich! „Copak děvčátka, nechtěj vás pustit dovnitř?“ Podivně šišlal, jakoby neměl zuby, ale my jsme ho poznaly. „Dobrý den“, řekly jsme akorát překvapeně a vyšly jsme ven na ulici, až tam nám teprve pořádně došlo, koho jsme vlastně potkaly.

Večer u divadla jsme si samozřejmě před ostatními všechno notně přikrášlily, že jsme jedly v čínské restauraci a že vedle nás seděl u stolu Jan Werich. Pán, který doprovázel naši paní profesorku naše tvrzení ještě podpořil, protože říkal, že pan Werich opravdu do té restaurace chodí velmi často na obědy.

Ještě dlouho jsem se potom doma při každém filmu nebo pohádce s Janem Werichem chlubila, že jsem ho viděla osobně.

Helenka

_____________________

Milá Helenko, tak to je setkání s velkým S. Byť velmi letmé (asi jako to moje s Adinou). Přesně se dokážu vžít do vašich pocitů. Nasadila jste laťku hodně vysoko.

Přeji Vám hezký den a spousta dalších zajímavých setkání.

Saša

Pozn. red. Text nebyl redakčně upraven

Tématem dnešního vydání 1. 8. 2011 je: Setkání, kterého si nejvíce považuji

  • Setkání se známou osobností
  • Setkání s „obyčejným“ člověkem, kterého si vážíte
  • Setkání krátkodobé, okamžité
  • Setkání nečekané
  • Setkání plánované
  • Vysněné setkání
  • Nesplněné setkání
  • Setkání, na které nikdy nezapomente
  • Setkání, o které se chcete podělit i s námi ostatními

Pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Na vaše neobyčejná (ale i obyčejná) setkání se velmi těším. (a můžete přiložit i fotografii)

Nejzajímavější příspěvek odměním kosmetikou Avon Skin So Soft – a protože je taková krásně růžová, tak k tomu přidávám i vůni růží. Kdyby u vás doma došlo k nějakému vzácnému setkání, tak ať vám to tam krásně voní. )

darek

   
01.08.2011 - Příběhy - autor: Alexandra Stušková

Komentáře:

  1. avatar
    [13] femme [*]

    :)Helenka — #8  hlásím se Sml58

    superkarma: 0 01.08.2011, 20:52:42
  2. avatar
    [12] femme [*]

    díky jedné mé tetě jsem měla jako dítě čest si malovat s Cyrilem Boudou a Milošem Nesvadbou, povídat si o filmech s Karlem Högerem Sml22 díky kamaráčoftu s Honzou Hrušínským jsem měla tu čest lítat po zahradě jejich nuselské vily a ochutnávat sladkosti, upečené jeho milou maminkou a prohodit semtam pár slov s jeho tátou Rudolfem a starším bratrem Rudou Sml67 moje prostřední dcera chodila do školky s Vlastičkou Bedrnovou, tak jsem měla tu čest si občas popovídat s Laďkou Kozderkovou, její mámou Sml22 Sml67  a určitě bych si ještě vzpomněla na další setkání se vzácnými lidmi Sml22

    superkarma: 0 01.08.2011, 20:51:36
  3. [11] Anai [*]

    Moc hezký příběh Sml67Sml59 Dýchly na mě vzpomínky z totáče... to byl vyhlášenej podnik, to jo. V téhle čínské restauraci slavila manželka kamaráda promoci - jediná jsem uměla jíst tyčinkama Sml16 - a to jsem byla jedna ze dvou hostů, co neměli VŠ Sml80 Naučila jsem se to u rodičů svého exmanžela (Češi Sml57)

    superkarma: 0 01.08.2011, 14:40:57
  4. avatar
    [10] Altamora [*]

    kareta — #5 Milovala jsem jejich hru s jazykem. Třeba: "Lano nenapne-li se?" "Proč by se nenapnelilo. Vždycky přijde napnelismus a po napnelismu cukatura ...." A s tou jejich neopakovatelnou dikcí to nemělo chybu. Já to chápu tak, že s každým -ismem přijde diktatura.To se s nějakými slunci, senem a čímkoliv nedá srovnat.

    superkarma: 1 01.08.2011, 12:36:37
  5. [9] Alexandra Stušková [*]

    :)Helenka — #8 To asi nebude Vy Sml23 Tady ta čtenářka Helenka, která nám příběh poslala, je z Jeseníku. Sml22 Nevím, odkud jste Vy.

    Helenka je hezké jméno, tak je vás víc Sml16Sml16

    superkarma: 0 01.08.2011, 10:44:00
  6. avatar
    [8] :)Helenka [*]

    Já mám tedy občas kecy jak patnáctiletá a ráno se cítím na devadesát, ale s panem Werichem jsme se minuli o pár let. Kolik je tu Helenek? Sml57

    1. na komentář reaguje Alexandra Stušková — #9
    2. na komentář reaguje femme — #13
    superkarma: 0 01.08.2011, 09:45:37
  7. avatar
    [7] enka1 [*]

    kareta — #5 Asi jsi neslyšela forbíny  atd

    superkarma: 0 01.08.2011, 09:39:59
  8. avatar
    [6] enka1 [*]

    Mně se stalo něco podobného, jen to nebyl pan Werich a čínská restauraceSml16

    superkarma: 0 01.08.2011, 09:35:56
  9. avatar
    [5] kareta [*]

    to jste se zblálini nebo jsem vadná já..? jako- Sůl nad zlato byla celkem fajn, Císařův pekař byla dost agitka...a pohádky mne taky moc nenadchly...dokonce jsem se pokoušela přijít na chuť těm hej rup a spol...jediné, v čem mi připadal zajímavý je jeho podobnost s HemingwayemSml54

    1. na komentář reaguje enka1 — #7
    2. na komentář reaguje Altamora — #10
    superkarma: 0 01.08.2011, 09:33:57
  10. avatar
    [4] 38riki [*]

    Neskonale závidím...Sml67

    superkarma: 0 01.08.2011, 09:22:52
  11. avatar
    [3] selinka [*]

    A přesně tohle setkání obohatilo Helenčinu ( a její alter) fantazii do nebývalých výšin Sml30

    superkarma: 0 01.08.2011, 09:11:33
  12. avatar
    [2] Ferdulka [*]

    Nádhera,zrovna takové setkání!!Sml67

    superkarma: 0 01.08.2011, 08:50:06
  13. avatar
    [1] Věrulinka [*]

    Sml67 úžasný setkání, pan Werich byl opravdu člověk se kterým by se každý rád setkal, malinko závidím Sml30

    superkarma: 0 01.08.2011, 08:45:01

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme