Čtenářka Heather pobavila svým příspěvkem všechny. Určitě pobaví i vás. Napsala: Veřejné vystupování mě provázelo od raného dětství až do dospělosti. Z větší části nedobrovolně.

Teprve teď, kdy jsem schopná prezentovat se před publikem zcela beze studu (ač by byl někdy na místě), jsem s představeními skončila a například pro mé divoké taneční kreace a bavení společnosti zbyly jen soukromé večírky.

„Já tě vítám za kytičku“ – to byl jeden z mých prvních partů. Přivítala jsem snad všechny nové občánky naší vesnice mladší ode mě o tři až pět let. Asi jsem svou větu přednášela fakt přesvědčivě, protože jsem byla vybrána k dalším recitacím a matně mi utkvělo v paměti jak mě a kamaráda ze školky drtí pančelka do hlavy basnický „duet“. Školka skončila, vítání občánků taky a začala další etapa mého veřejného života.

Můj táta muzikant-multiinstrumentalista mě jako pětiletou naučil hrát na flétnu. To se náramně hodilo do krámu mým učitelkám na ZŠ. A tak jsem jako nejmladší členka skupiny, ve které všichni pouze recitovali a zpívali, oblažovala ve vinárně důchodce a jubilanty pískáním „Beželááá, óvečka“ či „Černé oči jděéétééé spáát“. Jako šestiletá flétnistka jsem měla mezi seniory velký úspěch a užívala si ho.

Přešlo to.

Asi rok na to jsem nastoupila do hudebky na klavír a začal kolotoč besídek. Besídka na zahájení školního roku, vánoční besídka, besídka někdy na jaře a besídka na závěr ročníku. Jedenáct let, čtyřikrát ročně jsem celá rudá lezla na stupínek, kterému vévodilo krásné velké křídlo, ukláněla se před nadšenými rodiči a se srdcem v krku odprezentovala naučenou skladbu. Nervy byly strašný. Celou dobu, než jsem přišla na řadu, jsem si šudlala zpocené ruce o nažehlenou sukni a stejně jsem byla přesvědčená, že po klaviatuře budu klouzat jak namydlená a stoprocentně to zvorám.

Nezvorala. I dvakrát absolventský koncert se mi povedl – tehdy jsem orosenýma rukama objela stěny v téměř celém kulturáku, jen aby se mrchy nepotily. I výchovný koncert pro školy jsem si odbyla bezchybně, i když jsem byla zpocená až na…všude. Jen jednou jsem doma dostala hysterák a vydupala si, že na besídku nepůjdu, protože to neumím. Byla to pravda. S Wagnerovým Svatebním pochodem jsem se nedokázala skamarádit a byla jsem přesvědčená, že jakmile bych zasedla za klavír, byl by to neskutečný trapas a potupa…

Během střední školy jsem hrála ve školním divale (při svých více než 170 cm jsem byla trpaslík :-D), moderovala jsem spolu se spolužačkou vánoční besídku pro celou školu, připravili jsme si představení na stužkovací večírek a mnoho dalšího. Nepamatuju si ale, že by se mi někdy podlamovala kolena tak, jako na stupínku u klavíru v ZUŠ :-)

Naposledy jsem veřejně hrála na klavír na příjímacích zkouškách na VŠ. V nejprimitivnější Bachově etudě jsem se dokázala ztratit. Nezasekla jsem se, neudělala jsem chybu uchu neladící. Jen jsem se zamotala do not.

Matně jsem si ve zlomku sekundy stihla uvědomit, že skladba byla v C dur, třískla jsem tedy pár C-čkových akordů a etudu ladně zakončila. Nikoho jsem ovšem neoblafla. A ač jsem byla na začátku zkoušky zralá na zhroucení, teď mi to bylo najednou fuk. Při pohledu na bandu profesorů s kritickými pohledy, ze kterých bylo jasné, že oni jsou nejlepší a taková nula jako já, jim nesáhá nikam, natož po kotníky, ze mě tréma opadla. Řekla jsem si, že mi za to nestojí a že na ně i jejich názory z vysoka dlabu. Co na tom, že jsem ztratila v notách. Co na tom, že se u klavíru nesvíjím jak epileptik ve smrtelné křeči. Co na tom, že dokážu s klidem ignorovat metronom a nehraju se zahnutými prsty. Bacha jsem dokázala improvizací přepsat během sekundy a mám vlastní feeling a styl.

I když na klavír hraju už jen před domácími, nemám teď problém veřejně vystoupit v jakémkoliv oboru. Tahle přechytralá zkušební komise, opovrhující obyčejnými lidmi, mě totiž z jakékoliv trémy vyléčila…

Heather

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


Pobavila jsi mě celým povídáním. Směju se tu nahlas. A 170 cm vysoký trpaslík :), to nemá chybu. Nemáš fotku? Míša

 Dnešní téma je o veřejných vystoupeních. Pište na redakce@zena-in.cz o vašich amatérských veřejných vystoupeních a úspěšnosti na nich. Nebo se vyjádřete k názorům našeho senátu na Superstar, či X Faktor.

Dnes nebude chybět Chcípák a Borec, soutěž, vyhodnocení Víte, kdo jsem, vyhodnocení minulé denní soutěže a cena pro příspěvek.

Reklama