Magie

Helena Jahelková: Mám ráda netopýry, tak s nimi žiju

Helena Jahelková patří k těm z nás, kteří žijí tak, jak opravdu chtějí. Uprostřed lesa v malé osadě se svými milovanými netopýry a paní vubecnevlkovou. To je její dlouhosrstá společnice  z fotografie z rodu Československého vlčáka. Cvičitelka bojových umění, založením buddhistka, která si jde životem výrazně po ose, kterou si sama narýsuje. Její pracovní náplní jsou netopýři ve všech pádech a ohledech, ale když na ni přijde krize, sbalí se a vyrazí s batohem na zádech třeba... třeba do Japonska.

netopyrka

Je to ženská do nepohody, když s ní mluvíte, nemusíte přemýšlet, jestli to, co říká, tak opravdu myslí. Oplývá zvláštní silou prapůvodních žen, lesních lovkyň a statečných amazonek   

Máš zajímavou profesi, můžeš nám jí představit a povědět, co tě k jejímu výběru vedlo?
Mou profesí je (a doufám ještě nějaký čas bude) výzkum. A každý výzkum je zajímavý, pokud ho děláte se zápalem, ať už se jedná o růst buněk, historii země, archeologii nebo pátrání v lidské duši. U mne se jedná o způsob života letounů – netopýrů, vrápenců, kaloňů, megaderm, víkonosů... zkrátka jediných aktivně létajících savců, kterých je známo více než 1000 druhů. Ačkoli se zapojuji také do ekologických projektů, kde se zkoumá velikost jejich loviště a celková noční aktivita pomocí miniaturních vysílaček, mým hlavním zájmem je jejich komunikace a společenský způsob života. Co mne k ní vedlo? Rodiče mne vždy vedli směrem k přírodě – rostlinám i zvířatům, ačkoli jsou oba chemiky. Já jsem vždycky byla tak trochu samorost, a tak mi bylo líto „odstrčených zvířátek“, jako třeba vlka z pohádky o Karkulce, lišky z řady pohádek nebo netopýra z pohádky o Makovém mužíčkovi. Když jsem se v ní dověděla, že netopýři mají být oškliví a přibíjejí se na vrata, tak jsem je začala mít ráda tím více a dívala jsem se do knížek, co je vlastně na nich ošklivého. Poté mi do rukou přišla kniha „Létající savci“, a „můj osud“ byl zpečetěn.

Čtěte také:

 

Je těžké porozumět netopýrům?
To je spíše filozofická otázka: je těžké porozumět sám sobě? Svému dítěti? Bratrovi? Sestře? Kamarádovi? Člověku? Psovi? Kočce? Netopýrovi? Je to vlastně podobné. Hlavní je „nepřidávat tam sám sebe“. Respektive „přidávat tam sám sebe, jak nejméně to jde“. V trošku odbornější řeči by to znělo: „vyhnout se antropomorfizaci“, ale to se týká jen „polidšťování“. Důležité je dokázat najít rovnováhu mezi věcmi, co si myslíte, co předpokládáte, co jste schopni dokázat či vypozorovat, a jakou při tom uděláte chybu, ať se snažíte, jak se snažíte – zkrátka být vždy pohotově zbořit své vlastní představy o daném problému.

Samozřejmě se dá otázce porozumět i druhým způsobem, a to technickým – netopýři jsou noční živočichové, žijící skrytým způsobem života. Mnoho lidí je umístí do jeskyní nebo na půdy, a budou mít samozřejmě pravdu, ale toto se týká pouze některých druhů. Jiné se vyhledávají úkryty ve štěrbinách nebo dutinách stromů a stavení, za obložením, okenicemi nebo střešními taškami. Spolu komunikují hlasy, které z větší části zasahují do ultrazvuku, takže musíte mít speciální vybavení, pokud chcete studovat, co si zrovna „netopýr Franta“ s „netopýrem Tondou“ povídají.

Je ve Tvé rodině ještě někdo kdo sdílí lásku ke zvláštním tvorům jako ty?
Oni to nejsou zvláštní tvorové, oni jsou úplně stejnou součástí tohoto světa jako všechno ostatní. Lidé ve své řeči a bohužel často i v mysli vydělují na „užitečné“ a „neužitečné“, „zlé“ a „hodné“, „obyčejné“ a „zvláštní“... Když přijedu a mám s sebou nějakého hendikepovaného netopýra, o kterého je třeba se dočasně postarat, tak mi ho tolerují, ale horši je to s jejich náhradní potravou – moučnými červy... oni jsou totiž dost silný alergen a někomu stačí, aby kolem „moučňáků“ jen prošel a už ho začne svědit celé tělo a oteče.

 

A teď ti vlci, jak to máš s láskou k vlkům?
To bylo také odmala, psi (vlci) byli pro mne v dětství symbolem rodinné soudržnosti, smečky s danými zákony. Ale protože u nás v ČR v době mých studií se moc na vlcích nedělalo, protože zde jich žilo pár v příhraničních oblastech, zvítězili na celé čáře netopýři. Teď, s pořízením československého vlčáka, který vznikl křížením německých ovčáků a čtyř vlků, se můj zájem o vlky obnovuje, ačkoli dosud ne na profesionální úrovni. Určitě by bylo třeba pro mne zajímavé studovat jejich vokalizaci a výrazy – rozdíly mezi vlkem-vlčákem-německým ovčákem (pracovní linie, exteriérová linie) v různých situacích. Bylo by dost těžké odfiltrovat spoustu ovlivňujících faktorů, ale to je tak při každém „experimentu“. Takže zatím je to tak, že si akorát čtu o vlcích...

Řekni mi, s tím, čím se zabýváš, není nemožné najít protějšek, který by to rád sdílel? Já mám například trochu potíže... mimo jiná zvířata bych strašně chtěla žít v blízkosti včel, na to mi můj přítel pověděl, že se mu zamotávají do vlasů.
Nejde jen o netopýry, jde o celkový přístup  k životu. Asi jsem moc náročná – mám ráda tvrdou postel, čerstvý vzduch, skromné jídlo, rovnost v partnerství, a přesto aby muž zůstal mužem a žena ženou...netopýr

Teď jestli můžeme k Japonsku, ty ses v určitém čase vydala do Japonska, co tě tam táhlo?
Odjela jsem tam po ukončení disertace, potřebovala jsem se vším seknout a vyčistit si mozek. Takže jsem se tam toulala tři měsíce po horách, vždycky zajela vláčkem k národnímu parku, pak busem nebo pěšky nebo stopem jak to šlo a vzhůru na cestu. Je pravda, že po prvotním dvoudenním bloudění v Minakami, kde jsem se rozhodla jít „cross country neboli nazdařbůh určitým směrem“ stejně jako u nás doma, jsem postupovala už jen tam, kde cesty byly značené, respektive prosekané. Je fakt, že za ty dva dny se má technika prodírání se bambusem zcela jistě zlepšila, ale poznat z Japonska jen bambus, bambus, bambus se mi zas tak úplně nechtělo. Přespávala jsem tam buď pod širákem, nebo v horských chatičkách „jama-no-koja“, které jsou postaveny pro poutníky v některých parcích jako úkryt před nepřízní počasí a jsou v různém stavu novosti i rozpadlosti. Jen párkrát jsem přespala v hostelu pro studenty. Japonsko mne táhlo od té doby, co jsem si přečetla v dětství knihu Prázdné zrcadlo, která pojednávala o Evropanovi v japonském zenovém klášteře. Když k tomu připočtete zájem o „japonská“ bojová umění a způsob meditace školy Sótó, pak byla volba jasná. „Japonská“ jsou v uvozovkách, protože všechno se vyvíjí a prochází skrz různé země, každý si k tomu něco přidá...

A jak se máš v této chvíli?
To bych ani neměla prozrazovat, ale v současné chvíli podobně jako řada lidí: NESTÍHÁM, MÁM VÍCE JAK ROČNÍ SKLUZ! :)  Je fakt, že se můžu vymluvit na boreliózu, při níž tělo ani mozek nepracuje tak, jak byl člověk zvyklý... ale já bych se radši nevymlouvala.

Zaujal vás rozhovor? Pak budete určitě znát odpověď na naši otázku:

Kolik druhů letounů - aktivně létajících savců (netopýrů, vrápenců, kaloňů, megaderm, víkonosů aj.) je známo?

Možnost%
přes 100 druhů4,8
přes 500 druhů24,5
přes 1000 druhů70,7

Čtěte také:

   
22.10.2013 - Magie - autor: Klaudie Lišková

Komentáře:

  1. [6] karimatka [*]

    přes 500

    superkarma: 0 29.10.2013, 10:17:18
  2. [5] Leena [*]

    Zajímavej rozhovor, klidně s touhle paní můžete udělat nějaký pokračování Sml67

    superkarma: 0 27.10.2013, 21:47:09
  3. avatar
    [4] Suzanne [*]

    Moc zajímavá ženská Sml67

    superkarma: 0 22.10.2013, 18:20:48
  4. [3] Lida 1 [*]

    Ten pes je nádherný

    superkarma: 0 22.10.2013, 17:03:35
  5. [2] Aesinka [*]

    Ten pes je nádherný.

    superkarma: 0 22.10.2013, 13:43:42
  6. avatar
    [1] gerda [*]

    Smekám pomyslný klobouk, na tohle bych si nikdy netroufla. Díky za seznámení s tak silnou osobnostíSml67

    superkarma: 0 22.10.2013, 08:41:47

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie