Byla jsem zamilovaná pořád. Od devíti let, kdy jsem se šíleně zabouchla do svého vedoucího na táboře, snad bez přestávky. Tajně a neopětovaně. Neustále byl v mém okolí někdo, kvůli komu se mi podlamovala kolena. A svou největší platonickou lásku jsem si zažila, když mi bylo patnáct. Taky byla tajná. Tentokárt však opětováná… Ale taky tajně :-)

Byla jsem dva týdny na táboře a jakožto hormony zmítaná puberťačka na vrcholu mě nejvíc ze všeho zajímali kluci z nejstaršího oddílu. Jó, hezouni se mezi nimi našli a my koketovaly, jak se dalo, jen abychom s nimi prohodily pár slov, a těšily jsme se na táborové diskošky, až budeme lepit tělo na tělo. A jednoho večera pro mě přišel tancovat o půl hlavy menší kluk, o kterém jsem do té doby měla jen jakési matné povědomí. Začala jsem si ho od té doby víc všímat a zjistila, že i když byl na první pohled mezi největšími frajery k přehlédnutí, na druhou stranu je všechny strčil do kapsy svým obrovským smyslem pro humor. Najednou mi připadal ze všech nejkrásnější a nejúžasnější a já se těšila, až si na další diskotéce spolu zatancujeme.

Ač mi okolí vždy říkalo, že jsem šikovná a hezká holka, sebevědomím jsem zrovna nepřekypovala. Nepřipadalo v úvahu, abych snad dala něco najevo nebo nedejbože udělala první krok.

I slepý by poznal, že je to mezi námi vzájemné. Choval se ke mně také stejným způsobem jako já k němu – na jednu stranu jsme svoji společnost vyhledávali (ovšem jen v partě, sami jsme se báli zůstat o samotě) a na druhou stranu jsme dělali úplně strašně velké „jakoby nic“. I když jsme ve společnosti vtipkovali a bavili se se všemi, spolu jsme si nedokázali říct nic. Bylo jasné, že jsme v tom oba až po uši…

Skončil tábor a on mi zmizel bez rozloučení…

Rok jsem na něj myslela a neexistovala možnost se snad zamilovat do někoho jiného. A jen jsem tajně snila, že dostaneme další šanci. My ji dostali. Za rok jsme se potkali znovu. A znovu jsme si nedokázali nic vzájemně přiznat. Jediné naše chvilky byli opět na večerních diskotékách, kdy pro mě po setmění přišel a ploužili spolu zašití v tom nejtemnějším rohu až do konce. Asi už toho na nás bylo moc, protože i kamarádky poznaly, že mezi námi je něco víc. Ani přesto jsem mu to nedokázala veřejně přiznat, i když mi bylo jasné, že to ví. Ani on do toho nedokázal jít, i přesto, že musel vědět, že je mi taky všechno jasné.

Při odjezdu jsem byla smířená s tím, že tohle byla druhá a poslední šance. Přijel pro něj odvoz a kámoška mě nakopla slovy „Proč se nejdeš rozloučit?“. Měla pravdu. Sebrala jsem všechnu odvahu, šla zatím, přeskakujícím hlasem jsem zaskřehotala „Už jedeš?“ (ó jak inteligentní!)…“…tak ahoj.“ A vrazila mu pusu. Naše první a poslední pusa. Následně jsem prchla a opět dělala jakoby nic…

Odjel a od té doby jsem ho neviděla… Zamilovaná do něj nejsem už dávno, i když mě to dobrý rok ještě drželo. Poté však přišla spousta dalších lásek, hlavně ta moje současná, která je doufám i poslední… Ale občas si říkám, jaké by to bylo ho potkat – jen tak…vidět, jak vypadá, jak se změnil… Možná přehodnotit, co se jsem na něm tehdy viděla :-) A možná bychom spolu třeba tentokrát i promluvili :-)

Heather

Pozn. red.: text nebyl redakčně upraven.

A jaká je či byla vaše tajná láska?

redakce@zena-in.cz

Reklama