Jsem něžnější polovička, ale ránu umím dát jak nabušenej chlap. Můj manžel je muž, který dokáže být silný, tvrdý, ovšem po ránu je to se svým vrabčím hnízdem na hlavě ta nejrozkošnější bytost, jakou jsem kdy viděla…

Základní dělba práce u nás funguje, ale je to spíš jen pro pořádek. Já vařím, peru, žehlím, on vrtá, šroubuje a staví. Ale vím, že kdyby něco, hlady neumře a navaří i pro další. A naopak já si tu poličku na zeď umím přidělat sama taky a v mapě se vyznám levou zadní.

Jsou chlapi, co jsou výborní kuchaři, kadeřníci nebo zdravotní bratři, ač je to v základu „ženská“ práce, a naopak znám ženy, které řídí tak, že Schumacher by se mohl stydět, a které dávají výrazu „ženská za volantem“ úplně jiný význam.

Muži by se od nás mohli učit praktičnosti a multifunkčnosti (aneb „zvládnu víc věcí naráz“), my od nich zas třeba nadhledu, který často ženám chybí.

V základu povahyjsme jiní a každý máme svá pro a proti. Ale jestli umím tohle nebo tamto líp než chlap? To je fuk, ne? Pokud soutěžím nebo si potřebuju něco dokazovat, tak individuálně, ale určitě ne za družstvo „ženy“ proti družstvu „mužů“. Pokud jsem někdy na někým stála, bušila se do hrudi a vítězně řvala „Jsem nejlepší!“, určitě jsem jsem to nedoplňovala slovy „Jsem ženská a proto jsem lepší.“

Já říkám, že chlapi a ženský jsou jako kousky puzzle – prostě do sebe zapadnou, vzájemně se doplní. A žádný nevyčnívá…

Heather

Reklama