Zdravím redakci i čtenářky…Dlouho jsem přemýšlela, o čem psát, protože téma je mi blízké, ovšem knih je tolik, že není snad možné vybrat jich jen pár…

Byla jsem závislák už ve školce… Po prvních nápisech v domácnosti jako „calex“ nebo „alobal“ jsem se ve škole pustila do knížek a předháněla se s druhou nadšenou spolužačkou v tom, která čte rychleji.

Nejoblíbenější knížka z raného dětství byla o Barbánkovi… Ač komiks, já ji milovala a občas ji vytáhnu z knihovny i dnes a čtu si.

Mé čtenářské deníky byly plné…Od dětských knížek jsem došla k dívčím románům, Stopám hrůzy i ke klasice. Ovšem u toho posledního jsem se na několik let zadrhla a nečetla pro radost, ale z povinnosti. Studovala jsem českou literaturu, což znamenalo přechroustat cca 30 knížek za semestr.

Kdyby šlo o zábavnější žánr, není problém. Ale né vše z klasiky je zrovna záživné a čtivé. I přesto, že jsem vynalezla vlastní rychločtení, tímto se mi čtení znechutilo natolik, že jsem byla ráda, že se na knížky můžu chvíli dívat jen z dálky.

Až po škole jsem se ke knížkám vrátila. Víceméně to byla moje drahá polovice, kdo mi půjčil knížku ze své knihovny (Boris Sterling: Mesiáš – hooodně dobrej thriller, kdo má rád, můžu doporučit) a já začala zase číst. Občas navštívím knihovnu, občas sáhnu do manželovy knihovničky po něčem napínavějším.

A pak jsem se dostala ke knížkám, kvůli kterým jsem se rozhodla napsat i dnešní příspěvěk. Půjčila jsem si od mámy knížku, kterou dostala, Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce od Roberta Fulghuma.

A to spustilo lavinu mých výpůjček v knihovně. Najednou jsem potřebovala číst vše, co tento nesmírně vzdělaný a moudrý pán napsal. Ach jo, Co jsem to proboha udělal?, Od začátku do konce, Už hořela, když jsem do ní lehal atd…Pak jsem si řekla dost – a teď mám fulghumovskou pauzu, aby mi něco zůstalo i na později :-)

Robert Fulgum má neuvěřitelný pohled na svět, všímá si věcí, mezi kterými žijeme všichni, ale nevidíme je. Má úžasný smysl pro humor a sám je nepředvídatelným člověkem. Nic není fikce, všechno jsou to příběhy a postřehy ze života. Historky vtipné, k zamyšlení a i přesto, že ne smutné, tak zaručené vás spousta z nich dojme…

Ke čtení využívám cesty do práce a z práce, kdy jedu půl hodiny vlakem. Ovšem možná je dobře, že jsem si dala s Fulghumem pauzu, protože už jsem musela být lidem kolem podezřelá – sedím ve vlaku, čtu a brečím.

Buď smíchy (v tom případě přichází na řadu i dušení) nebo dojetím… :-)

Heather

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


„Už hořela, když jsem si do ní lehal“ Super!! Také doporučuji. I další dílka od Fulghuma. Míša

Pište co čtete, nebo jste četli či se chystáte číst. Doporučte knihu na kterou nezapomenete. Svěřte se na redakce@zena-in.cz

Reklama