Reklama

Kokont mě dnes hrozně pobavil (díky Míšo :-)…) a díky němu jsem si vzpomněla na bibo. (Předpokládám, že se píšem s „i“, ve vyjmenovaných slovech jsem ho nenašla :-)…)

Bibo nebyl výmysl můj, ale bráchův. Bibo bylo živočich, respektive zvíře, ovšem těžko byste hledali druh, čeleď či řád, kam by patřilo. Bibo bylo pták, savec, ryba, mělo pařáty, křídla i velké zuby. Bibo byl genetický zázrak.

Nikdo ho nikdy neviděl, ovšem velice často se fiktivně vyskytovalo při soubojích hliněných či později plastových zvířátek a zaručeně vítězilo, protože umělo vše a všeho bylo schopné.

Podle biba i kokonta soudím, že výmysl čehosi velkého a především neurčitého, co hraje v životě dítěte velkou roli, je především „mužskou“ záležitostí a věřím, že kdyby se sešli všichni chlapi a zavzpomínali na své dětství, dali by dohromady slušně tlustou encyklopedii příšer a přízraků.

Mně se tyhle vymyšlené potvory vyhýbaly.

Samozřejmě, že jsem měla vlastní teorie na cokoliv, ale většinou se opíraly o pevný základ a týkaly se běžných životních situací a událostí. Nemohla jsem přece za to, že mi dospěláci neřekli vždycky všechno a tedy jsem si musela spoustu věcí domyslet.

Jako například když měl ke mně a rodičům přibýt ještě i bráška (a později i jeho bibo). Hrozně jsem si přála sestřičku! Ovšem po informaci, že vytoužené mimi je kluk, jsem byla značně zklamaná. A v poslední naději a bezelstnosti věku tří let jsem pronesla „Třeba mu ještě v porodnici propíchnou uši a bude to holčička!“

Dnes už vím, jak se to s holčičkami a chlapečky má, ovšem někdy si říkám, že s mojí teorií týkající se pohlavních rozdílů by to někdy bylo jednodušší :-)

Taky si matně vzpomínám, že ve vlaku žili malý človíčci v otevíracích popelnících v područkách sedadel. Proč jinak by tam tahle schovaná přihrádka byla, že?!

A taky na 100% vím, že v té neudržované chatě na Vranovské přehradě, ztracené mezi stromy a se zataženými roletami žila hnusná baba, která vraždila lidi. Ovšem já se na loďce, kterou jsme proplouvali kolem, vždy cítila v bezpečí, protože mi bylo jasné, že na vodu se za námi nikdy nepustí…

Od těchto pověr a výmyslů jsem postupem věku pomalu upustila. Dodnes ale veřím na existenci Černého Okibači, který v Beskydech ovečky zatáčá!

Heather

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


Jéééé, Okibača! Já měla písniček, jejichž text mi unikl a slil se v slovo. Například dodnes přemýšlím, co je to „stotovec“ :-) . „Kdybys měla má panenko „sototovec“ ( sto ovec-ovcí)…

Jinak Bibo je druh australského kokonta – liší se zbarvením kožichu na předních tlapách a má trochu protáhlejší čumák. :))))  Díky moc za pěkné povídání. Míša

A vy ostatní a strašidla? Měli jste své vymyšlené? Nebo naopak nějakou hodnou bytost? Pište od této chvíle na redakce@zena-in.cz. Dnes jsme zavítali do světa dětské fantazie a tam je moc hezky.

Hrajeme o luxusní čisticí emulzi značky Marionnaud.