Rodina

Heather: Z domu jsem odešla v pravý čas!

Z domu jsem odešla v pravý čas. Neplánovala jsem to a vždycky jsem myslela, že do třiceti budu bydlet u našich. Jenže člověk míní…znáte to…

Bylo mi čerstvých třiadvacet, když jsem se seznámila se svým manželem. Nebyla jsem slepě zamilovaná, spíš jsem do toho šla s tím, že by to třeba po všech těch známostech, kdy všechno stálo za prd, mohlo fungovat. Bláznivě jsem se zamilovala až potom, co jsme spolu už byli nějakou tu dobu…

Po dvou měsících chození přišel můj drahý s návrhem bydlení s tím, že jeho kamarád pronajímá 1+1. Do té doby mě nic takového ani nenapadlo. Nedokázala jsem si to představit, protože jsme s rodiči a mladším bráchou dost drželi při sobě a vzhledem k tomu, že jsme bydleli v 2+1, kde jsme o sebe neustále zakopávali, bylo těžké představit si, že by tam jeden z nás nebyl. A tak jsem odvětila, že proč né, že třeba časem, prostě někdy… Fajn, bylo po prázdninách, takže třeba po Vánocích o tom začnu uvažovat. Zlatý voči! Ještě ten den mi volal, že mluvil s kámošem, byt je pořád volný a můžeme se přijít podívat…No, každý si časový interval „někdy“ představuje jinak…

Ještě zbývalo moji drahou polovici představit rodičům a mohla jsem balit. Máma to určitě párkrát obrečela… Když říkala, jak jí je líto, že odcházím, mávnul nad ní můj brácha rukou a suše pronesl „Syndrom prázdnýho hnízda.“

Odešla jsem akorát. V tu dobu nastupoval bráška na vysokou, našel si přítelkyni a vzhledem k tomu, že jsme do té doby měli společný pokoj, uvolnila jsem mu ho právě včas.

Už dlouho předtím jsem si myslela, jak strašně jsem dospělá. Houby. Teprve osamostatněním jsem začala dospívat. Teprve až když jsem opustila ochranná rodičovská křídla a začala se starat o sebe se vším všudy, jsem začala stát nohama pevně na zemi. Je to téměř pět let. Z bytečku jsme přesídlili do vlastního domu a s rodinou se vídám v průměru jednou za dva týdny, v létě spolu občas trávíme víkendy a bydlíme ve stejném okresu, takže není problém se kdykoliv navštívit. A myslím, že je to ideální – máme se rádi, proto se vídáme často, ale nepřeháníme to…pak totiž není čas lézt si na nervy :-)

Po svém prvním odstěhování jsem se nikdy nevrátila zpátky, i když toho z počátku bylo na mě moc a říkala jsem si, jestli mám tohle za potřebí. Měla. Vyrostla jsem…

Heather

pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven

Někdy to ten život dokáže tak hezky načasovat! :)


A jaký byl ten váš odchod z domova. Rodiče plakali, vy jste se radovali? Nebo naopak?

Pište, dnešní téma je váš odchod z domova...

  • Kdy jste odešli z domova?
  • Měli jste dojem, že už je čas opustit rodné hnízdo a začít samostatně?
  • Byl váš odchod provázen spory s rodiči?
  • Vyhodili vás?
  • Vrátili jste se na nějaký čas zpátky?
  • Jak váš odchod nesli rodiče?
  • Pokud byste měli tu možnost, změnili byste něco na vašem odchodu z domova?
  • Máte strach z toho, až vás opustí vaše děti?

Pište na redakce@zena-in.cz

Předmět: Odchod

Jeden z vašich příspěvků odměním hezkou sadou dekorativní kosmetiky, která obsahuje řasenku, make-up, lesk na rty a dva laky na nehty.

oschody

 

   
01.07.2010 - Rodina - autor: Linda Wimmerová

Komentáře:

  1. avatar
    [11] femme [*]

    Dante Alighieri — #9  Kdepak, já jsem Nuselačka Sml58 

    superkarma: 0 01.07.2010, 13:24:10
  2. [10] lleennaa [*]

    Petrushe — #7 taky se nemůžu poslední dobou dopočítat Sml30

    superkarma: 0 01.07.2010, 11:17:54
  3. avatar
    [9] Dante Alighieri [*]

    femme — #5 Ty si vlastně taky Vršovák, že jo?

    1. na komentář reaguje femme — #11
    superkarma: 0 01.07.2010, 10:53:38
  4. avatar
    [8] heligona [*]

    Petrushe — #7 Tak to mám stejně Sml30

    superkarma: 0 01.07.2010, 10:27:05
  5. avatar
    [7] Petrushe [*]

    Já odešla v devatenácti, dostala jsem od babičky garsonku a byla jsem v sedmém nebi...chodila jsem do školy a žila z kapesného...teď vydělávám několikanásobně víc a hůř s tím vycházím...nechápu to Sml57

    1. na komentář reaguje heligona — #8
    2. na komentář reaguje lleennaa — #10
    superkarma: 0 01.07.2010, 09:59:49
  6. avatar
    [6] enka1 [*]

    Tak nějak podobně,odešla jsem do uvolněného bytu po našich->po bráchovi->zase já,za rok se vdala za to, co jsem si tam přitáhlaSml24

    superkarma: 0 01.07.2010, 09:59:36
  7. avatar
    [5] femme [*]

    Dante Alighieri — #4  tohle byla jedna z mých prvních těžších ztrát v mém tehdy ještě dost mladém životě Sml80 Sml58 teď už těch pohrom a ztrát mám na svém hrbu daleko víc Sml24

    1. na komentář reaguje Dante Alighieri — #9
    superkarma: 0 01.07.2010, 09:29:30
  8. avatar
    [4] Dante Alighieri [*]

    femme — #1 Co bych dala za to, kdybych musela opustit jen čtvrť! Sml15

    1. na komentář reaguje femme — #5
    superkarma: 0 01.07.2010, 09:16:33
  9. avatar
    [3] cicinka [*]

    Odešla jsem ve svých 22. a bylo to doma zlé. Vždy jsem byla taková domácí puťka a rodiče měli zřejmě strach, že mě někdo zneužije. navíc jsem svého manžela poznala na inzerát a do té doby jsme se znali půl roku a vídali se tak jednou dvakrát do měsíce. Odešla jsem ve zlém, máma se mnou nemluvila. Jen táta se rozloučil a myslím, že mi fandil a držel palce. Modlila jsem se ať to dobře dopadne a nemusím zpátky. No a jsme spolu už 17 let a 15 let manželé. Jo a stěhovala jsem se na konec republiky 170 km od domova. Ale dnes dobrý a dokonce se rodiče přistěhovali do těchto končin za náma a aby měli blíž za ségrou.

    superkarma: 0 01.07.2010, 09:00:04
  10. avatar
    [2] Alenka0010 [*]

    Já odešla z domu v 18-ti. Rodiče se rozvedli a mamka to prostě nezvládala. Když mě jednu neděli zbila rukama špinavýma od těsta a já ho měla všude, řekla jsem si dost a odešla jsem ještě ten den. Sice to bylo z bláta do louže...k manželovým rodičům, ale tenkrát jiná možnost nebyla. Za dva roky jsme měli svůj byt. Dnes jsem ráda, že jsem to udělala. Naučila jsem se spoléhat sama na sebe, při sebemenších problémech v manželství jsme se nestěhovala hned k mamince tak, jak to dělají jiné. A jsem ráda, že i moje děti jsou stejného založení. Sice jsem je nemusela vyhazovat bitím tak jako moje máma, chtěly být samostatné tak nějak samy. Doma už máme jen toho nejmladšího a u toho tajně doufám, že nefrnkne Sml16.

    superkarma: 0 01.07.2010, 08:36:46
  11. avatar
    [1] femme [*]

    u nás to elegantně vyřešili moje rodiče, přijeli jsme ze svatební cesty a doma na nás čekala moje babička, sedící na jediné židli v holobytě Sml30 naši, zatímco my jsme se 3 neděle projížděli na motorce republikou, domluvili výměnu bytu za dva menší a přestěhovali všechen nábytek Sml58 byl to od nich super dodatečný svatební dar Sml67  jen já jsem to dost obrečela, bo jsem musela opustit mou rodnou čtvrť a svoje kamarády a kamarádky od školkových let Sml15 

    1. na komentář reaguje Dante Alighieri — #4
    superkarma: 0 01.07.2010, 08:16:34

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme