„Trosky gotického hradu, jehož silueta na čedičovém útesu ovládá krajinu mezi Louny a Litoměřicemi s původním názvem Klapý,“ přečetli jsme si v průvodci o zřícenině tyčící se v dálce, která při každé cestě na chatu, přitahovala naši pozornost.

Dozvěděli jsme se, že hrad byl vystavěn kolem roku 1300 Hynkem z Lichtenburka, který díky jeho vyvýšené poloze ovládal široké okolí. Turistický průvodce i starousedlík mající chatu hned vedle nás lákali na Bílou a Černou věž, krásnou vyhlídku a tajemné síly, které prý jsou na hradě přímo hmatatelné.

Usoudili jsme, že výlet na hrad Hazmburk bude skvělým dobrodružstvím. Sbalili si pár věcí, nazuli pohodlné botky (koneckonců hrad stojí na pořádném kopci) a hurá na výlet.

Zaparkovali jsme na parkovišti pod hradem, které nebylo ani placené, ani hlídané, když nepočítáme vypelichanou kočku, která pod naším autem našla stín ke svému odpolednímu spánku. Kupodivu jsme tu byli v plné sezóně jediní, možná i proto, že bylo krátce po poledni a vedro bylo na padnutí.

K Hazmburku vedly dvě cesty, jedna celá strmá a jedna mírně stoupající. Vybrali jsme, s ohledem na našeho drobka, tu mírnou a šlapali snad dvacet minut, za šíleného pařáku, po cestě, kterou lemoval meruňkový sad. Ačkoliv jsme ušli už pěkný kus cesty, zřícenina se nám stále vzdalovala, a tak jsme si cestu krátili studováním historie hradu...

...po Hynkovi z Lichtenburka se majitelem stal v roce 1335 Zbyněk Zajíc z Valdeka, který ho přestavěl do dnešní podoby, pojmenoval podle svého rodu Hazmburk (Zaječí hrad) a na hradě žil jako obávaný loupeživý rytíř. Jádrem hradu je čtvercová věž z pískovcového zdiva zvaná Bílá, která byla posledním útočištěm obyvatel hradu při napadení, a její protipól – čedičová Černá věž. Za dob husitských válek byl hrad poničen. Zajícové ho později opustili a hrad zůstal neobývaný a chátrající až do dnešních dnů. Avšak podle pověsti zůstal hrad opuštěný od roku 1580…

...k tomuto roku se váže historie o velkém turnaji, který uspořádal hradní pán Mikuláš Zajíc, chtěje vítězi turnaje věnovat ruku své krásné dcery Lucie. O turnaj byl nevídaný zájem. Nevyhrál urozený pán, ale chudý zemanův syn, kterého Lucie milovala, a tak její otec k sňatku svolil, avšak pod podmínkou, že mladík přivede k hradní bráně spoutaného draka. Roky plynuly a mladík se nevracel, Lucie chřadla a chřadla, až samým smutkem skonala. Její otec zdrcen žalem se odstěhoval i se všemi obyvateli na hrad Budyně, dceru uložil k věčnému spánku do Bílé věže a nechal ji střežit věrným sluhou. Ten jednoho večera našel u brány znaveného muže se spoutaným drakem. Uvedl zemanova syna k jeho milé a muž se příštího rána nedožil. Pohřbili ho vedle Lucie a nádherné rytířské sídlo zůstalo navždy opuštěno...

S nadšením romantické duše jsem pošilhávala po siluetě stále se tyčící nad námi, ve stále stejné nedozírné dálavě. Slunce nám nad hlavami žhnulo, vzduch byl těžký a nedýchatelný, takže není divu, že se náš nejmenší zašprajcoval a oznámil nám, že on rozhodně dál nepůjde. Svou nechuť vyjádřil i činy, takže jsme se ho v polních podmínkách snažili přebalit a následně přemluvit k další cestě, to se nakonec nechal jen pod podmínkou, že ho tatínek ponese na koníkovi. Tatínek si s výrazem odsouzence synka posadil za krk a vydal se neohroženě vzhůru. Avšak ve chvíli, kdy se před námi otevřel výhled na strmý kopec vzhůru, snad ještě strmější než ten první, rozhodným pohybem synka z krku sundal a prohlásil, že tu na mě klidně počká, a svalil se do trávy.

Neobměkčila jsem ani jednoho, ani druhého, takže jsme se vydali na zpáteční cestu, kterou si ti dva krátili ochutnáváním meruněk z každého stromu na cestě, a že jich v sadě nebylo zrovna málo, je víc než jasné. Já se znovu začetla do průvodce a zjišťovala, o co vše jsem přišla…

…o Bílou věž s nádhernou vyhlídkou, u které se podle psychotroniků soustředí kladná energie…

…o kruhovou Černou věž, která je přírodním hromosvodem a u které není za bouřky radno pobývat a u níž je takové pole negativní energie, že je nad Hazmburkem zakázán přelet letadel, neboť  prý rozhodí kompasy i přístroje letících strojů…

…o poklad v podzemních chodbách, který zde byl ukryt ještě za dob napoleonských válek….

…o dosud neobjevené sklepení, které podle pověsti ukrývá to nejjiskrnější a nejchutnější víno.

Zatímco se ti dva sháněli, díky meruňkovému mejdanu, po nejbližší kadibudce, já jsem alespoň pro příště zjistila, že
-   vstupné na hrad je 20,- Kč
-    vstupné se slevou je 10,- Kč
-    půjčovné za dalekohled je 10,- Kč za kus
-    délka prohlídky je neomezená
-    hrad je přístupný od října do března jen o sobotách, nedělích a ve svátky od 10h00 do 16h00
-    od  dubna do září denně kromě pondělí od 10h00 do 18h00
       

Reklama