Bulvár

Heather: O mém hmyzu

„Heč, já mám hnidy!“ natřásala se ve čtvrté třídě kamarádka. Moc dlouho jí machrování nevydrželo, protože ač nám kouzlo a efekt prodeje parazitů, který se uskutečňuje mnohdy v dnešní době, zůstalo tehdy utajeno, netrvalo dlouho a hlavy jsme drbali všichni. Pamatuji si opovržlivé pohledy prodavaček, když jsme s rodiči sháněli hřebínek „všivák“ a dodnes si dokážu vybavit smrad diffusilu, kterým jsme si drhli vlasy…

Některý hmyz mi je sympatický, některý méně. S beruškama jsme zkoušeli, jestli odletí nebo nebo (každopádně téměř pokaždé nás podělaly) a pod kameny jsme hledali prasátka, která když člověk šťouchnul do bříška, schoulili se do klubíčka. K čemu mám odpor, jsou ušáci (či škvoři, jak chcete…). Nevím čím to, že mi jsou tak odporní, ale naskakuje mi z nich husí kůže. Rybíz (který velice rádi okupují) sbírám jedině v rukavicích, protože jakmile bych měla na nějakého škvora sáhnout rukou, šla bych do mdlob, a jestliže jsem nucena některého hnusáka zabít, rozmáčknu ho nejlépe něčím, co můžu poté vyhodit… Škvor na placku totiž smrdí dost nevábně…a když jsem jednou jako dítě byla nucena na táboře jednoho z nich zabít, majzla jsem ho spoďárama tak, že jsem měla sto chutí ukončit jejich existenci v táborovém ohni.

Jako dítě jsem měla divný pocit z pavouků u babičky, kteří se povalovali ve vaně či umyvadle. Nebyl to klasický strach. Jen na mě působila hrozně strašidelně představa, jak se to veliký černý pavoučisko dere odtokem nahoru. Když jsem je spláchla a šla se koupat, tisíckrát jsem se ujišťovala, že špunt určitě nezvednou a neprolezou ke mně do vany. Až po letech se mi dostalo uspokojivého vysvětlení: pavouci nelezou odpadem, ale slézají ze stropu, v umyvadle a vaně totiž správně tuší zbytky vody. Ufff…jsem si oddechla…

Na co jsem ale expert, jsou klíšťata. Problém je v tom, že jsem na ně magnet. Stačí, když se pouze přiblížím k trávníku, popřípadě pomyslím na les, a už mám dvě přisátá. Nebýt očkovaná proti encefalitidě, jsem sama proti sobě. I když si tedy myslím, že těžké případy jako jsem já, by měla sponzorovat pojišťovna. Moje sympatie jsou stejné jako u výše uvedených škvorů – husí kůže, sklony k mdlobám apod. V případě, že zjistím, že klíště je přisáté a já s ním teď musím manipulovat, abych ho dostala ven, předvádím kompletní repertoár svých šklebů vyjadřujících odpor. Jen při pomyšlení na sběr borůvek na Šumavě se oklepu. Já měla představu borůvkových knedlíků či koláčů, hmyz si představoval raut v podstatně větších rozměrech – hlavním chodem jsem měla být já. Devatenáct klíšťat jsem ze sebe shodila cca během půl hodiny, doma jsem odstranila dvě další, která již provedla přícuc. Zato si však užívám likvidační akt. O klíšťatech se říká, že se mají zničit důkladně, aby dál nemohla šířit nákazu. A tohoto pravidla se držím. V minulé životě jsem možná byla odsouzenou čarodějnicí či Johankou z Arku, protože když brabouka upaluji, mám silný pocit zadostiučinění. K dovršení celého „obřadu“ chybí už jen můj ďábelský smích při vzplanutí.

Toliko o mém hmyzu… A pro dnešek s vámi končím. Začínám se totiž slušně drbat.

Heather

   
02.06.2010 - Blog redakce - autor: Eva Soukupová

Komentáře:

  1. avatar
    [2] mio [*]

    Sml30Sml67 teda ale ty klíšťata nezávidím. Já měla poslední přícuc ještě jako dítě.

    superkarma: 0 02.06.2010, 15:58:48
  2. avatar
    [1] Věrulinka [*]

    Sml52Sml52Sml52Sml52 taky se drbu, snad už všude  Sml30

    superkarma: 0 02.06.2010, 15:56:00

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme