Bulvár

Heidi Janků: Jsem nadprůměrná parkovačka



Narodila jsem se v muzikantské rodině. Maminka hrála a učila hru na violoncello, otec zase na pozoun a dechové nástroje. Od první třídy jsem navštěvovala lidovou školu umění, kde mně profesorka zpěvu, paní Klausová, naučila všemu, co používám dodnes. Mimo sólového zpěvu jsem chodila i na sborový zpěv, klavír a pohybovou výchovu. Asi od sedmé třídy jsem začala zpívat a tancovat ve folklórním sboru a natočila své první nahrávky v ostravském rozhlase s cimbálovkou Lučina. I když jsem deset let zpívala pouze klasický repertoár v klasickém podání, na gymnáziu jsem se začala věnovat moderní muzice a zpívat s různými kapelami na zábavách. S kamarády jsme tenkrát sestavili študáckou kapelu, která však neměla dlouhého trvání. Zanikla, ale brzy po tom vznikla nová a tak to šlo stále dokola. Ráda na to vzpomínám. Ve třetím ročníku jsem začala zpívat s kapelou Proměny, což byl bývalý Majestic, s nímž začínaly Marie Rottrová a Věra Špinarová. Vystupovala jsem s ní několik sezón. Často jsme hrávali v porubském kulturním domě. Mezitím jsem ještě působila v divadelním sboru Alternativa, který tvořili studenti Vysoké školy báňské z Ostravy. Těsně před maturitou jsem náhodou zjistila, že tehdy populární Pavel Novák pořádá konkurs na zpěvačku, aby mohl se svou novou kapelou „Proto“ vycestovat do obou polovin Německa, kde měl hrát v barech a klubech. Konkurs jsem vyhrála, a tím začalo mé profesionální zpívání. Po dvou měsících jsme se vrátili a na jednom společném vystoupení na ostravské Černé louce mě uviděl Ivo Pavlík. Zanedlouho se mi ozval, zda bych nechtěla zkusit kariéru sólové zpěvačky. Stalo se to v roce 1982 a bylo to osudové setkání. V letech 1982 až 1990 jsme měli vlastní kapelu „Supernova“. Pracujeme a žijeme spolu dodnes.

- Z knihy Slavičí osudy

    Datum narození: 23. listopadu 1962
    Znamení: Střelec

Ptám se na to každého Střelce, se kterým dělám rozhovor: Jste střelená?
Jsem. Narodila jsem se sice první den ve znamení Střelce a veškeré charakteristiky uvádějí, že bych měla mít v sobě i kus Štíra. Ale kdykoli jsem četla právě podobné charakteristiky, tak jsem zjistila, že jsem opravdu střelená. Jsem Střelec, ze Štíra nemám vůbec nic. A asi jsem i střelená, jinak bych nedělala to, co dělám.

Jak se bráníte zimním chorobám?
Těm se neubráním. Co se týká nachlazení a viróz, tak těm se bráním tak, že v říjnu navštívím pana doktora, který mi dá injekci proti chřipce. Nicméně si myslím, že obyčejným virózám z chladu, nebo z toho, když na vás někdo kýchne, se neubráníte. Jednou za zimu a jednou za takové to přechodné období holt zpívám nachlazená, takže to vystoupení pak není nic moc. Vitamíny mi na to nepomáhají, asi je to i fyziognomií mého tělíčka, že nejsem dost odolná, anebo pro sebe prostě nedělám dost.
A je pravda, že z mikrofonu, který si občas půjčuji s kolegy nebo i s dětmi, se občas dostávají nepěkné nemoci - tomu se nelze ubránit.

Když jste nachlazená a zpíváte, co děláte, když se vám chce pčíknout?
Jeviště je zázračná záležitost, zapomenete na všechno. Akorát vám nefungují hlasivky jako normálně. Nepamatuji se, že bych si na jevišti někdy pčíkla. Občas, když vystupuji venku, rozhýbu to a zahřeji se, tak mi teče z nosu, ale to normálně přiznám a vysmrkám se.
Na jevišti prostě na všechny choroby rázem zapomenete, zvláště když je dobrá zpětná vazba od lidí.

Co děláte, když se slyšíte v rozhlase. Třeba, když sedíte někde v kavárně a hrají vás?
Dělám, jako že to nejsem já (smích).

Všichni kolem koukají a ukazují...
To se mi moc nestává - mě zas tak často nehrají, takže s tím takové problémy nemám. I když poslední dobou slýchávám, hlavně od známých, že mě slyšeli někde v rádiu. To mě na jednu stranu velmi těší, ale na druhou stranu jsem člověk velmi kritický a všechno, co natočím, tak už druhý den nemohu slyšet. Vždycky si řeknu: „Ježišikriste, to jsem měla natočit úplně jinak!“

Takže sama sebe neposloucháte?
Úplně nejhorší stavy jsou pro mě ty, kdy točíme několik věcí najednou a pak si je musím poslechnout. Říkáme tomu „trestný poslech“, minimálně hodinu dokolečka musím nahrávku pořád poslouchat, abych zjistila, co se tam dá ještě upravit, než se to vydá. Chlupy se vždycky najdou - vydávají se i věci, u kterých si člověk není stoprocentně jistý. Je to práce, která se nedá udělat úplně stoprocentně. Každý den se člověk někam posouvá, každý den by to udělal malinko jinak, každý den je jinak naladěn, má jiné dispozice a indispozice.
Takže sama sebe nemohu poslouchat. Vůbec nejhorší trest jsou pro mě moje staré nahrávky - dívat se na to, co jsem prováděla pře dvaceti, pětadvaceti lety. Když manžela štvu, tak mi vždycky vyhrožuje: „Že ti pustím DVD s tvými prvními nahrávkami.“

Když jsem slyšel svůj hlas z nějaké nahrávky, byl jsem v šoku - říkal jsem si: „To přece nejsem já, takhle nemluvím.“ Jste se svým hlasem spokojená?
Nejsem. Souvisí to i s tím, že jsem k sobě hodně kritická. Myslím si, že občas zní hezky, ale barva není až tak nosná a příjemná, aby se zalíbila všem, abych měla nejširší okruh posluchačů a fanoušků. Mám velmi specifický ječák, někdo tomu říká žiletky. Když do mikrofonu zaječím, je to chvilkami až nepříjemné.
Jak stárnu, snažím se to eliminovat, ale na jevišti se tomu někdy holt neubráním. Ve studiu si to hlídám, aby byl výsledek příjemnější, hlas se dá samozřejmě i malinko nabarvit, aby to tolik neřezalo Se svou barvou ale nejsem spokojená, ale nic s tím nenadělám, holt jsem se tak narodila.

Barva hlasu se nedá změnit?
Dá se vycvičit určité cítění k muzice, intonace, technika, ale s barvou nic nenaděláte.

Písnička Když se načančám je takový váš evergreen. Prozraďte mi, jak dlouho se ráno čančáte?
Dneska to šlo docela rychle. Přijeli jsme dost pozdě v noci a spal u nás vnuk, takže tolik času na čančání nebylo. Tím, že už se znám opravdu dlouho...

Každé ráno kouknete do zrcadla a zase jste tam vy...
(Smích) Zase jsem tam já. Už šestačtyřicet let - to je strašné... Takže už se znám a když se na sebe podívám do zrcadla nenačančaná, tak vím co na sebe naplácat, abych mohla mezi lidi. Může mi to trvat čtvrt hodinky, dvacet minut i s ranní hygienou.
Ale je pravda, že si mezi lidi moc netroufnu jít nenačančaná. Manžel mi vždycky ráno říká: „Nalič se, ať tě nemusím představovat.“ Na vystoupení se umím líčit i hodinu. Když jdete na jeviště, musíte toho na sebe naplácat víc, světla to sežerou. Ale ranní čančání mezi lidi nepřeháním, přesto bez něj nejdu ven.

Když už jsme u toho rána, jste skřivan nebo sova?
Spíš sova, ráno je pro mě tristní. Můj muž ráno odchází pro noviny a čerstvé pečivo. Já nevím, jak vaše žena, ale já jsem po ránu dost nekomunikativní a nevrlá.

To jsou všechny Ostravačky...
Já myslím, že ne jen Ostravačky, to jsou všechny ženské. Ale tím, jak můj muž ráno jde na půl hodinku ven, mám čas se otřepat, připravit něco na stůl a když se vrátí, tak už jsem opravdu procitnutá a naladěná tak, že s ním mohu i mluvit. Když mě ale někdo vytáhne z postele, tak nemluvím a jsem protivná.

Jste z muzikantské rodiny, muzicírujete si doma?
Ani ne, my té muziky už máme kolem sebe tolik... Pro nás je to práce, která nás baví. Muzicírujeme, když děláme novou píseň, vymýšlíme, pouštíme si to stále dokola, ale že bychom si u Vánočního stromečku zahráli koledy a sami si je zazpívali, to ne. Odpočineme si, když jdeme do přírody.

Takže hudbu ani pro potěšení neposloucháte?
Když uklízím, tak si pustím své oblíbence, abych měla nějakou kulisu. Nedávno jsem našla na satelitu program, kde hrají hodně staré, až romantické hity - to se mi docela líbí. Když si pustím MTV, tak už tomu pomalu přestávám rozumět, taková muzika už mě nepotěší. Archiv je doma velký, je kam sáhnout pro konkrétní věc k poslechu. Už jsem to ale dlouho nezažila, abych si jen sedla a pustila si nějaké album jenom k poslechu - to už asi ani neumím.
Vlastně ano, umím to v autě. My jsme hodně na cestách, takže v autě hodně posloucháme, děláme si vlastní výběry, při kterých si i zazpíváme, aby nám cesta rychleji uběhla. V autě beru hudbu jako potěšení, doma si ale intimko při hezké muzice a svíčce neudělám.

Irituje vás, když slyšíte někoho hrát nebo zpívat falešně?
Neirituje, nevyletím hned a ani mu to nejdu říct. Myslím si, že to je lidské a patří to i na jeviště, protože pak se teprve ukáže, že tam nestojí robot, ale člověk. Každý má své chyby. Když se mi to stane, tak mě to přirozeně mrzí, ale nejsem pak na nervy Nemám absolutní sluch.
Samozřejmě, když někdo zpívá falešně na jevišti, neslyší to a je šťastný, tak je to úžasný zážitek (smích). Když se to ale nepovede nějakému profesionálovi a je na něm vidět, jak trpí, tak je mi ho líto, protože tuším v jaké pozici se zrovna nachází - trpím s ním

Zeptám se vás na hudební žánr - který se vám vyloženě líbí?
Protože jsem začínala jako taková novovlňácká romantická rockerka, tak mě tenhle styl stále docela baví a musím říct, že dokonce občas zajdu na nějaký koncert, abych zjistila, kam se to ubírá a jak to teď ty mladé krásné holky dělají.
Co mě vzalo za srdce, byl pražský koncert Pink. Anastacia je také dobrá, ale to, co dělá Pink, je přesně muzika, která se mi moc líbí. Kdybych byla mladší a v jiné pozici, tak bych ji možná začala dělat. Líbí se mi i, že Pink jde na doraz, není to umělé. Na konci koncertu bylo slyšet, že už nemůže, to bylo pro mě neuvěřitelně sympatické.

A který ráda nemáte?
Nerozumím typické černošské R´N´B muzice, i když jsou tam občas krásné písně, nechápu formu, nechápu stoprocentně to, co zpívají. Nevím, jestli je to postavené na textech nebo na filozofii černochů - nerozumím tomu. Neříkám, že se mi to nelíbí, myslím, že není muzika, která by se mi vyloženě nelíbila. Tvrdé pakárny mi už nepřísluší hodnotit, vzhledem k mému věku U R´M´B je mi vlastně i líto, že tomu nerozumím.

Jste patriotka?
Vždycky jsem si myslela, že nejsem, ale jsem. Včera jsem si to uvědomila, když jsem zpívala v Ostravě před zaplněným náměstím a zjistila jsem, že jsem jejich a oni jsou moji. Já v Ostravě bydlela šestatřicet let, to se nedá vymazat. Praha je nádherná a já už se cítím doma v ní, ale do Ostravy jezdím hrozně ráda a napořád zůstanu v srdci Ostravačkou.
Jsem patriot i na celou Českou republiku.

Když jste bydlela ještě v Ostravě, zanadávala jste si občas na Pražáky?
Ne, i když v naší branži je centralizmus vidět a cítit strašně. Když jsem bydlela v Ostravě, tak jsem nezavadila o práci, stále jsem jezdila za prací do Čech a do Prahy - nikdy jsem nepocítila žádnou řevnivost, až do doby, kdy jsme se sem přestěhovali My se tomu dlouho bránili a všichni nám říkali: „Jste hloupí, že už dávno nebydlíte v Praze.“ Tak jsme to udělali a tři roky jsme se nemohli vůbec chytit, protože všichni ti, co nás k přestěhování ponoukali, najednou přišli na to, že jim tady začneme vlastně brát práci. Po třech letech se to nějak utřepalo a začalo vyvíjet tak, že teď mám fantastickou práci tady i v Ostravě. Ale nikdy jsem na Pražáky nenadával, naopak mě iritují Moraváci, kteří sem přijedou a hned říkají: „No ti jezdí hrozně.“

V Praze se nejezdí hrozně?
Naopak, v Praze se jezdí strašně ohleduplně. Každý Pražák ví, že se do špatné situace na silnici může dostat i on. Ostraváci nebo lidé z malých měst nezapomínají na křivdy - strašně těžce je nesou, mají to stále v sobě a už nikdy se tomu člověku neotevřou Ti co bydlí v Praze nebo v jakékoli metropoli, jsou zvláštní v tom, že jsou mnohem víc splachovací. Zní to možná povrchně, ale v dnešním světě je zbytečné, užírat se malichernostmi. Stejně s tím nic neuděláte a berete si energii jenom sám ze sebe.

Řídíte ráda?
Moc.

Kdo řídí častěji, vy nebo manžel?
Teď už já. Dřív to bylo obráceně, manžel byl můj dvorní řidič, teď se to už obrátilo. Cesty si užíváme a musím říct, že tím, jak jezdíme pořád spolu, tak v autě vymýšlíme i nové písně a aranže - cestování autem nás vyloženě inspiruje.

Co nejhoršího se vám stalo za volantem?
To se nestalo mně, ale mému bráchovi, který se za volantem zabil. Nezabil se sám, stopnul si auto, které se nabouralo a jediný on nepřežil. Je to už dávno, ale mám to pořád v podvědomí, tak se snažím jezdit bezpečně. Na plyn šlapu jen v momentě, kdy vím, že nikoho neohrozím. Jsou ale situace, které neovlivníte, čeští řidiči jsou hodně agresivní.

A vy sama už jste se někdy nabourala?
Musím zaklepat, že žádnou vážnou bouračku jsem nikdy neměla. Vždycky jsou to jenom nějaké dveře nebo blatník... Měla jsem jedno období, kdy jsme dvakrát po sobě nabourala, jednou zezadu, jednou zepředu, ale vždycky na parkovišti. na svou obhajobu ale musím říct, že to bylo v době, kdy jsem manžela odvezla na bypass a byla jsem z toho docela vyklepaná. Přímo v den, kdy jsem ho odvezla, jsem jela zpívat na autosalon do Liberce, tam se mě ptali, jaká jsem řidička. Řekla jsem že úžasná. Když jsem z toho vystoupení odjížděla, tak jsem nacouvala do veřejného osvětlení a totálně zrušila zadek auta (smích).
Nechala jsem to hned opravit. Když se manžel po týdnu vrátil, tak nic nepoznal. Ale nakonec to zjistil, když přišel dopis z pojišťovny.

Takže vás nakonec prokoukl?
Nakonec jsem musela jít s pravdou ven.

Říká se, že ženy neumí parkovat, jak jste na tom vy?
Není to moje nejsilnější stránka, i když si myslím, že jsem spíš nadprůměrná parkovačka. Je to i praxí a tím, že jsem dvakrát úplně zrušila zadek auta. Od té doby mám na všech autech parkovací systém, vepředu i vzadu, takže mi to pípá, abych do ničeho nenarazila.

Jaká je vaše oblíbená mužská vůně?
Můj muž nemá až tak vyhraněný vkus na vůni. Ráno jich na sebe vždycky naplácá několik a z toho vznikne nějaká taková esence. takže musím říct, že jste mě dostal, oblíbenou vůni na chlapovi nemám. On jich má tolik, že se ani nepamatuji, které má - vždycky mě nechá čuchnout a já mu řeknu to ano nebo ne.
Ale nemám ráda těžké vůně, takže jakákoli pánská i dámská vůně musí být pro mě odlehčená a čistá.

Vy jste s manželem už spoustu let, dalo by se tedy říct, že jste taková pravá láska. Jak to člověk v sobě pozná - jak jste to vy poznala, když jste se potkali?
U nás to bylo trošičku komplikované v tom, že Ivoš byl ženatý. Do toho měl ještě dlouhodobý vztah s jinou paní a když jsme se poznali, tak se mnou chtěl spolupracovat jen jako se zpěvačkou První, co mi řekl, bylo, že se budeme stýkat jenom na profesní bázi a nebudeme do toho montovat soukromý život. Já taky byla vdaná, takže jsem tomu byla ráda. Postupem času, jak jsme spolu byli denně, poznávali se, tak to narůstalo, narůstalo, narůstalo... Až to narostlo v cit a já si uvědomila, že je to přesně ten chlap, kterého hledám.
Měla jsem trošku komplikovaný vztah se svým otcem, takže jsem asi trochu podvědomě hledala někoho, kdo by mi toho tátu trochu suploval. Nevyhledávala jsem to, ale vždycky jsem nějak tíhla k starším mužům.
Do toho ten cit. Navíc Ivoš byl úžasná osobnost, když jsem ho poznala... Prostě to bylo jako ozubená kolečka, která do sebe zapadla. Ale rozhodně žádná láska na první pohled - to ne vyvíjelo se to několik měsíců. Možná že tím, jak to dlouho startovalo, tak to i teď dlouho drží.

Co popřála Heidi čtenářkám Ženy-in?

Jak se vám Heidi líbí? Je vám sympatická? Vzpomenete si na některou její písničku? Je něco, co byste chtěla Heidi popřát?

   
31.10.2008 - Rozhovory - autor: Jakub D. Kočí

Komentáře:

  1. avatar
    [29] Eva_CZ [*]

    *Heidi

    superkarma: 0 02.11.2008, 00:31:16
  2. avatar
    [28] Eva_CZ [*]

    Tech chyb v clanku... Haidi neznam a jako zpevacku ji vubec nemusim, ale muj tata byvaval kamarad Ivo Pavlika.

    superkarma: 0 02.11.2008, 00:30:52
  3. avatar
    [27] femme [*]

    tuhle ženskou fakt nemusím a možná je to i proto, že nám před pár lety obouchala dveřmi svého auta dveře našeho tehdy nového auta a ještě byla děsně arogantní, když se manžel ohradil

    superkarma: 0 01.11.2008, 22:02:05
  4. [26] FAXÍK [*]

    moc hezké přání ženám-in

    superkarma: 0 01.11.2008, 13:00:18
  5. [25] 7kraska [*]

    jako zpevacka mi sla dycky na nervy, ale jinak je mi sympaticka...a vlastne pro mne ztelesnuje soubyznys 80. let v Cesku...si pamatuju na jeji vystoupeni na Mustku v takovem vyvysenem ringu, jak hazela nohama nahoru a mela na sobe zlute minisaticky - pro mne tehdy neco neprijatelneho, ja chodila na Rockfest a Vokalizu...akorat nevim, co furt ma s tim manzelem, aby se s nej nepotento - to se ho tak boji? a proc ho zminuje v kazde odpovedi? ma s nim asi nakej patologickej vztah....a taky by furt nemela rikat, ze je stara a ze se neco k jejimu veku nehodi, kdyz vypada uz 30 let porad stejne...to ma z toho, ze zije se starym dedkem

    superkarma: 0 01.11.2008, 04:25:42
  6. avatar
    [24] Krustýna [*]

    Heidi mám ráda, nejvíce se mi líbí duet s V. Patejdlem Ztracený ráj. Popřát bych jí chtěla ať jí to dál zpívá, ať máme co poslouchat.

    superkarma: 0 31.10.2008, 21:10:56
  7. avatar
    [23] kareta [*]

    Meander: HA!! To by bylo další využití

    superkarma: 0 31.10.2008, 14:33:59
  8. avatar
    [22] Meander [*]

    kareta: Přítel hasič těm tyčím říká srnolam

    superkarma: 0 31.10.2008, 14:23:09
  9. avatar
    [21] kareta [*]

    Midsummer: skoro jsem se URAZILA, jsem dnes nějaká nedůtklivá Taky máš omlácené blatníky? Já bych potřebovala takové to velké obrněné auto s tyčema místo nárazníků

    superkarma: 0 31.10.2008, 13:50:21
  10. avatar
    [20] Midsummer [*]

    kareta: Se hned nerozčiluj: já jsem taky opravdu dobrý řidič. Opravdu dobrý řidič

    superkarma: 0 31.10.2008, 13:46:25
  11. avatar
    [19] kareta [*]

    Midsummer: kdo nic nedělá, nic nezkazí

    superkarma: 0 31.10.2008, 13:42:47
  12. avatar
    [18] Midsummer [*]

    kareta: Rain Man byl taky opravdu dobrý řidič. Opravdu dobrý řidič...

    superkarma: 0 31.10.2008, 13:40:26
  13. avatar
    [17] átéčko [*]

    valesovavera:Včera jsem byla v Novém Jičíně

    superkarma: 0 31.10.2008, 13:28:59
  14. avatar
    [16] valesovavera [*]

    Heidi se mě líbí.Její manžel bydlel v Novém Jičíně kde bydlím i já.Moje maminka ho znala jako malého chlapce ,proto že učila na místní LŠU.

    superkarma: 0 31.10.2008, 13:12:10
  15. avatar
    [15] kareta [*]

    jsem taky taková sqělá řidička, pokaždé, když to o sobě někomu osobně sdělíM,. odřu si NA VLASTNÍ ZAHRADĚ pravý blatník při couvání
    Heidi vypadá báječně, ale jako zpěvačka mi nesadí- asi jako žádná česká zpěvačka či zpěvák

    superkarma: 0 31.10.2008, 13:07:13
  16. avatar
    [14] gerda [*]

    Díky za pěkný rozhovor, jen bych chtěla upozornit, že holt ve smyslu "prostě", se nemůže psát s "d", poněvadž hold je něco jako ovace, oslavné zpěvy a tance....

    superkarma: 0 31.10.2008, 13:02:03
  17. avatar
    [13] Suzanne [*]

    Umí moc dobře zpívat, vypadá skvěle. Ale jak píše Meander ...

    superkarma: 0 31.10.2008, 12:08:38
  18. avatar
    [12] Meander [*]

    Kdyby jí někdo zakázal ty syntíky a udělal pořádný aranže, to by se teprve vidělo, že fakt umí zpívat

    superkarma: 0 31.10.2008, 11:05:46
  19. avatar
    [11] Evikus [*]

    átéčko: Tohle vím naprosto jistě

    superkarma: 0 31.10.2008, 11:00:49
  20. avatar
    [10] MEK [*]

    když se načančám,když se načančám,když se načančám

    superkarma: 0 31.10.2008, 10:36:06
  21. avatar
    [9] átéčko [*]

    Evikus: Nikdy neříkej nikdy.

    Ona má i klady. A mnoho.
    Je krásná, přitažlivá, má šarm, umí zpívat, je vtipná, je vyrovnaná, klidně zveřejní svůj věk(!!!!) a s tím svým Ivem Pavlíkem dokázala vydržet fakt dlouho!!!

    superkarma: 0 31.10.2008, 10:18:42
  22. avatar
    [8] Žábina [*]

    Šla jsem jenom na chvíli....šla jsem jenom na chvíli se rozptýlit...a je z toho ráno
    z touto písničkou jsem se za svých mladých let mohla téměř ztotožnit , vůbec mi její texty byly šité jako na tělo
    měla jsem ji moc ráda
    nedávno jsem našla zapadlou její kazetu a v autě si jí pustila...ty písničky mají skvělou melodii a jdou poslouchat stále

    superkarma: 0 31.10.2008, 09:25:09
  23. [7] Anai [*]

    Moc mi sympatická není, ale vysloveně protivná taky ne - vzpomínám si je na tu písničku o načančání

    superkarma: 0 31.10.2008, 09:17:59
  24. avatar
    [6] Evikus [*]

    Do vztahu se ženatým chlapem, co má ještě k tomu nějakou bokovku, bych teda fakt nešla

    superkarma: 0 31.10.2008, 08:31:40
  25. avatar
    [5] átéčko [*]

    schnaxy: a: Jsem fotka barevná, mě stvořil fotograf.... já nezestárnu, na hladkém těle svém....

    superkarma: 0 31.10.2008, 08:07:42
  26. [4] schnaxy [*]

    Heidi se mi vždycky moc líbila jako žena,její písničky moc neznám,až na tu jednu "Když se načančán" je mi moc sympatická a přeji hodně zdraví a štěstí,lásky a harmonie.

    superkarma: 0 31.10.2008, 08:04:22
  27. avatar
    [3] átéčko [*]

    Heidi se mi líbí hodně moc
    Je mi sympatická víc, nežli jiné zpěvačky. Mám ráda holky se smyslem pro humor
    Vzpomenu, nedávno jsem si stahovala všechny její písničky. jen jednu nemůžu sehnat
    Přeju jí štěstí a zdraví

    superkarma: 0 31.10.2008, 08:02:14
  28. avatar
    [2] *modrá [*]

    nelíbí, není, Když se načančám a Fotka, hodně štěstí

    superkarma: 0 31.10.2008, 07:54:49
  29. avatar
    [1] dajdada [*]

    Heidi mám moc ráda . Její písničky mne vrátí zpět do mých xx let. Přeji jí hodně moc energie, zdravíčka i štěstíčka .

    superkarma: 0 31.10.2008, 07:25:17

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme