Z domu jsem odešla v pravý čas. Neplánovala jsem to a vždycky jsem myslela, že do třiceti budu bydlet u našich. Jenže člověk míní…znáte to…

Bylo mi čerstvých třiadvacet, když jsem se seznámila se svým manželem. Nebyla jsem slepě zamilovaná, spíš jsem do toho šla s tím, že by to třeba po všech těch známostech, kdy všechno stálo za prd, mohlo fungovat. Bláznivě jsem se zamilovala až potom, co jsme spolu už byli nějakou tu dobu…

Po dvou měsících chození přišel můj drahý s návrhem bydlení s tím, že jeho kamarád pronajímá 1+1. Do té doby mě nic takového ani nenapadlo. Nedokázala jsem si to představit, protože jsme s rodiči a mladším bráchou dost drželi při sobě a vzhledem k tomu, že jsme bydleli v 2+1, kde jsme o sebe neustále zakopávali, bylo těžké představit si, že by tam jeden z nás nebyl. A tak jsem odvětila, že proč né, že třeba časem, prostě někdy… Fajn, bylo po prázdninách, takže třeba po Vánocích o tom začnu uvažovat. Zlatý voči! Ještě ten den mi volal, že mluvil s kámošem, byt je pořád volný a můžeme se přijít podívat…No, každý si časový interval „někdy“ představuje jinak…

Ještě zbývalo moji drahou polovici představit rodičům a mohla jsem balit. Máma to určitě párkrát obrečela… Když říkala, jak jí je líto, že odcházím, mávnul nad ní můj brácha rukou a suše pronesl „Syndrom prázdnýho hnízda.“

Odešla jsem akorát. V tu dobu nastupoval bráška na vysokou, našel si přítelkyni a vzhledem k tomu, že jsme do té doby měli společný pokoj, uvolnila jsem mu ho právě včas.

Už dlouho předtím jsem si myslela, jak strašně jsem dospělá. Houby. Teprve osamostatněním jsem začala dospívat. Teprve až když jsem opustila ochranná rodičovská křídla a začala se starat o sebe se vším všudy, jsem začala stát nohama pevně na zemi. Je to téměř pět let. Z bytečku jsme přesídlili do vlastního domu a s rodinou se vídám v průměru jednou za dva týdny, v létě spolu občas trávíme víkendy a bydlíme ve stejném okresu, takže není problém se kdykoliv navštívit. A myslím, že je to ideální – máme se rádi, proto se vídáme často, ale nepřeháníme to…pak totiž není čas lézt si na nervy :-)

Po svém prvním odstěhování jsem se nikdy nevrátila zpátky, i když toho z počátku bylo na mě moc a říkala jsem si, jestli mám tohle za potřebí. Měla. Vyrostla jsem…

Heather

pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven

Někdy to ten život dokáže tak hezky načasovat! :)


A jaký byl ten váš odchod z domova. Rodiče plakali, vy jste se radovali? Nebo naopak?

Pište, dnešní téma je váš odchod z domova...

  • Kdy jste odešli z domova?
  • Měli jste dojem, že už je čas opustit rodné hnízdo a začít samostatně?
  • Byl váš odchod provázen spory s rodiči?
  • Vyhodili vás?
  • Vrátili jste se na nějaký čas zpátky?
  • Jak váš odchod nesli rodiče?
  • Pokud byste měli tu možnost, změnili byste něco na vašem odchodu z domova?
  • Máte strach z toho, až vás opustí vaše děti?

Pište na redakce@zena-in.cz

Předmět: Odchod

Jeden z vašich příspěvků odměním hezkou sadou dekorativní kosmetiky, která obsahuje řasenku, make-up, lesk na rty a dva laky na nehty.

oschody

 

Reklama