Bulvár

Helena Štáchová: Nejraději mám Hurvínka

 

Přečtěte si rozhovor s loutkoherečkou, dramatičkou, scénáristkou a ředitelkou Divadla Spejbla a Hurvínka. Helena Štáchová si užívá každého dne...

Hned po maturitě jste nastoupila do divadla, proč jste se rozhodla pro loutky a pro Spejbla a Hurvínka?
Původně jsem se rozhodla pro studium na Pedagogické fakultě, konkrétně obor literatura a výtvarná výchova, což mě obojí zajímalo. V přijímacích zkouškách jsem obstála a v říjnu jsem měla začít studovat. O prázdninách jsem se dozvěděla, že existuje při Divadelní fakultě loutkářský obor, kde je možné vystudovat scénografii i herectví dohromady. To mě hodně zaujalo.

Opustila jsem tedy Pedagogickou fakultu, a protože na DAMU jsem už zkoušky dělat nemohla, ty už byly uzavřené, rozhodla jsem se věnovat rok přípravě na nově zvolenou profesi. A kde jinde se o ní dozvědět více než v divadle samém. V Praze byla t. č. dvě loutková divadla - Ústřední loutkové (ÚLD) a Divadlo Spejbla a Hurvínka.

Šla jsem se nejprve poptat do ÚLD, protože Divadlo Spejbla a Hurvínka mi přišlo trošku jako jít rovnou do Národního. A tam mi nabídli, že bych mohla dělat uklízečku, jenže ta přichází do divadla, když už se na jevišti nic neděje, tak jsem se osmělila a optala jsem se v Divadle Spejbla a Hurvínka. K mé radosti mě přijali. Během roku jsem si toto divadlo zamilovala a ono se stalo mým životním osudem.

...a zlomový okamžik vašeho života?
Po roce jsem sice šla na čtyři roky na vysokou školu, ale do divadla jsem ze zájmu stále docházela, sledovala, co se děje, co se připravuje - všechny premiéry... A pak mě po mých studiích tehdejší ředitel Miloš Kirschner přizval do souboru. Začínala jsem jako loutkoherečka.

Rok na to odcházela druhá interpretka Máničky, paní Weleková, do důchodu. Tuto kmenovou roli divadla mi nabídli a od roku 1967 ji interpretuji. Později jsem zatoužila po tom, abych si mohla dopřát stejnou hereckou ekvilibristiku, herecký koncert, co předváděl Kirschner, který hrál současně dvě charakterově, temperamentem a věkově rozdílné figury, jakými jsou Spejbl s Hurvínkem. Ve spolupráci s ním jsme přivedli a svět postavu Mániččiny bábinky, paní Kateřiny, která vstoupila na jeviště v roce 1971.

Tím se můj herecký rejstřík (pochopitelně krom jiných divadelních postav) značně obohatil. Netrvalo dlouho a opět jsem začala „brblat“, že všechny hry jsou napsány hlavně z pohledu mužského světa a ten ženský a holčičí je opomíjen. A Miloš Kirschner mi tehdy řekl: „Když něco chceš, tak si to napiš,“ a já jsem začala psát.

Tímto způsobem jste se dostala ke psaní?
Ano. Scénáře pro divadelní hry, scénáře pro zvukové nahrávky, knížky... Jsme autorským divadlem a právě tak jako psal Kirschner, tak pokračuje i třetí interpret Spejbla a Hurvínka Martin Klásek, dramaturgyně Denisa Kirschnerová a v poslední době přichází s náměty i náš syn Miki Kirschner. Mojí doménou jsou především hry pro dospělé diváky. A když už si něco napíši, tak si to i režíruji. Stala jsem se na čas i dramaturgyní divadla a po smrti mého jevištního i životního partnera Miloše Kirschnera mě pražský magistrát vyzval, jestli bych se nechtěla stát novou ředitelkou divadla, kterou jsem nyní už více než 12 let. Takže si na dlouhou chvíli nemohu stěžovat.

Kde berete stále novou a novou inspiraci?
Je to čím dál tím těžší. Profesionální podoba Divadla Spejbla a Hurvínka započala již v roce 1930. Zdá se, že už vše bylo řečeno. Hledání stále nových zápletek při tak velkém počtu napsaných her je nesnadné. Ale naštěstí nám život a svět kolem nás nabízí stále nové situace.

Sahat do šuplíku po starých hrách moc nejde, protože dnešní děti a jejich vnímání světa je zcela jiné než dřív. Mají jiné zájmy, jiný vzdělanostní základ a s máločím se spokojí. Konkurence ve filmu, televizi, DVD... je daleko větší.

Inspiraci pro dětská představení jsem měla vrchovatou, když byly mé děti malé. Stále byl u nás doma hlouček kamarádů a kamarádek a z vtipných výroků čerpám dodnes. Teď jen pozorně sleduji svět kolem. Jak ten dětský, tak náš dospělý.

Když už jste na to narazila, co dospělí, jak vás berou?
Od počátku existence divadla se hrálo hlavně pro děti, ale také pro dospělé. U nás jsou Spejbl s Hurvínkem převážně dětští hrdinové. Vyrůstali jsme s nimi. V cizině je zájem především o představení večerní, která jsou - dá se říci - politickým divadlem. A to zajímá nejen je, ale i mne. Je tolik věcí, které mě trápí a štvou. Jedinou věcí, kterou pro to dokáži udělat, je, že na ně poukazuji ve svých hrách, že se těm nemocným mocným spolu s publikem vysměji, že se z toho pocitu bezmoci alespoň vypíši. Loutky si mohou dovolit daleko víc než my lidi.

Nemám ráda komunální, adresnou satiru. Pojmenovat blba blbem není kumšt. To je drsná pravda, ale okomentovat s nadsázkou a humornou formou nešvary nás lidí, to mě baví. Loutky se na nás, na lidi, dívají ze spodu a ukazují nás v komicky pokřiveném zrcadle.

Další doménou jsou nahrávky pro Supraphon. Jsem léta jeho exkluzivistkou, což je příjemná věc i jistá prestiž, která nese s sebou i závazky. Jsem povinna každoročně natočit (a často i napsat) dvě cédéčka. Zredigovala jsem to na jedno nové a druhé archivní, na kterém ožívá to nejlepší z hojných gramofonových nahrávek. Nejen, že to jsou kousky vskutku sličné, ale ke všemu je tak Miloš Kirschner stále mezi námi.

Udělal jsem si malý průzkum. Ptal jsem se několika dětí, ale ani jedno nevědělo, kdo je Hurvínek. Samotného mě to překvapilo, protože je to pro mne hodně srdeční záležitost. Myslíte si, že mají dnešním malým dětem, které jsou ovlivněné světem počítačových her, Spejbl s Hurvínkem stále co říct?
No, to je trošku drastický obraz, kterým jste mě hodně překvapil. Sama s tím mám zcela opačnou zkušenost, totiž že i pro dnešní děti je Hurvínek stále pojmem. S tím jsem se ještě nesetkala, viz naše stále vyprodaná představení a obrovský zájem, ať hrajeme kdekoli v Praze i po republice, tak se lidé doslova perou o vstupenky.

Je to ale možná tím, že dnešní děti vůbec nechodí moc do divadla...
Před nedávnem jsem četla nějakou anketu v novinách, kde se bavili s dětmi a ony se koukají vysloveně na „dospělácké věci“. Rodiče na ně nemají tolik čas, nebo si ho nechtějí najít. A tak jsou děti odkládány k televizi, DVD a počítačům. Kdyby měly počítačové hry nahradit dětem kulturu, to by byl velký úpadek, kterého se děsím. Ani ho nechci domýšlet. Já jsem naštěstí v tomhle pořád ještě optimistka, protože na ulici, v samoobsluze a kamkoliv jinam přijdu, tak mi rodiče a děti vyprávějí své zážitky s našimi postavami a ptají se na Spejbla a Hurvínka. Navíc vím, že naše CD jsou neustále v žebříčku nejprodávanějších nahrávek mluveného slova na několika místech první desítky. 30 zlatých a platinových desek jsou toho svědectvím.

Takže jsem měl asi ve své anketě smůlu...
To jste asi měl. Bůh ví, před jakým ústavem jste stál. Ale realita rozhodně není růžová a nemůžeme to podceňovat. Víte, když už to rodiče dneska nezvládají a z nedostatku zájmu a času moc nefungují ani babičky a dědečci, kteří jim vyprávěli pohádky, tak musí nastoupit škola nebo školka.

Některé školy chodí pravidelně, ale některé učitelky už jsou tak líné, že sice stávkují, ale už nejsou ochotné udělat si s dětmi výlet, protože je to obtěžuje. Je pro ně pohodlnější, když je nechají sedět v lavicích nebo je vyženou na dvorek. Je to nepěkný obraz kulturnosti celé společnosti, proti které já osobně toho sama moc nezmohu. Můžu udělat jenom to, že budu uvádět zajímavá představení, která obstojí v konkurenci počítačových her. V konkurenci filmů se všemi počítačovými triky a s možnostmi dané nemalou finanční základnou.

Alespoň částečně se to tedy, zdá se, daří.
Výhoda divadla je v jeho aktuálnosti - to, že ho děti prožívají teď v tuto chvíli, ve skupině kamarádů. Sdílený zážitek, sdílené obavy, těšení, radost, smích, to je něco jiného než sedět doma a koukat se na počítač, DVD nebo vnímat v kině konzervovaný zážitek. Doufám, že tato síla společného prožitku divadlo vždycky udrží nad vodou.

A jestliže se to stane exkluzivní záležitostí pro pár vyvolených, tak to potom spíš naříkejme nad stavem společnosti, a ne nad stavem divadla. My děláme to, že naše vstupenky pro děti jsou na maximálně mizivé cenové úrovni, aby si mladí rodiče, kteří mají mnohdy hluboko do kapsy, mohli s sebou dovolit přivést své děti a neměli kvůli tomu finanční problémy.

Do her, které píši, se snažím schovat nějaké poučení a sdělení, o něčem je informovat formou, která nebude didaktická.

Chystáte nějaký další večerníček? Se Spejblem a Hurvínkem jich bylo natočeno několik. Co třeba celovečerní film?
To jste trošku praštil kladívkem na hřebíček. I to možná souvisí s tou nepoučeností zmiňovaných dětí. Co není v televizi, neexistuje. Hrajeme v Praze, byť sem tam vyjíždíme po republice, ale ne příliš často. Může se stát, že děti takhle ztrácejí přehled, protože vidět Spejbla a Hurvínka v dětském programu naší veřejnoprávní televize se rovná zázraku. Nepatříme do jejich lobbistické skupiny, naše laťka je poněkud jinde než ta, co se dětem v jejich vysílání nabízí.

Natočili jsme několik večerníčkovských seriálů a ještě za doby Kirschnera jsme se neustále snažili nabídnout jim další. O ten nebyl v České televizi vůbec žádný zájem. Proč? Důvody jsou jasné. Jakmile nespolupracujete s některými dramaturgy, tak máte pech. Pravidlo zní: Nedáš - nedám! A tuto hru nehraji. Mám své zásady.

Když vyhlásili ve Zlíně na filmovém festivalu soutěž o nejoblíbenější dětskou postavičku století, vyhrál ji Hurvínek. Zlínské studio se na rozdíl od pražského rozhodlo z této popularity něco vytěžit a natočilo s námi třináctidílný večerníčkovský seriál „Hurvínkův rok“. Ve Zlíně na něj podepsali smlouvu s Českou televizí. Byl to povedený příběh, natočený mladými lidmi, mladým zkušeným režisérem a současnou kamerou tak, aby to mělo dnešní duch a rytmus. Měli jsme z něj všichni radost a těšili se, že pobavíme i děti u obrazovek něčím jiným než donekonečna omílanými starými večerníčky. A co myslíte, že se stalo? Česká televize, která seriál zakoupila, ho odmítla vysílat se zdůvodněním, že Hurvínek není pro malé děti, kterým je Večerníček určen. Aby zodpovědní pracovníci alespoň částečně splnili svůj závazek, vysílali ho po kouskách v neděli časně ráno. Přicházely spousty rozhořčených ohlasů od rodičů i od dětí, které jej chtěly vidět v podvečerním čase. Dramaturg Chalupa reagoval prohlášením, že bude-li zájem, slibuje Hurvínka zařadit. Zájem byl, leč „skutek utek“. Takže i to je jeden z důvodů, proč třeba mimopražské děti, které nemají šanci jít do divadla, nebo děti „televizní“, mohou na Spejbla a Hurvínka zapomínat.

Co se týká filmu, měli jsme nabídku točit film Hurvínek a legendy staré Prahy. Byly na to peníze, byli na to sponzoři, a vypukl soud s dalšími dobráky z Plzně, co se rozhodli trošku si namastit kapsu z cizí práce. Soud jsme vyhráli, ale na jedenáct let se všechno zastavilo a projekt padl...

Teď, pravda, máme nějaké nabídky na projekt nový, ale je příliš vzdálený v budoucnosti a není dobré o něm mluvit. Bůh ví, jak dopadne. Jsem raději trošku opatrná.

Která je vaše nejoblíbenější postavička u vás v divadle? 
No, měla bych říct, že moje Mánička - tu mám ráda. Ale pochopitelně hlavním hrdinou, který všechno táhne, je Hurvínek - ten věčný rošťák. Málo platné, kladní hrdinové potěší, ale milí uličníci pobaví, a tak ty nejvtipnější věci píšu do úst Hurvínkovi, a ne Máničce.

A málo platné, i technologie loutky, ta výrazová škála možností, je ze všech loutek u Hurvínka nejpreciznější. Přitom výtvarně je to loutka velmi stylizovaná, jednoduchá, ale zároveň velmi účelná a výrazná. Jeho výtvarná zkratka je geniální a nejvíc mě baví.

Teď trošku od divadla, i když se nabízí spousta dalších otázek... Jak relaxujete, když máte všeho plné zuby?
Já už vůbec relaxovat neumím. Bohužel. Je to špatné, ale mám tolik hezkých i méně hezkých starostí s divadlem, že s ním večer usínám a ráno vstávám. Dokonce i můj nejoblíbenější relax, procházka s pejskem, je naplněná tím, že mám v kapse papír a tužku a zapisuji si, co mě v souvislosti s divadlem napadne.

Neumím už vůbec tu hlavu vypnout. Jediná pravidelná věc, kterou si dopřávám, je večerní poležení s knížkou v posteli. Ale vydržím to stejně maximálně pět minut. Občas chodím do divadel, velmi málo kdy se přinutím jít do kina, abych si udržela přehled a nežehrala na něco, co neznám, nebo co jsem neviděla. Ale ani tam už neumím usednout jako obyčejný divák, který se nechá unášet příběhem - spíš opět hledám nějaké paralely, poučení, v čem je to zajímavé, proč je to zajímavé, v čem mě to naopak nudí a proč. Zkrátka i zde hledám podněty pro svoji práci.

Procházky s pejskem... Jakého psa máte a jak se jmenuje?
Mám seniorku Dačinku, je to miláček, dvanáctiletá hnědá labradorka. Měli jsme ještě sedmnáctiletého kocourka, který nám loni umřel, tak jsme si přinesli domů dalšího. Jsme teď v seznamovací a lehce výchovné fázi a zdá se, že jsme kápli na toho pravého. Tak nám lítá po bytě bláznivá maličkatá a krásná kulička.

Krom toho má dcera malého králíčka, který je většinou u mě, takže mám o zábavu postaráno.

Jak Dačinka snáší kocoura diblíka?
Je to zatím trochu psychologický boj. Musíme ji daleko víc rozmazlovat a chválit, protože si na konkurenci těžko zvyká. A tak se nám po malých krůčcích daří, že ho zatím alespoň ignoruje, byť ne miluje. Pořád je to lepší možnost, protože jsme ze začátku měli trošku z jejích reakcí obavy. Je sice velice hodná, ale přece jenom vetřelci v domácnosti musela ukázat, kdo je u nás pánem....

Co vás, kromě politiky, spolehlivě vytočí?
Lidská zloba, závist, arogance, krutost i takové to české hulvátství.

A co vás spolehlivě potěší, zahřeje? Nějaká situace, kdy jste měla dobrý pocit, že jste si říkala: „Dneska bude dobrej den.“
Víte, já jsem přežila dost těžkou nemoc, kdy jsem musela myslet na to, že je náš život konečný a smiřovat se s tímto faktem, o kterém sice víme, ale nechceme si ho připustit. Když se mi podařilo všechno zvládnout, tak se ze mne stal jiný člověk. Já si dnes každý den uvědomuji jako dar. Z každého dne se snažím něco vytěžit a pokaždé je mi líto, když končí. Nikdy si neříkám: „Zaplať pánbůh, že je dnešek za mnou!“, protože vím, že dny jsou nenávratné. Dokážu se těšit z absolutních banalit, které řada lidí prostě mine, protože se na vše kolem dívám jiným úhlem pohledu.

Potěší mě sluníčko, potěší mě i déšť, zeleň stromů, potěší mě krásný keř. Ale spolehlivě mě dojímají zvířata. Od dětství zbožňuji psy. Je jedno, jestli je to nevábný podvraťáček nebo nějaký vyšlechtěný krasavec. Všichni mě dojímají tou svojí bezvýhradnou láskou, kterou projevují, i když mají doma takového pazdráta, že to není k pochopení. Když vidím pejska, tak mě to zahřeje u srdce. Takže vidíte, že těch krásných chvil zažívám mnoho, protože mi k nim stačí málo.

Radost mi udělá třeba i pěkný koncert. Před několika dny jsem byla například na krásném koncertě mé „úhlavní" kamarádky Hanky Křížkové. Zpívá věci blízké mému srdci. Její písně jsou spíše šansony, mikrodramata, malé herecké etudy. Což je takový můj svátek pro duši. I takové jsou mé krásné okamžiky.

Myslím si ale, že se život především skládá z drobných radostí. Když si jich umíte všímat, máte mnohem šťastnější život než člověk, který je nevidí a nechá se otrávit třeba špatným počasím.

Helena Štáchová

Narodila se v roce 1944. Po maturitě nastoupila do Divadla S+H jako elévka. Po roce odešla studovat na Divadelní fakultu AMU. Po absolvování této vysoké školy se v roce 1966 stala členkou divadla. Za rok nato převzala od Boženy Welekové interpretaci jedné z hlavních postav divadla - Máničky, která vznikla v roce 1930. Na rozdíl od svých dvou předchůdkyň začala po boku Miloše Kirschnera, který se stal také jejím partnerem životním, s interpretací cizojazyčných textů (německy, rusky, španělsky, italsky, anglicky, francouzsky, japonsky, čínsky). V roce 1971 s Milošem Kirschnerem vytvořili novou postavu, která se okamžitě stala další z kmenových postav divadla. Je jí paní Kateřina Hovorková - Mániččina bábinka. Tato postava dala Heleně Štáchové možnost rozšířit herecký part, který navazuje na tradici, kdy jeden herec vytváří současně dvě typově a věkově odlišné postavy. Helena Štáchová nepůsobí pouze v divadle, ale i v rozhlase, dabingu, televizi a společně s Milošem Kirschnerem natočila nesčetně gramofonových desek, kazet, a nyní v této činnosti pokračuje i s Martinem Kláskem při natáčení dalších CD a MC. Je autorkou scénářů pro divadlo, televizi, ale i zvukové nosiče. Napsala řadu her pro dospělé i pro děti. Některé z nich se hrály i v cizojazyčných verzích po světě. Své hry režíruje a několik let se starala o profil divadla ve funkci dramaturga. Po smrti Miloše Kirschnera byla jmenována do funkce ředitele divadla.

Divadlo Spejbla a Hurvínka projde v této sezoně rozsáhlou rekonstrukcí, proto ho případní zájemci budou moci do konce sezony navštěvovat na hostování v bývalém kině hotelu Pyramida, na adrese: Bělohorská 24, Praha 6 - Břevnov.


Přání Heleny Štáchové čtenářkám Ženy-in!

Chodíte do divadla? Líbí se vám Divadlo S+H? Myslíte si, že mají loutky dnešním dětem ještě co říct? Co byste popřáli Heleně Štáchové?

   
13.06.2008 - Rozhovory - autor: Jakub D. Kočí

Komentáře:

  1. avatar
    [12] Dášule [*]

    Naše děti milovaly Hurvínkovy staré pověsti. Hodně různých "hlášek" známe dodnes a stále se jimi častují.

    superkarma: 0 15.07.2008, 20:27:54
  2. [11] posp [*]

    koupila jsem před týdnem Hurvínkův rok a naše malá 3 létá Anička si ho pouští každý den a strašně se jí líbí až na to že neumí R tak říká HUDVínek celá naše rodina má ráda Hurvínka a spol.

    superkarma: 0 17.06.2008, 06:46:57
  3. [10] Samík97 [*]

    maat: Skupovy hry se musely líbit, protože nic pořádného pro děti nebylo.A taky- byli/-ly jsme mladí!

    superkarma: 0 14.06.2008, 02:48:45
  4. avatar
    [9] Mánička [*]

    A narazila jsem na super web pro Hurvínkology - tady je třeba mj. i původ toho jména - několik variant
    http://hurvinkuv.pinknet.cz/02/hurvinek.htm

    superkarma: 0 13.06.2008, 23:03:42
  5. avatar
    [8] Mánička [*]

    maat: https://www.i-legalne.cz/jnp/cz/obchod/album/S-S_H-S_H_Klasicky_Spejbl_a_Hurvinek_Josefa_Skupy.html

    Tady jsou teda myslím jen ty Užovky, ale spousta dalších jiných věcí se Skupou

    superkarma: 0 13.06.2008, 22:58:07
  6. avatar
    [7] maat [*]

    Já Hurvínka miluji dodnes a upřímně řečeno, nejlepší hry byly ty Skupovi.(Užovky,Ryby,Výlet na Lužnici)Máme je na kotoučovém magnetofonu, protože desky s rychlostí(72 nebo 78?) už nemáme na čem přehrát.Jen škoda, že právě ty staré záležitosti nelze sehnat.Sice by byly spíše pro dospělé , ale i my se chceme bavit a tohle byl skutečně inteligentní humor (od čeho máš tu bouli?Od žízně.Cože, bouli od žízně jsem ještě neměl.jak jsi k ní přišel?na louce se pásla kráva.Maje žízeň, poprosil jsem ji o trochu mléka, a vidíš, nedala mi nic, ačkoliv jsem její kubaturu odhadoval nejméně na 10 litrů...)

    superkarma: 0 13.06.2008, 21:34:27
  7. avatar
    [6] Libča [*]

    ja mam obrovske zivotni prani jit jednou do ceskeho divadla Spejbla a Hurvinka bohuzel je to casove pro me nemozne... o prazdninach je zavreno a jinak je to slozitjesi prijet

    superkarma: 0 13.06.2008, 15:55:27
  8. avatar
    [5] alko [*]

    Ten článek je děsně dlouhej. Nějak mi chybí čas a trpělivost...

    superkarma: 0 13.06.2008, 12:21:18
  9. avatar
    [4] Petunie [*]

    Vivian: prý kvůli té "neznámé" matce to měl být původně K+rvínek, ale autorovi to neprošlo, tak změnil počáteční písmeno . Slyšela jsem to kdysi snad v Českém rozhlase.

    superkarma: 0 13.06.2008, 09:54:51
  10. avatar
    [3] kosmokosmo [*]

    ta posrana politika ve vsem mi leze na nervy.......

    hezky rozhovor
    teda az na to.....moje deti ziji od malicka v prerii, ale kdo je Hurvinek vedi

    superkarma: 0 13.06.2008, 06:06:53
  11. avatar
    [2] Vivian [*]

    Škoda, že není on-line rozhovor. Mě by zajímalo, proč se Hurvínek jmenuje Hurvínek... A taky jak si představuje válku.

    superkarma: 0 13.06.2008, 02:43:32
  12. [1] Samík97 [*]

    Moc bych se přimlouvala o natočení hry "Hurvínek a ufoni"-byla jsem na něm se školáky a nadšení jsme byli všichni.Je to hra naplněná ryzí člověčinou-dceři paní Štáchové se velice povedla.

    superkarma: 0 13.06.2008, 01:05:34

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme