Je známá díky vzpomínkové knize o svých bratrech Karlovi a Josefovi s názvem „Moji milí bratři“. Málokdo ale ví, že i ona měla literární ambice a že tato kniha není jediným jejím dílem, i když určitě tím nejznámějším. Jako jediná ze sourozeneckého tria sice přežila válku, ale poválečné osudy této inteligentní a přívětivé dámě nemusí nikdo rozhodně závidět…

Narodila se v roce 1886 jako nejstarší ze sourozenců v Hronově, ve mlýně, který patřil rodičům její, tehdy dvacetileté matky Boženy. Tam se narodil o rok později i její bratr Josef. Normálně ale bydleli Čapkovi v Malých Svatoňovicích, kde byl pan Čapek báňský a lázeňský lékař.

HelenaChtěla se stát klavíristkou, rázná maminka Čapková ovšem rozhodla jinak. Poslala ji na studie na brněnskou Vesnu, aby získala vzdělání, které se jí bude hodit do manželství. Jednou ji v Brně doprovázel z plesu o třináct let starší právník a politik František Koželuh. A rovnou ji požádal o ruku. A osmnáctiletá Helena? Kývla! Nejspíš toužila uniknout z domova. Maminka totiž nepokrytě nadržovala nejmladšímu mazánkovi Karlovi.

Helena zůstala v Brně, stala se z ní vzorná manželka a matka dvou dcer a ve volných chvílích začala psát. Nejspíš ji k tomu přivedl příklad obou bratrů, v té době majících už své literární začátky za sebou. Ve své tvorbě čerpala především z vlastních zážitků. V knižní prvotině Malé děvče vylíčila očima dítěte své dětství a mládí na venkově, tématem druhé knihy s názvem Kolébka je mateřství a poté napsala dokonce román O živé lásce. Na grafické úpravě knih se podílel její bratr Josef. Psala také do časopisů. Pak se literárně odmlčela…

Helena ČapkováKdyž ve čtyřiceti letech náhle ovdověla, odstěhovala se z Brna na pražské Vinohrady, kde si v blízkosti dvojvilky svých bratrů pořídila také dům. Pak se seznámila a provdala za diplomata Josefa Palivce, který působil ve službách ministerstva zahraničních věcí zejména v Paříži. Byl také literárně činný – psal básně, povídky a překládal.

V době okupace se oba manželé otevřeně postavili proti nacismu, pomáhali lidem emigrovat, šířili ilegální tiskoviny, předávali důležité informace do ciziny. V té době povzbuzena manželem začíná Helena vzpomínat na své dětství a bratry a pomalu se rodí kniha Moji milí bratři.

V lednu 1945 byl ale Helenin manžel gestapem zatčen, krutě vyslýchán a týrán. Nikoho neprozradil. Ještě hůř však bylo po válce a zejména po únoru 1948. Bratři Čapkové jsou na indexu, Josef Palivec, který se netajil svými protikomunistickými názory, poslán z diplomatických služeb do výslužby a brzy do vězení. Dokonce jej chtěli udělat hlavou protistátní skupiny, ale pak si místo něj vybrali Miladu Horákovou. Mučili ho hůř než nacisti za války – budili ho například co deset minut a on musel vstávat a hlásit se! Nic nepřiznal. Co taky, když byl nevinný. Taky odmítal papouškovat předepsané texty.

Nakonec ho odsoudili k dvaceti letům vězení, konfiskaci veškerého majetku a vysoké finanční pokutě. Perzekuována byla celá rodina a Helena Čapková se dostala na hranici bídy.

Byla to ale odvážná žena. Nevzdala se a za svého manžela bojovala. Psala třem prezidentům – Gottwaldovi, Zápotockému i Novotnému, psala i Martě Gottwaldové. Žádala o milost či podmínečné propuštění. Marně. Nakonec dosáhla díky petici, pod niž získala podpisy dvaačtyřiceti spisovatelů, alespoň toho, že prezident Zápotocký snížil jejímu manželovi trest na deset let a prominul zbytek finanční pokuty.

Manželova návratu z vězení se sice dočkala, ale krátce nato v listopadu 1961 tato statečná žena umírá. Díky průtahům v nakladatelství se ani nedožila vydání své nejslavnější knihy Moji milí bratři. Ta byla silně cenzurována a vyšla v roce 1962 pár měsíců po její smrti …

Foto: Wikipedia

 

I o těchto zajímavých ženách jste si mohli u nás přečíst:

Reklama