Zdravím všechny…
Při přečtení dnešního tématu dne se mi vybavilo jedno ráno minulého týdne. A tehdy mě napadlo to stejné, co napsala Míša: „Lidé jsou dobří a ne, že ne.“

Šla jsem do práce, bylo kolem sedmé hodiny ráno. Z vlaku utíkám podchodem na autobus. A tentokrát u silnice u přechodu, kde běžně přecházím, seděl na obrubníku nějaký muž se skloněnou hlavou.

Nejdřív jsem si myslela, že jsou to pozůstatky předešlé bujaré noci, ovšem pak jsem si všimla, že kolem něj stojí pár mladých lidí. Kousek dál byla menší kaluž krve a pán si držel u obličeje papírový kapesník a bylo vidět, že dál krvácí.

Mladý klučina, který nad ním stál, volal právě sanitku.

Muž měl tendenci vstávat a chodit. Zmateně popošel pár kroků, načež ho dvě děvčata, která u něj stála, zadržela se slovy, že nikam nesmí odcházet, že musí počkat na sanitku.

Záchranka dojela do pěti minut a teprve poté, co si muže převzali zdravotníci, holky odešly.

Pořád se říká, jak jsou lidi lhostejní ke všemu, co děje kolem nich, a že nikomu nikdy nepomůžou.

Znám víc případů, kdy někdo pomohl, i když ten člověk sám byl v ohrožení. Tohle ráno a pomoc oněch mladých lidí na mě zapůsobilo – zraněný muž byl ten typ, kterého si na ulici moc nevšimnete…k tomu hektické ráno, kdy každý někam akorát pospíchá a kdy není čas se ohlížet po lidech kolem sebe…

I přesto si ho však lidi všimli, když se něco stalo, a pomohli mu…

Vaše Heather

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


...krásné. A pak že jsme lhostejní. Ne, jsme čím dál lepší možná, a to je super. Míša

Máte i vy důkaz, že MÁME DOBRÉ SRDCE? Napište mi o tom a podělte se se všemi. Nic nám tak nezpříjemní den i víkend, než právě příběhy plné dobra, které je v nás. Pište na redakce@zena-in.cz

Reklama